Tak velký tělo nikdo nemá (obyčejně o výjimečném)
Pustila jsem se do vánočního úklidu a on kolem mne ledabyle prošel z tréninku. A že přijde přiložit své dlouhé tlapy k dílu.
Zapadl do sprchy...a...nic. A pořád nic a zase nic. Hodinu nic. Zavolala jsem na něj do koupelny, předem si vědoma zbytečnosti té akce. Kromě šumění sprchy dveřmi až do přízemí protékala hlasitá hudba. Nemohl mne slyšet.
Stála jsem u kuchyňské linky a přemýšlela, co dál. A pak jsem usoudila, že tu jeho tlapu dlouhou, k dílu přiloženou, přivítám. A tak jsem vzala mobil a napsala mu. To jediné ho mohlo vyrušit. A vyrušilo. Přišel za pár minut a jen se uculoval. A dlouhou tlapu skutečně k dílu přiložil. Probírali jsme u toho jeho blížící se maturitní ples...
...a mně se rozběhly myšlenky zpět časem...
...za pár dní to budou čtyři roky, co u nás zazvonil u dveří, zbortil se na gauč a řekl, že u nás zůstane. Pár šrámů na těle se rychle zahojilo. Patnáctiletí regenerují rychle. Pár šrámů na duši je nejspíš na doživotí. Zůstal. A jeho pracovní stůl (se střídajícími se PET lahvemi a plechovkami pod stolem) a pokoj (kam dospělí vstupují na vlastní nebezpečí) je stále tentýž.
Přišel deváťák, co se bál odpovědět na jakoukoliv otázku a ve škole bojoval úplně se vším. S učením, se spolužáky, s pedagogy. Doma s námi. Všechno šlo tehdy stranou a nad "Mladým", který je synem mého manžela, se tehdy nejspíš slétli všichni strážní andělé. Pomohl neuvěřitelný klid jeho otce, psychologové, speciální pedagogové, přátelé, rodina. Procházeli jsme vlnami jeho zájmu i nezájmu. Pomalu vzlétal a pořád trochu zakopával. Nevěřil, že zakopáváme taky. Že jsme se nenarodili s skupinkou přátel v peřince. Že i to, co vypadá lehounce je často velká práce.
Strážní andělé ho nenechali zakopávat moc. Potenciální průšvihy praskaly zázračně brzy. Dřív, než z nich mohly vyrůst průšvihy opravdové.
Střední školu vzal postupně na milost. Pomalu vzlétá. Po-ma-lič-ku. V jeho světě se nespěchá. Vzal na milost sport a postupně objevil i odpovědnost za daný slib, za celý tým. Hraje, dělá rozhodčího, trénuje malé kluky. Tančí, programuje, učí se. Není možné ho odlepit od mobilu. A taky se fláká. Jistě, že víc, než by se nám dospělým líbilo. Jistě, že méně, než by se líbilo jemu.
Trávíme stručné (prostě to není holka) debatní chvíle vysvětlováním mnohých proč. To, co nemá zakutáno pod kůží od dětství, si prostě musí sám zvážit svým sotva dospělým rozumem, aby mohl jít vlastní cestou z vlastního rozhodnutí.
Je mu osmnáct. Je z něj čerstvý řidič, který nás pečlivě sváží a rozváží tak, jak to v naší rodině každý "služebně nejmladší" řidič zpočátku má za úkol. Je budoucí maturant, který si vybírá vysokou školu a všichni to bereme velmi vážně. Je z něj bezvýhradně milující strýc své maličké neteřinky a je úplně jedno, že je nespojuje jeden jedinký gen.
Mladý muž, který nachází sám sebe, svoji cenu. Cenu práv a povinností, cenu možností a odpovědnost, cenu radosti i význam práce. Pro nikoho ty roky nebyly lehké, nejspíš nejméně pro něj. Tolik jsme mu toho nedovolili, tolik toho musel přijmout, tolikrát to drhlo a skřípalo ze všech stran.
Pečlivě sledujeme a dál budeme jeho kroky. Mne přerostl už dávno. Ještě dřív, než k nám s aktovkou a jednou teniskou přišel. Svého otce přerostl taky, ač se to zdálo nemožné. Do dveří se teď doma sklánějí oba (zatímco já sotva vylezu na barovou židli). Jeden už rozum má a druhý ho, zdá se, pomalu bere.
A najednou mám doma, místo dřívějšího polekaného kluka, parťáka na výlety, tanečníka a řidiče. Mladého muže který unese těžký kufr, zkouší hledat řešení a začíná vnímat svoji budoucnost.
Teď pomalu v duchu schovávám palce do dlaní, abych je mohla držet. Maturita se blíží. A pak může jít tak trochu do světa. Nejlépe do toho studenského. S tím, že jeho pracovní stůl a pokoj zůstane ještě mnoho let používaný.
Tady je doma. Tady jsme doma všichni. A mně je radostí a potěšením, že pomalu vzlétá....
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.