Řádky jsem přečet jedním dechem. Já vlastně k tomu nevím co bych mohl říct. A tak si jen dovolím na chvilku přisednout na vaší lavičku, abych mohl smeknout.

Zdeňku, děkuji vám. A udělejte si pohodlí, stavím na kávu, sladíte?

O "funkčnosti" systému bych mohla vyprávět, i když odjinud. Na své ex nadávat nebudu, jen všichni chtěli (pokud šlo o přístup ke vztahu a rodině) moji mámu a ne mě. A mrkající se dělá takhle ;-) , jen to tak nevynikne jako ten žlutej...

Když já chtěla ten žlutý :-))), fakt.

Trochu se bojím, té přestřelky, v níž ženy nadávají na své ex a muži taky. A já mezi tím stojím a říkám si, že je pochopitelné, že to v těch rozpadlých vztazích vypadá tak blbě, jak to vypadá, když je i s obyčejné diskuse bojiště.

A...vyprávěj...

Díky, že jsi měla trpělivost číst.

Z toho příběhu mrazí. Znám mnohé další případy, které zašly i do naprostých extrémů. Já se apriori nikoho nezastávám. Fandím těm rodičům, kteří se snaží chovat rozumně a racionálně, nemstí se a neberou si své děti jako rukojmí.

Tenhle příběh bolí, vím o tom svoje.

Pavli, děkuji, že jsi ten pekelně dlouhý blog přečetla, nějak se mi to nepodařilo víc zkrátit a dělit by nemělo smysl.

Ono to celé není o skupině matek a skupině otců, ona je (říkám to často) lidská blbost rozdělena mezi obě pohlaví rovnoměrně. Jen ti chlapi prostě tahají za kratší konec jednak proto, že je tak vidí společnost (je to pořád JEN otec) i stát a jednak prostě nemají moc možností.

Ten extrém pak může být způsobený i tím, že drobnější věci nejsou řešeny včas a včas nenastane takové to "tytyty, tohle se nedělá."

Nejspíš o tom budu psát nějak postupně.

Tobě dík.

I když ...., tak za tento článek jsem Vám dala karmu, diskuze byla uzavřena, tudíž jsem napsala opět pod Váš poslední. Jste velmi odvážná, což kvituji, protože s takovým tématem by tady nikdo nevystoupil. Já bych toto, byť vydržím hodně, asi nedala. Takže karma ne za článek, ale za Váš postoj. A klidně si dejte i modrou, o tom to není a nebude.

Děkuji, že jste četla a přemýšlela.