Moc hezky napsané

Děkuji, Ivo, že jste se tady zastavila a tu délku dlouhou přečetla.

Hodně drsné a smutné.

... A reálné ještě drsnější. Děkuji vám.

Tak to je síla...Znám pár podobných příběhů: manipulace, citové vydírání, atd.

Tobě za citlivé sepsání tak traumatických zážitků.

Děkuji, že ses prokousala ke konci.

Je to zajímavé. Všichni je známe a přitom...jakoby nebyly,

Rodiče si nevybíráme. A jaké nám osud přidělí, je velká loterie. To si člověk uvědomí až s přibývajícím věkem. Měla jsem velké štěstí...na otce.

Jak je na tom člověk dobře si taky uvědomí, když čte, poslouchá, podobné životní cesty lidí tak, jak jsi o tom napsala.

Děkuji, Marie, že ses zastavila na tak dlouhé čtení. Někdy se usmívám tomu, jak rostu do své mámy a jak nedokážu překonat vlastní stín (a pořád někoho zachraňuji), A jiní své stíny vrhají jinam...

Děkuji, Martino. Udělalo mi takovou tichou radost, že jste v tom dlouhatánském textu našla to, co jsem tam chtěla vložit a obávala se nesrozumitelnosti.

Sourozenci jsou ve skutečnosti čtyři. A čtyři opravdu silné příběhy. A k tomu skutečné "prokletí" předávané v ženské linii už nejméně třetí generaci...

Jani, při psaní jsi určitě měla velice vlhké oči. Ale zvládla jsi to

Přiznávám, Horste, že ne. Byla jsem pekelně soustředěná, abych ze složitého příběhu vyzobla srozumitelnou linku a pak ji zkracovala a zkracovala...takže jsem byla spíš zamračená.

"Vlčice" jsem tak nějak měla za beletrii. I když, ono se to vlastně stát mohlo...

Klárko, měla jsem v plánu ten příběh postupně psát, ale nějak se nepovedlo. Dokonce jsem pošilhávala po záměru poskladát to do knížky. Dvojčata (ve skutečnosti "jen" sourozenci) a tak jiné příběhy...

Ale asi nejsem dost pečlivá nebo tak něco...a tak zůstalo u přání.

Někteří lidé opravdu nevědí jak naložit s životem... (Zejména ženy - smolařky).Jsou tvrdohlavé dělají stále stejné (životní) chyby - a nenechají si bohužel poradit.. A stále jsou nešťastné. Snad mají ta špatná životní rozhodnutí opravdu v genech. Znám také takové... Moudrý člověk se ze svých minulých chyb poučí - bláhový je stále opakuje. (Ale ta Sára přece žije vlastní život - ne ten sestřin...( Díky za zajímavý příběh - i když smutný). .

Děkuji, Mirko, že jste se zastavila. Je až neskutečné, jak se lidé dokážou opakovaně motat v kruhu stejných chyb. A Sára, za opravdu žije svůj život. Kdo ví, třeba se právě ona dokáže vypořádat s minulostí i budoucností.

Jani, ač je to hodně drsné, napsala jsi to výborně!Pokud by Tvůj blog četl někdo psychologicky zdatný, zajímalo by mě, co by vyprávěnému řekl, a jak by jednání hlavní hrdinky rozklíčoval. Já soudím, že za svůj dospělý osud jsme každý zodpovědný sám. Navíc coby dospělí máme schopnost sebereflexe, což je skvělá stopka pro neopakování toho, co by nás mohlo stáhnout to propasti.

oprava: do propasti

Mám něco podobného ve svém okolí. Velmi bohatá matka, a dávno dospělé dcery jí splácejí luxus, na který je navykla, slepou poslušností. Paní Jano, obrovský kompliment, jak to vnímáte a dokážete podat.

Děkuji, Michaelo, že jste se stavila a přidala zkušenost. To člověk jenom kroutí hlavou, že?