Hm...nepředstavitelná situace pro někoho, kdo ji neprožil.

...což je jen dobře, taky si není třeba umět představit všechno :-).

Přeji Vám všem ať všechny ledy poleví, situace se uvolní, ale některé ledovce ledovci asi zůstávají, plynutí času..., ale to Vy určitě víte, držím pěsti , Jani

Oli, jste pro mne vzácná návštěva, moc děkuji. 

V zásadě bych byla ráda, kdyby podobným peklíčkem prošlo co nejméně děti, ale přiznávám, že i dospělých, protože pokud nebudou v pořádku oni (rodiče), nebudou ani děti.

Jani máte s manželem neskutečnou sílu a trpělivost, držím palce.

Ivi, moc děkuji. Nejspíš to tak ani není. Věci se prostě dějí, my jsme do nich vstupovali s jistou naivitou (jistě, oba jsme dost staří a zkušení, některé věci ale prostě nečekáte) a přesvědčením, že se dětem i nám dostane podpory, kterou pořád setsakramensky potřebujeme (a už si ji umíme najít "soukromě"). Síla a trpělivost? Na začátku Vás nenapadne, kolik jí budete potřebovat a pak už se najít prostě musí.

Po dvou letech jsem pochopila ty otce, kteří to vzdají. O něco maličko dřív "macechy", které odmítnou v takové situaci žít.

Ve stejné době si nás začali vyhledávat lidé s podobnými starostmi a příběhy jako přes kopírák. Většinou jsou pro společnost neviditelní, protože ta situace je opravdu hodně těžká a současně nesmírně soukromá. Jenže neviditelnost nic nepomůže řešit.

Myslete na to, když nepomůžete těm dětem vy, nepomůže jim nikdo. A že cokoliv bude, bude to jen lepší varianta toho, co mohlo být. Držím vám palce, i když situace je nelehká. 

Děkuji :-).

Háček je v tom, že u nás už si situaci v podstatě řídí děti. Jenže tyto dorostly právě včas. Kolik je takových v republice? Netuším...

...nemam....nevim, ale drzim Vam palce