Ochranná kapsa klokaní
O tom, jak se v České republice staráme o děti bez domova se v posledních letech popsalo hodně papíru. Ve srovnání s ostatními státy na tom nejsme nejlépe. V ústavní péči končí nadprůměrné počty dětí. Nebude to tím, že bychom měli "horší" rodiny. Bude to systémem. A to už stojí za zamyšlení. Protože stát, který se neumí starat o své "maličké", o ty, kteří by měli vyrůst v co nejlépe žijící osobnosti zakládající další rodiny, pracující, studující a objevující nové "vesmíry, takový stát je nějak nemocný. A my všichni tedy žijeme v nemocné zemi, která neumí jemně a pečlivě stavět do života děti bez rodin.
Samozřejmě, že o téhle své "nemoci" víme. A že existuje strategie, která navrhuje řešení. Národní akční plán k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti se snaží propojit resorty a najít způsoby, jak dětem zachovat rodiny či rodinám co nejbližší péči.
Problematika je to složitá, že ale "když-se-chce-všechno-jde", toho jsme zas jednou důkazem v Kroměříži. Občas děti doma zůstat prostě nemohou. A ponechme teď stranou důvody a mnohdy dechberoucí příběhy, bolestné zkušenosti celých rodin s intenzivním dopadem na ty nejmenší. A tak tady máme "Klokánky". Klokánek je zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. A když se v souvislosti s nimi hovoří o rodinné péči, tak věřte, že jde o péči skutečně maximálně rodině podobnou.
Klokaní domy se totiž "chovají" jako každý jiný bytový dům. Jen je v nich prostě víc dětí. Projdete chodbou, kdybyste neviděli logo na fasádě, netušíte, že uvnitř nebydlí obyčejné rodiny. A ony to taky "rodinky" jsou. V každém bytě se o děti (maximálně čtyři) střídavě starají dvě "tety". Před jejich prací je potřeba se opravdu hluboce sklonit. Jsou totiž se svými mrňaty vždycky týden. Týden vstávání do škol a školek, nakupování, dělání úkolů, cest do kroužků, rešení strachů, úzkostí a atypického chování dětí, které si z minula nesou nejednu bolest, nejedno trauma. Týden, kdy se normálně nakupuje, normálně vaří, normálně zkouší dohnat to, co děti kvůli své minulosti zameškaly. Myje se nádobí, uklízí byt, rozpočítávají penízky tak, aby vyšly na každý den. To vše společně s dětmi. Týden jako při střídavé péči. A další týden příjde druhá teta. A další se ta první vrátí. A tak pořád dokola. Děti zažívají co nejobyčejnější, nejtypičtější model "doma". Některé ho znají. Některé se učí. Nenajdete tady společnou jídelnu, společnou hernu, nákupy ve velkém. Prostě to funguje "jako doma". Nebo lépe tak, jak by to doma mělo fungovat.
Někde "v podzemí" tohoto systému pak pracují další odborníci. Spolupracují s dětmi, s "tetami", s rodinami, snaží se, aby děti měly zase své opravdové doma, protože ani ten nejlépe vymyšlený systém rodinné péče normální rodinu a normální svět nahradit neumí. Ale to jako prostý návštěvník Klokánka prostě nepoznáte.
Z jednoho bytu voní buchta, v druhém koprovka, ve třetím nefunguje počítač a všichni hledají řešení. Sourozenci jsou pohromadě, s dětmi vždycky někdo může mluvit. Někdo, kdo je zná. Teta. (Vzdělaná v oboru, neustále získávající informace, o děti pečující.) Teta přesvědčená, že její práce je smysluplná a důležitá. Jinak by ji snad ani dělat nemohla.
Klokánky jsou "vynález" Fondu ohrožených dětí. Fungují jako nezisková organizace a svou cestu si prošlapály opravdu ztěžka. Lidé v nich pracující vědí, že jsou pod bedlivou, ba mikroskopickou, kontrolou veřejnosti. Snad i to je motivuje k maximalismu v práci v tom nejlepším slova smyslu. A navzdory nedůvěře. Vědí totiž, co chtějí. Zdravě vyrůstající dětí schopné žít dobře své dospělé životy. Teprve až jsem je poznala, uvědomila jsem si, jak hrozně těžký je to úkol.
Transformace. Zlepšení péče o děti. Rodinná péče. Náhradní rodinná péče. Systém se mění. A lidé (pokud vím, tak v Kroměříži dámy) z Klokánků jsou rádi, protože systém jim konečně dává za pravdu. A pokouší se chtít, aby měly děti péči co nejvíce rodinnou. A vůbec ne ústavní. Protože děti mají mít své doma.
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Poslance SPD jsem zbil já, přiznal se 17letý mladík. Došlo k dalšímu ničení
Drážďany v sobotu zaznamenaly další předvolební útok. Tentokrát šlo o stánek protiimigrační...
Strach z migrace i rebelie proti levici. Mladí Němci se přiklánějí k AfD
Čekali byste, že mladí Němci volí hlavně Zelené nebo jiné levicové strany? Omyl Roste podíl těch,...
Méně teorie a faktů, více praktických znalostí. Blíží se reforma školních osnov
Premium Ministerstvo školství chystá změnu toho, co a hlavně jak by se měli žáci na základních a středních...
Usnul za volantem a srazil lidi na chodníku. Pro ženu a dítě letěl vrtulník
V Kostelní Lhotě na Nymbursku vjel v neděli odpoledne řidič osobního auta na chodník, kde srazil...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.