Je prima, že jste se potkaly právě vy dvě s Dášou, vy tři s Dášou a Davidem a .. Je prima, že jste takhle dali dohromady vaše plány a umy. Díky, Jani

To nejsem jenom já...vlastně jsem až někde na konci příběhu. Ale o tom snad později. Já jsem jen taková "kronikářka" :-). A Tobě díky. Škoda, že nejsi blíž.

Myslím si, že k sobě dostali ti správní lidi - tedy ty a David s maminkou Dášou.

Je moc fajn, že se vzájemně "slyšíte" a chápete.

V životní zkoušce obstojí jen ti silní, a to jste všichni.

Díky za blogy o Davidovi!

Děkuji, Marie Milá. Ještě toho máme společně hodně co psát.

...jako školnice jsem se kdysi ve speciální mateřině "nachomýtla" k podobnému případu. Do dvou let František chodil a byl zdravý... od dvou let pomalu ale jistě jeho tělu ubývaly síly. Verdikt lékařů "Nedožije se víc než patnácti let..." otec to neunesl, máma s ním zůstala sama. Pokračování neznám, bylo mi tenkrát dvacet a měla jsem vlastních starostí dost...

Doufám, že se k povídání přidá David sám - je to ostatně jeho příběh. Ale když jsme si povídaly s Dášou samy, velkou část jejich vzpomínek zabíralo to, jaké bylo vrátit se domů po smrti manžela. Dojde na to, pokud bude Dáša chtít.

Úplně tě chápu, proč chceš vyprávět o Davidovi a Goliášovi. Tenhle příběh je třeba sdílet a snažit se ho pochopit, i když to není to samé jako ho 24 hodin denně prožívat.

Děkuji. Časem napíšu i to, jak jsme o sebe vlastně narazili a jak jsem se za Davidem poprvé dostala. žijeme ve zvláštním světě - bydlíme kousek od sebe, s Dášou jsme narozené o prázdninách stejného roku, David je vrstevník mých dcer. A neznali jsme se.

Mne naprosto dostala jejich životní síla - ještě to není v žádném článku, ale když jsem se Davida ptala, co má rád, tak mi řekl, že černý čaj, čokoládu a když může pracovat.

Dáša zase vůbec nechápe, jak by podporu Davidovi poskytl asistent. (že by si třeba někam zašla nebo zajela) Naprosto nezdolně pracovala, dokud to jen trochu šlo. A když má všeho dost...uklízí...

no vybrala sis těžké, neveselé téma.

ono samo tak nějak přišlo. Děkuji, Jaromíre, že ses zastavil. David je milovník motorek, dovolím si ho nasměrovat na tvoje blogy :-)