Někde mi to zmizelo, tak znovu.

Kde nechybí láska, jsou povinností radostí, ale každý to asi vidí jinak. A úřady také. Jani držím palce

Pokud nechybí láska , povinnosti jsou radostí. Ale asi to každý vnímá jinak. Aúřady zvlášť. Jani Držím palce.

Vím to, Ivi...to uděláš, co je potřeba pro toho, kdo to potřebuje. Hazard s láskou a péči je vždy nebezpečný a nemusí (nebo snad ani nemůže) dobře dopadnout.

"Mládí, mládí, na každé trnu kousek masa a kapku krve zanechá"- potud básník. Ale dokáže být i bezcitné a zranit víc, než možná chce. Čas možná všechno zhojí...

Děkuji

Jani,stačí Ti karma, bez komentáře?

Kdyžtak jsem na fcb jedno velké oko.

Děkuji moc.

Jani, moc držím palce!Až dívenka prozře a hlavně dospěje, po zásluze vás oba odmění, uvidíš!

Děkuji moc, on nás ale, Jiti, opravdu nejde. My máme najednou čas, klid, nikdo nám nevyhrožuje, nenadskakuji, když pípne mobil...

Jde o to, že době prozření (a ona přijde) už k prozření nebude odpovídající řešení. A obávám se, že "stát" kvůli tomu nebude mít špatné spaní.

Moc Ti děkuji za podporu.

V době puberty dospívajícího tvorečka nemohou pochopit ani oba vlastní rodiče, mohou se jen snažit pomáhat projít mu tímhle zrádným úskalím. Natož pak soudní mašinérie

To je ono, soudní mašinerie by se neměla vměšovat. Je to ke škodě věci. A pokud se to mohlo stát nám, může se to stát každému. A to je ten problém,

Je to pro mne hodně složité téma a proto se nechci vyjadřovat. Jenom cítím Jano, že prožíváte období, které zná většina z nás - pubertu, dospívání atd. U Vás trochu komplikovanější. Držím palce

Jiří, moc si cením, že jste se stavil.

Přemýšlela jsem, jestli mám zrovna já k tomu něco psát. Ale ano - vím jak zklamaná se asi cítíte, ale z pohledu dítěte je tohle něco jak Sophiina volba. Nejdřív na cestě k Vám, teď na cestě nazpět...Ve věku 13 let je možné, že se to ještě párkrát zopakuje - a ta 13 letá duše si s tím nemusí moc vědět rady. A tak prostě nekomunikuje. Možná má pocit, že Vás a svého otce tímto svým rozhodnutím zklamala. A tak prostě nekomunikuje.

Mohly bychom se tady bavit o těch obvyklých tématech jako jsou třeba manipulace dětí rodiči, ale upřímně, nemám chuť se o tom přít v této situaci.

Tak Vám jen popřeji hodně trpělivosti.

Taky se tímto cíleně nezabývám, ale opravdu Vám děkuji.

Jde mi teď o to, že dítě přijde, řekne, že má povinnosti (tohle není jediný případ o kterém vím a je jedno, jestli se takhle děti přesouvají od matky či od otce), že se mu to nelíbí a chtějí tam, kde povinnosti a odpovědnost není. A stát tomu zatleská a schválí to. A vy jako rodič nemůžete nic, než pokrčit rameny.

Ano, sejme to z vás odpovědnost a nejspíš i zajistí (po letech) klid. Jenže právě tomu dítěti to z dlouhodobého hlediska uškodí.

To je celé. Žádná romantika, žádná Sophiina volba, bydlíme od sebe "co by kamenem dohodil".

Jani, karma karmovatá. Ona prozře a chci věřit, že brzy a že v tom nebude vypočítavost. Chci věřit, že v sobě zmobilizujete, věřím, že neposlední zbytky sil a důvěry v to lepší. Protože rodičovství (a to náhradní o hodně víc než to biologické) je boj a běh na dlouhatanánskou trať. Trochu Don Quijotský, ale věřím i v to, že to, co jste do ní investovali (a víš, že nemyslím materiálno), to tam někde je, to už se nikdy neztratí.

Kdo ví, co jednou pomůže nebo převáží... věřím, že máme právo (a že to děláme) si své cesty vybírat, dělat vlastní chyby, nést za ně následky, učit se.

Jen by to mělo zůstat pouze a jenom v rodině.

A to já jsem ti karmu dala

Snad zbývá jen věřit, že to co v sobě má, to co od vás dostala, se neztratí a jednoho dne si to uvědomí.

Jen cesta k probuzení bude asi dlouhá a bolestivá. Pro všechny.

Držím palce!

Ty píšeš o běhání, já jednou napíšu o útěcích :-). Časem.

Děkuji Ti moc.