Přeji hodně sil, ikdyž to na mne působí jistým smířením. Vždy se pozastavím nad tím, že se lidé neumí dohodnout a začnou vše řešit přes právníky a státní instituce. Jen jim dávají vydělat a nekomunikací a neochotou si sami zhoršují situaci. Zdánlivě hůř z toho vychází ta strana, která se v zájmu dětí nějak dohodnout chce.

Ano, Honzo, děkuji. Můžu o tom psát a ohlížet se v zásadě proto, že nás už v podstatě vláčí jen ten systém, děti se usadily a my to respektujeme a podporujeme tak, jak "se to prostě semlelo".

Jen se právě při tom ohlédnutí domnívám, že tohle prostě komplikuje systém, který z rodičů dělá strany sporu a v podstatě ho hrotí tím, že je postaví proti sobě. To není dobře.

Jinak máte pravdu. Když se jeden dohodnout chce a druhý ne, tak ten, kdo o dohodu stojí má od začátku horší pozici.

Jsme s Vámi, Jani

Není moc co říct, snad jen držím palce....

...Filipe, teď už raději těm, kdo do podobné pasti právě padají...

Ale moc děkuji.

Tady je každá rada drahá, Jano, a už vícekrát jsem se přesvědčil, že “pravda, nic než pravda”, slyšená jen z jedné strany, se může objevit v úplně jiném světle, je-li vyslechnuta i strana druhá. Audiatur et altera pars vůbec není špatná soudní zásada. I tys tady o tom jednou psala. Když do vztahů nastoupí běsi emocí, zhrzenosti, nenávisti, výčitek a planoucí pomsty, tak se klidně i děti přiloží na hořící hranici. A ta plápolá v dětských srdcích i dlouhá léta a někdy zakládá na nové požáry i v jejich budoucích životech. Ze zhašené lásky popel metá vítr do očí. Přeju ti, Jano, aspoň pomalé vybledávání pláten života šerosvitných.

Pepo, děkuji. Vystihl jsi podstatu toho, na co jsme si během těch devíti let sáhli a saháme. Nebudu (na rozdíl od jiných) tvrdit, že o rodiče nejde. Samozřejmě, že jde i o ně - právě oni totiž v novém uspořádání určují řád věcí a tedy i to, jak budou žít děti. A žít v dlouhodobém stresu a naprosté nestabilitě se prostě nedá a téměř vždycky to spaluje všechno okolo.

A to hlavní - v tom žijí děti, jejichž čas běží rychle a procesy až neskutečně pomalu. Dneska jsem viděla článek o nekonečném příběhu procesu s D. Rathem. A musela jsem se usmát. Máme delší. Dá se v tom vůbec žít?

Teď už v zásadě ano. Ono "bojiště" se ale pouze přesunulo.

A slyšení dvou stran? Slyšel bys dva naprosto odlišné příběhy. Tak to v těchto případech bývá často, i když většinou jsou to "jen" jiné úhly pohledů na stejnou věc (tedy to, co se v manželství považuje za normální). Někdy bys ale to, že se o jedny děti jedná poznal snad jen z jejich jmen a dat narození. A tak stejně, jako mám své druhé já, mají ho i "moji kluci" a dokonce i moje děti. Poslední, sobotní zjištění o "alternativním životě" manželova syna, které k nám doputovalo a kdosi ho vyvracel bylo vlastně poslední kapkou k tomu, abych to téma znovu otevřela.

jsem s vámi, Jani, držte se

Občas plácám "moudra" v diskusích, teď nevím, co napsat. Jen to, že držím palce.

Jsem ráda, že tady jste.

Většina žen jsou u mě hrdinky a málo mužů by tohle zvládlo Přeji klidnější časy

Horste, vítej. Myslím, že můj muž to zvládá se ctí. Jen strašně nerad píše, tak je to na mě.

Děkuji, že ses zastavil. A opatrně se zeptám... Co vaše malá?

Možné je diskutovat jen to obecně známé. Jinak se dá těžko vžít do konkrétní situace. A proto jsou nějaké osobní soudy "mimo mísu". Ale někdo má holt patent na všechno.

Lze jen popřát hodně duševní síly.

Marie, slíbila jsem si, že se budu zuby - nehty snažit vyvážit pohled ze své zkušenosti a zaměřit ho k tomu, kde celý ten proces ovlivňoval stát. Soudím totiž, že se v podstatě podporuje špatnou komunikaci rodičů. Ale to je prostě na delší psaní.

A Tobě moc děkuji za čtení i psaní.

Celkem si tohle vaše martyrium pamatuji - přes diskuse o střídavé péči jsme na sebe mnohde narazily.

A přestože si zde "správňácky" víceméně stavíte pomník, já si z diskusí pamatuji vaši potřebu manipulovat a stavět se do role "jediné spravedlivé" což mi docházelo už v době kdy jste ty děti požadovala všemi svými drápy do střídavé péče.....

Také jste hodně řešila výživné....

To že se jedno z dětí rozhodlo žít u matky a s vámi se nestýkat může mít oporu v tom že se nechce nadále nechat manipulovat .

Hanko, já si to tady do článků rozložím a nechám na posouzení čtenářům. Tenhle prostě shrnuje. Je to dlouhých devět let. My dvě se názorově nepotkáváme ani v tom výživném a obě to víme, ale ono to světu nevadí a na mém ani vašem životě to nic nemění, tak ať se Vám daří.