O svalové dystrofii poosmé – psí život (skorofotoblog)
Co jsem tak zaslechla, jmenuji se ještě Jorkšírka, ale tak mi vlastně nikdo neříká, tak to asi bude to příjmení. A děkuji za optání, mám se dobře.
A víte, proč se mám tak dobře? Jsem totiž v jednom kole a mám spoustu důležité práce. Já tedy vím, že vy lidé to říkáte pořád a pořád někam spěcháte a je obecně známo, že už jste tím nakazili i pejsky všech velikostí, ale to na věci nic nemění. Já totiž doopravdy spoustu důležité práce mám. Jsem totiž to…no…canistreperenda. Nebo tak nějak se to řekne.
Bydlím už deset let v domečku se Simonkou, Davidem a Dášou. A řeknu vám, že už tady něco pamatuji. Když si mne přinesli, Simonka byla ještě docela malý dvojnožec a byla dobrá na všelijaké hraní. Teď už je velká, ale na hraní je dobrá pořád. Jen se nakazila tou lidskou nemocí „nemámčas“ a „Enymusímdopráce“.
Dáša je pořád stejná, to vám je zajímavé. Jakto, že je někdo stejný a někdo se mění? Dáša se mnou cvičí, díky čemuž jsem nejen canistreperenda, ale taky pejsek skorocirkusový. Sice nevím, co to znamená, ale všichni z toho mají radost, dávají mi laskominky, smějí se a tleskají. Tak je to asi dobré. Ty laskominky tedy rozhodně dobré jsou. Dáša mne taky krmí, uklízí mi hračky a když si s nimi hraji na schovávanou, chodí po domě a říká: „Enyno, ty zas máš ty svoje krámy roztahaný po celým baráku, to je hrozný.“
No a nakonec vám něco povím o Davidovi. Většinou se mu říká Davčo, Davi, někdo Davidku, ale to pak štěkám, protože David to nemá rád. Je velký. A to můžu dosvědčit, protože byl velký už, když jsem byla štěňátko. David sice má tlapky stejně jako ostatní u nás doma, ale nějak je neumí používat. Pořádně tomu nerozumím, ale lidi tomu říkají „Nemoc“ a když to říkají, mračí se. A tu „Nemoc“ má asi Davča někde v posteli nebo na vozíku, protože je s ním pořád a ani na chvilku nikam neodchází. Taky je neviditelná a nečuchatelná. Ale je tam. Prý na to moje yorkšíří hlavička nestačí. Tak nevím.
Když jsem byla štěňátko, David ještě sám jezdil na vozíku a vozil i mne. A když nespal, tak na tom vozíku byl pořád. Místo nožiček měl prostě kolečka Taky mi říkával: „Eny, dej pokoj, teď se učím. Učit se znamená, že se člověk dívá do nějakých papírů a mračí se. Je to úplně jiné učení než to moje cirkusové.
Teď už David sedí na vozíku jen menší chvilky a ani se sám nepovozí ani mne nepoškrabká. Ona už ta „Nemoc“ nějak začarovala i jeho horní tlapky a tak mu to nejde. Dokonce ani tehdy, kdy mu je obě pořádně olížu. No a jsme u toho. Ani jsem si nevšimla, jak se to stalo a najednou jsme obě s Dášou u Davida „v práci a v jednom kole“. Musím vám tedy napsat, že já té práce mám daleko víc. Jednak Davču hlídám, kdyby něco potřeboval a jednou už jsem ho i trochu zachránila, když se pokazil náhubek, co má na čumáčku a pomáhá mu dýchat. To jsem tak štěkala, že to ani bernardýn tak hlasitě neumí a Dáša hned pochopila, že se blíží malér a honem jsme to spolu zachránily. Hlavně taky hlídám, jestli Davču něco neškrábe, nelechtá nebo nesvědí a když jo, tak mu to pořádně olížu, aby se to spravilo. A já na to mám finty a spravit to umím. Fakt! Taky mu utírám slzičky, protože on s těmi svými začarovanými tlapkami nesvede fakt nic. Umím vyskočit do jeho postele úplně kdykoliv a několika způsoby, takže se nemůže stát, že bych u Davida nebyla včas. Už jsme tak sehraní, že stačí, aby na mne pomyslel. Hned přiběhnu.
Taky ho uspávám a hřeji. To je důležité, protože je mu skoro pořád zima a já jsem prý „tři kila živého tepla“. Někdy ho hřeji na zádech a někdy na břiše, to jak se nám to oběma zrovna hodí. A někdy si spolu povídáme. Lehnu si k němu na rameno a on mi poví o všech svých starostech. Ale úplně o všech, i o těch, co jsou úplně tajné a nejtajnější. Já to totiž nevyžvaním, víte? A pak, po takovém povídání, ho většinou ještě uspím a zkouším vyčuchat a vyhnat tu „Nemoc“. Ale vážně, na mou duši na psí kuši a na kočičí svědomí, jsem ji ještě nenašla, ať se snažím, jak se snažím.
No a tak jsme všichni spolu všichni v tom jednom kole a já jsem ta největší treperenda, i když jsem docela malá. Ale pro Davču jsem prý největší štěstí, které mu zachraňuje zdravý rozum. To tedy nevím co je, ale když to pořád říká, tak mu věřím.
A děkuji za optání, mám se dobře. Jak se máte vy?
.....
Jo...a všechno to čtení o mém Davčovi máte pěkně seřazené tady: https://majova.blog.idnes.cz/?us=110023.
Jak to tak počítám, už je toho na tlapky ze dvou pejsků.
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.