Marie Milá, známá pod pseudonymem Šípková, je jedním ze dvou důvodů, proč jsem začal tady psát. Ponoukala mě k tomu tím, že chtěla vědět, co se skrývá za vším tím mým „až někdy jindy.“ A vím, že v těch místech, kam odešla, moje zdejší články čte a usmívá se, protože už ví.

Martine, za boha živého jsem si nemohla vzpomenout jak přesně znělo to"až někdy jindy" a přiznávám, neměla jsem energii to hledat pod starými blogy.

Jinak by právě touhle "Ireinovskou" hláškou můj dopis končil.

Tak si říkám, že by se asi bavila, kdyby měla kukátko do téhle diskuse.

Krása... člověk vždycky věděl, že četla... a že četla ráda

Jooo, Filipe...a ty debaty o tom, jak co uvařit a hlavně...jak to s potěšením sníst...to bývalo pochutnáníčko i v písmenkách, co?

Proč dobré víly odcházejí?

Asi jsou potřebné jinde.

Doufám, že se máte hezky a přes všechna úskalí pořád cestujete :-)

Dojala jsi mne, Jani. Marie tu chybí, bez ní už to není ono! Pomalu nám odcházejí ti, kteří tohle místo dotvářeli a činili z něj něco víc než pouhé čtení.

Heli, právě Ty jsi mi v tom výčtu v textu chyběla nejvíc. Ale nějak jsem jí tam potřebovala napsat ty chlapy. Snad Ti to nevadí.

Moc ráda Tě vidím.

Soni, mějte se krásně všichni u Vás.

Paní Jano, díky za krásnou vzpomínku a pro Marii ...

Kdyby tu byl smajlík se skleničkou vína, dobrou šunčičkou nebo (ideálně) psí, bylo by to pro Marii dokonalé. Ale stejně jste to trefil. Díky.

Díky za tuhle vzpomínku na Marii Šípkovou, Jano. Chybí mi tady na blogu velice, občas něco kontroluji ve svých starších článcích (abych se hlavně neopakoval) a najdu její příspěvky v diskusích. Píchne mě u srdce, její glosy mých dílek stále postrádám, byly přesné, někdy i lehce kousavé, ale nikdy nenávistné nebo hloupoučké. A i jsme si tykali, psali maily, i když jsme se osobně nikdy nesetkali. Byl jsem moc rád, když jsem ji dokázal pobavit, rozesmát nebo zaujmout u vážnějších témat. Podvědomě ji v diskusích u nových článků stále hledám, i když vím, že marně.

Díky, Josefe. Za mne jsi to vystihl přesně. Smála jsem se jí občas, že má své "móresy" a to ani nikdy nebyla v Chropyni. Ale dokázal být svá a to se cení. Když odplula kamsi, měla jsem právě rozečtené se zpožděním Tvoje žraloky. Pár mailů jsme si o nich napsaly (ona měla dávno přečteno.) Já jsem je pak vzorně založila...a čekají na nočním stolku, až dostanu odvahu číst je "sama". Pro mne to byl dialog.

Hledáš ji? Věřím...

A ráda Tě vidím. To rozhodně.

Děkuji za vzpomínku. Marie Milá patřila k několika důvodům proč zde mám svůj blog. Byla velmi laskavá a usměrňovala či krotila mě v diskuzích. Je tu prázdné místo, které po ní nikdo nezaplnil a nikdy nezaplní. Hezký den

Tak to, Honzo, je. Marie...to prostě byla/je Marie. Díky a doufám, že se máte hezky.