Jani

Děkuji, že ses zastavila.

Nevím, co dodat. Myslím na rodiny, kterým bude u svátečního stolu někdo chybět. Už navždycky.

, děkuji.

V září 1960 (zdá se mi, že to bylo v té době) jsem šel na Kladně kolem nemocnice. Před bránou hrozen žen. Právě přijížděla sanitka, ženy se k ní nahrnuly, chtěli vědět, koho veze... Od dalších lidí jsem slyšel, že bylo neštěstí na dole Nosek a že přivážejí zraněné. Tuto scénu si pamatuji dodnes.

Na takové se snad ani zapomenout nedá. Víte, jednou jsem se nachomýtla k autonehodě, ve třech autech byli tři opravdu zranění lidé a dva jen potlačení. Na první pomoc jsne se tam seběhli v první chvíli čtyři, z toho dva zdravotníci. Byli jsme venku, měli dost místa, ale stejně to byl nekonečný čas, než jsme je, všechny živé, předávali do sanitek. Vůbec si to nedovedu představit v dole, kde není místo a okolí je po výbuchu nebo závalu vlastně neznámé.

Taky si, když se něco stane, tuhle zkušenost vybavím okamžitě.

Nedokázala bych tu hrůzu, tak popsat jako ty Jani. Tolik pravdy. Je poznat, že jsi tam žila a dokážeš se vcítit do té katastrofy více než lidi jako já. Je mi to moc líto, škoda životů. Fárali a těžili uhlí pro nás všechny....jsou to hrdinové.....i když kdo stojí o takové hrdinství...

Přesně... která z těch ženských chtěla hrdinu..

I já děkuji za tento článek. Blízkost Vánoc žal z této tragédii ještě násobí. V nastalém tichu je pravá chvíle na pietu a uvědomění si mnohého z odvrácené strany života. Jsem v duchu s pozůstalými, zraněnými, se všemi, koho postihl tak krutý úděl. Smutný adventní čas ...

Děkuji Vám.

Zaregistrovala jsem tuhle zprávu ještě včera, tedy to muselo vyplout dřív než o půlnoci... A hned jsem si říkala, takový prů...švih zrovna touhle dobou.

Určitě to bylo dřív, máš pravdu, to jsme byli na koncertě právě.

Děkuji za tento blog a přidávám se k Radce. Měl by se dostat na titulku. Obrovská tragedie. Zmařené životy. Prázdnota, smutek i v srdcích těch "nezúčastněných"

Děkuji Martine, že jste napsal.

Jani, není to tak dávno, co jsme se "vyškolili" v Ostravě o tom, jak se kontaktují horníci, když jsou v ohrožení. Přišlo mi tehdy, že dnes už se takové pohromy jen tak stát nemohou. A ejhle, stalo se. Je mi to moc líto.

No jo, vy jste byli i u záchranářů, že? I u té zdi popsané jmény.

Máš pravdu, Jano. A nic víc napsat nelze.

R.I.P.

Děkuji, že se přidáváš.

Furt bych do něčeho mluvila... dnes do toho, aby tě dali na titulku, Jano. Jsem si dnes v tom chvatu vybrala tebe a ta smrt...to vím chvíli. Tak tři hodiny. Nic nesleduji. Těm mrtvým nepomůže nikdo. Rodiny...je mi jich moc líto. Ale tvůj článek má v sobě větu...o tom se moc nemluvilo.Bez ohledu na dohady okolo Bezruče...bez ohledu na to, co mi kdo priklepne za nálepku...snažím se pořád o to - ho opravdu vykládat a učit. Protože křičel o věcech, o nichž se nemluvilo. A něco...mám.li být upřímná, platí z jeho nářků dodnes. Moc se nemluví. Karma smutná...Tobě pěkné Vánoce...:)

D. H. Lawrence: "Vůně chryzantém" (Stíny jara). Tam je taky všechno, i to ticho.