Moc pěkné vzpomínání. Také často vzpomínám, hlavně kolem Vánoc. Karma, paní Jano...

Zase moc pěkný... jen škoda, že to co a jak upekly a ukuchtily babičky, ale i mamky, už nám asi nikdo, nikdy neudělá.

Ale snad děti a vnoučata na to taky budou jednou tak hezky vzpomínat.

Některé zážitky asi mají zůstat vzácné?

Jani, děkuji za sdílení vzpomínek - při čtení jsem cítila vůně, které se zabydlí díky babičkám nebo maminkám v kuchyni a tím vlastně bydlí už na stálo v nás. Pak stačí ucítit podobnou vůni a všechno je v nás náhle živé

No jo, vůně...to je to, co se mi do vzpomínek dere jako první.

Krásné, Jani

Díky, Ivi. Dneska druhý dortový večer. Ale je náš už plný dům :-)

Jani, moc pěkně napsaná vzpomínka

Děkuji Pavle, je milé, když se stavíte.

Moje babička byla, co se týče pečení, snad kouzelnice. A to už byla k stáru téměř slepá. Doteď mám její recepty na vánoční cukroví, velikonočního beránka (ten se mi bohužel vždycky zhroutí) a jiné dobroty.

Díky za milé a krásné vzpomínky.

Jak to ty babičky všechno stihly? Děkuji, že jste se zastavila. Máme podobné vzpomínky :-)

Nejen včerejšek, ale celý podzim k takovým vzpomínkám přitahuje

a u mne taky jaro, léto...a zima

Hezké, Jani, taky bych tam ten kroužek chvíli nechávala. Takhle jsem jednou potkala paní, která byla k nerozeznání podobná mé prababičce... Hrozně dlouho jsem se na ní koukala a modlila se, aby nepromluvila a nezněla jinak než moje Bábinka. Abych si mohla tu iluzi chvíli hýčkat....Děkuji

Já děkuji Tobě :-)

Všechno, nejen dortové těsto chce čas. Ten kroužek od hrníčku na stole, pokaždé jsme se kvůli němu vadily. Tehdy překážel, dnes by si ho člověk domaloval. Hezké, dušičkové.

Děkuji, že jste se zastavila.

Taky si často vzpomenu na svou babičku.

Ony prostě zůstávají, že?