Krásně lidské, až mi došly slova...

Klárko. moc děkuji. S N. se, věřím, v létě seznámíš :-)). Víš, my jsme se na tom pokoji rušily i když jsme jen šeptaly. Jedno dítě rušilo druhé...

Taky jsem zažila pobyt na ortopedii, to byla N. fakt novorozenec, s naprosto hystrickou matkou, která mi brala všechny síly... nakonec mne sestry našly spát v křesle na chodbě a přestěhovaly nás...jo, na román by to bylo. Protože o "lidský faktor" jde především.

Tobě dík

děkuji moc.

safra, proč tady není smajlík s panáčkem něčeho dobrého? Vítej.

Jani, nejen tvůj příběh mne utvrzuje v tom, že lékaři, kteří dokážou takovéto téměř "zázraky" si zaslouží hlubokou úctu a respekt, stejně tak rodiče, kteří dokáží ustát vážnou nemoc dítěte a nepletou se lékařům do řemesla tam, kde by nebyli nic platní.

Pavli, reakce je kousek níž, netrefila jsem se. Omlouvám se.

Jani, díky za tento článek.

Pavli, děkuji, že ses stavila, četla i psala. N. měla štěstí v neštěstí - na lidi, kteří se jí věnovali s veškerým zaujetím řadu let. Tohle je "jen" kousek příběhu. Měli bychom mít rozum v hrsti, když jde o děti. Mít v hrsti doktory s pomocí médií téměř jistě nikoho neuzdraví.

Tobě díky.

Díky za další pohled, tentokráte matky dítěte, což pro nás lékaře je hodně cenné a podnětné. On si totiž málokdo umí představit permanentní stress personálu, protože v jedné minutě zdánlivého klidu máte v té další šrumec nejvyššího stupně. Pokud by se tam ještě motala matka, tak si to neumím představit.

Byl jsem ve stejné pozici jako Vy paní Majová. Narození mé první dcery bylo velmi problémové, předčasné s novorozeneckou sepsí, kdy se týden nevědělo, jestli bude žít. I pan primář mě připravoval na nejhorší.

Nikdy, ani vteřinu, jsem neměl pocit, že musím do léčby na JIP nějak zasahovat, měl jsem pouze domluvu se staniční lékařkou - skvělou odbornicí - že mne budou volat jen při naléhavých situacích, jinak jsem tam chodil jednou denně odpoledne po práci vždy po dohodě, že pokud bude nutné, ihned vypadnu.

Vše dopadlo dobře, dcera má 2 vysoké školy a je z ní šťastná a spokojená manželka.

P.S. jsem rád, že vše dopadlo s Vaší dcerou dobře a že je zdravá. Jen se chci zeptat, jestli ta operace byla v Ostravě na Fifejdách nebo v Porubě.

Máme to, Tomáši, tedy maličko podobné. I moje dcera má 2 VŠ, vloni se (na vysokých podpatcích) vdala a do obřadní síně ji část cesty vedl lékař - ortoped a protetik z OV. S jeho rodinou nás za ty roky spojilo hluboké, respektující přátelství.

Když byla batole, operoval ji na Fifejdách "pan doktor kouzelník" jménem Jelen. Ležely jsme na dětském, ortopedie nebyla na tak malé děti zařízena.

Souběhem náhod to bylo oddělení, kam jsem ve škole chodila na praxi...

Pan doktor Kouzelník před několika málo lety podlehl vážné nemoci. Předčasně. Poměrně často mu ale" tam nahoru" posílám vděčný pozdrav.

Jsem ráda, že je vaše dcera v pořádku :-). A že v té době měla právě vás :-).

Skvěle napsané, Jani. S dcerkou jsem také byla na JIPu, ale také by mě nenapadlo překážet. loď má mít jednoho kapitána a kapitánem může být jen ten, co si má, krom vědomostí a schopností šanci udržet si nadhled. A to prostě máma nemocného dítěte nemá, často ani jedno. Děkuji a prima Velikonoce :-)

Právě. Každý umíme to své. Já konejšit, oni léčit. Když nevyléčí, nebude koho konejšit. Drsná, ale pravdivá posloupnost priorit.

Parádně napsáno Jani. A mám úplně stejný názor jako ty, Tomáš a Ivana Dianová. Mám pocit, že jsem ztrašně zpupní a trocha pokory nám jen prospěje a taky neuznáváme vůbec žádné autoriry, jsme jájínci, kteří sežerou jednou sami sebe.

Davide, přesné....

Já mám na tyhle Všeználky takový velmi drsný, až nepublikovatelný názor. Nicméně věřím, že s N. se někdy seznámíš a ani na vteřinu tě nenapadne, že taky nemusela rozumně chodit.

To je dobře napsané. Chápu práci lékařů, zejména na těchto speciálních oddělení jako je JIP a ARO tak, že je třeba se podřídit jejich pokynům a radám, jak se chovat. To není nic o ovcích, ale o pochopení jejich nelehké práce.

Marie Milá, děkuji.

Já to taky měla o důvěře. "Já si tě, doktore, vybrala". S operatérem N. jsme seděli a SPOLEČNĚ plánovali její léčbu. Zohledňoval i to, že bydlíme daleko, hledali jsme společnou cestu tak, abych jí rozuměla a on rozuměl mně. Připadala bych si jako kravička nebeská, kdybych to kazila nějakou svou nerozumnou reakcí.