Z jiných světů
Je to už opravdu dávno. Seděli jsme u velkých hrnků s pořádným turkem, na stole talíř s poctivými buchtami. Babka (jinak se babičkám v tom drsném kraji neříkalo) nám vysvětlovala, že je třeba otrhat hrušky a ona už na ten strom nevyleze. Vtom do kuchyně rázně přikráčel děda. Vypadal naléhavě. Prý mu farář vzkazuje, že na kostele upadl kus okapu a jestli by to přišel opravit. "Zajdu tam hned, Žofko, řekl odhodlaně." Babka Žofka vzdychla a zabrblala cosi o bláznivém dědkovi, co už by nevylezl ani na půdu, natož na kostelní věž. Pak ale vstala od stolu a domanévrovala dědu ke své židli. Sedl si a ona mu šla nachystat svačinu.
Zatímco jsem babičku se zaujetím pozorovala, děda se s námi dal do řeči a vyptával se, jak se máme. Jeho paměť už v té době přeskakovala do dávných dob a "babka" to s ním rozhodně lehké neměla. Teď v klidu namazala krajíc chleba, dala do pytlíku od mléka a podávala ho dědovi: "Tak co, Hansi, jdeš to toho kostela?" Děda ji německy poslal ke všem čertům. Co by dělal v kostele? Vždytˇ je dneska čtvrtek. Babi pokývla, vybalila chleba a dala mu ho na talíř. Děda se nasvačil. S chutí u toho německy hartusil, že si babka nic nepamatuje. Když jsem byla malá, vždycky se s ní hádal německy, abychom jim, my děti, nerozuměly. Byla sobota. A já už jim dávno rozuměla.
Když děda zas odešel na dvorek na lavičku,babka Žofka si povzdechla, že má ten dědek úplně prázdnou hlavu a vůbec neví, kde je. Do práce takhle odcházel často. Se svačinou a papírovou desetikorunou obešel ulici a buď se sám vrátil nebo ho přivedl někdo ze sousedů. To se lidi ještě o sebe zajímali a na vesnici to bylo snadné. Děda prožil svůj život doma. A "babka" je za všechnu tu péči (u které si uměla pěkně od plic zanadávat) jistojistě v nebi.
Svět se změnil. Rodiny nedrží tak pohromadě jako dřív, medicína nachází nové a nové postupy, žijeme déle. A tak si nás nachází onen strašák demence stále častěji. Když už nemají příbuzní možnost nebo sílu k domácí péči, nastupuje pobyt ve speciálních zařízeních pro lid s demencemi. Jsou tam v bezpečí, jsou tam lidé, kteří se o ně dovedou postarat. Ale jsou to také lidé, kteří neznají a nemohou znát jejich příběhy. Jejich momentální realitu, jejich obavy.
Mám v poslední době vzácnou příležitost sledovat, jak se mnohde snaží dopřát lidem co nejdůstojnější život. Pochopit a respektovat jejich rozpoložení, brát je tak vážně, jak je to jen možné. Když už nám ze společnosti zmizel ten obyčejný selský rozum, snaží se k němu vracet. Učí se chápat, že dementnímu člověku nemá smysl jeho realitu brát. Že ho nelze přesvědčit, vyléčit, že mu nelze vysvětlit, že čas jde dál.
Že je lepší po vzoru babky Žofky a tisíců jí podobných respektovat časoprostor toho, kdo zůstal bez celistvé paměti. A tak se to pečovatelé znovu učí. Vracejí se od vědy k samotným kořenům lidství. Jistě, ona z toho dneska hotová věda je. Názvy, termíny, pojmy, metody, kurzy. Žijeme prostě v takové "standardizované době". A pečovatelé se to učit musí - je prostě nesmírně těžké uchopit minulost lidí, kterého životem provázejí jen krátký čas. Které v dobách, kdy byli na vrcholu sil a lezli po kostelních věžích, neznali. Taková práce si zaslouží obrovský respekt. Stejně, jako život každého člověka. Tahle témata by měla plnit stránky novin.
Kdysi jsem četla o zařízení v Německu (dávno mi vypadlo kde), kde klienti "utíkali" ze zařízení, když jim to paměť všechno zamotala. To je pak zastavila autobusová zastávka, z níž už dávno nejezdily žádné spoje. Pečovatelé je tam spolehlivě našli. Poseděli, popovídali, probrali, co klienta trápí a třeba i to, že sluníčko svítí a v klidu se vrátili zpět do domova. Později o tom někdo napsal odborný článek a nápad se ujal. Dneska jsou v řadě domovů malé či větší zastávky, .z nichž neodjíždí žádný spoj. Ale dá se tam na něj čekat. A popovídat si o tom, kam je třeba jet. Do práce, na rande, do tanečních, pro děti do školky, za mámou do nemocnice. Do péče se tak masivněji vrací selský rozum a respekt k životní zkušenosti těch, kteří už navždy uvízli ve smyčkách vlastní paměti. Nastává čas hledání jejich minulosti a zachování vzpomínek.
Personálu to pomáhá zvládat péči o klienty bez uklidňujících léků. Klientům to zase usnadňuje život. Nemusí bojovat o svou realitu. Nemusí mít strach. Neztrácejí důstojnost.
Takovou, jakou měl můj děda, když s krajícem namazaného chleba vyrazil "do práce".
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Prodej bytu 3+1, 70 m2, Valtířov - Velké Březno
Velké Březno - Valtířov, okres Ústí nad Labem
2 438 000 Kč
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.