O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze
V naší ložnici, u velkého okna, kterým se dovnitř dívá měsíc, aby sypal spací prášek na očička princezen, tedy na tom nejsprávnějším místě, stojí postýlka.
Je pátek. V postýlce sedí Maja. Naše vnučička, co je jistojistě princeznou. Sotva drží zvednutá víčka, ale spát nechce (jak říká její táta - spánek je pro zbabělce). Mluví. Přesněji řečeno, kulometí. Mluví-mluví-mluví-mluví-(dosaď si, laskavý čtenáři, libovolný počet opakování). Unaveně, ale pobaveně čekáme na to, kdy zmlkne. Je to příliš ambiciozní plán, tak ho za chvilku přehodnotíme a čekáme alespoň na to, až se nadechne. Zdá se, že nepotřebuje ani to. Během neustálého brebentění přisává vzduch ušima. Asi. "Děda", který sedí těsně za mnou se skloní a s vědeckým zaujetím se mne zeptá: "Co myslíš, nemá tím mluvením už teď ošoupanou čelist?" V tu chvíli vnučička zmlkne a dívá se na nás šedomodrýma očima...
...a sakra. Prošvihli jsme položenou otázku a s ní příležitost ujmout se slova. Maja nám dává ještě jednu šanci: "Povídej, babi, jak byla máma malá." Holčička si udělá z prstíků kukátka a opatrně si je přikládá k očím. Rozesměje se krtečkovským smíchem: "Babiško, já tě vídím dajekopohledem /dalekohledem/." Řehní se, až smíchy padá do peřin. Na nás naopak padá usměvavá, velkorysá beznaděj. To děcko prostě neusne. Děda vstane, hlazením malou přilepí k polštáři a blaženě se usměje. Dítě leží a já se pouštím do povídání. O tom, jak měla malá máma úplně stejně proříznutou papulku jako Maja. O tom, jak se od malinkata kamarádila s malou Renatkou, která k nám chodívala spát a nosila si vlastní peřiny. Dneska je z ní teta Renča a Maja se kamarádí s její dcerkou. Je vidět, jak to v Majině malé hlavě myšlenkově víří. Mračí se a na čele je skoro možné jí číst tu nevíru v to, že by máma byla někdy malá. A už vůbec, ale v žádném případě, nemohla být malá teta Renča. Ta je rozhodně tetou od Majina narození, tedy od začátku světa. Únava ale vítězí, síla k přemýšlení už malé, ani ne tříleté hlavě, nezbývá. Blonďaté vlasy se přestávají přeskupovat na polštáři, k dětskému líčku se tulí háčkovaná kočička. Holčička vzdává boj a uprostřed zívání nám ještě stihne dát poslední pokyny: "Umývej si zuby, babiško. Meteleskum. /hned/"
Chvilku ještě posedíme v křeslech. Užíváme si ticho. Moje myšlenky se toulají do času, kdy byla "Majina máma" malá a objevovala svět. A najednou si uvědomím, že vnoučata jsou to, co nás ujišťuje, že život má smysl a v řetězci opakovaných cyklů běží dál a dál. V rovnováze.
Ticho přeruší můj manžel. Navrhuje, abychom šli spát, že Maja bude mít v šest ráno oči a pusu zase otevřenou. Padáme do postelí a snažíme se spát "rychle". Manžel se plete. Maja vstává "až" 6:27. Snad proto že šla spát po desáté.
Z postýlky se ozývá šepotem skoro divadelním. "Koško /kočko/, podí-ej se, jestli babiška špí. Potichušku." Sedám si a vidím ruku nataženou z postýlky. Malá dlaň drží "Košku", která se dívá do naší postele a plní svou roli pozorovatele a periskopu. To vše, prosím, v jednom háčkovaném tělíčku. Na druhém konci "Košky" je naprosto soustředěná Maja. Stojí na špičkách a zaujatě pozoruje "Košku".
Velké dědovy tlapy ji zvedají z postýlky (není to jenom tak, to přijede jeřáb (děda) a vezme těžký kámen (Maju) a...no, dál to znáte určitě sami).
Čistíme si zuby ("Babííí, tenhle zub se nechce čistit, asi nemá čas na blbosti, asi si chce hrát.").
Češeme culík ("Babííí, počebuji /potřebuji/ jen jeden cu-ík /culík/, aby se mi netopila /nepotila/ hlava.").
Oblíkáme kraťasy (Babíííí a povídej, jak byla máma malá.").
Lovím z hlavy vzpomínky, Maja zaujatě poslouchá a zase se mračí. Slíbím jí fotky malé mámy a zatímco hupká po chodbě, vybaví se mi její včerejší rozhovor s mámou:
Maja: Mamííí, babiška říkala, že jsi byla malá jako Maja. Ona kecá, že? Máma: Ne, nekecá. Byla jsem malá a babička je moje máma. Maja: A až budu vypadat jako máma, ty budeš jako Maja? Máma: No ne, to budu vypadat spíš jako babička. Maja (se smíchem): Jaká babička budeš? Babička Jana nebo babička Lenka? Máma: Budu babi Marika, nová babička tvých děti co se ti narodí. Maja: Táta si mne vezme na svatbě? Máma: Ne, táta je můj manžel a tvůj táta. Najdeš si svého manžela. Maja: Jakého? Tátu? .... |
Snídáme, Maja s plnou pusou promýšlí, co budeme nakupovat a pak v obchodě obchází bedny s labíčky /jablíčky/ a nahlas u toho "pase ovečky v zeleném háječku". Neumlčí ji ani půlka rohlíku. Pase dál. Zpívá, dupe a cupe. Pak poskakuje parkovištěm domů a v kuchyni mi vytahuje nákup z tašky. ("Babííí, to je sůl? Tím se soluje, že?")
Pak jdeme do schodů, malá se pečlivě drží u zdi, hrdá na to, že po našem nešťastně řešeném schodišti už smí jít sama. Nahoře se zastaví a radostně se roztančí.
"Babi, babííí, dívej, já už to umím, už umím jít sama. Já už totiž úplně mám tu rovnovázu." Roztáhne ruce, odlepí od země špičku nohy a napodobuje holubičku.
Dívám se na ni. Ano. Rovnováha. Malí a velcí. Nadšení a nadhled. Láska a láska. Rovnováha. Život je pořádku.
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Rusové v noci ničili ukrajinskou infrastrukturu, znovu útočili i na Charkov
Sledujeme online Rusko v noci na sobotu zaútočilo na energetickou strukturu Ukrajiny. Ve třech oblastech poškodili...
V Česku přibývá nakažených malárií, nemoc si lidé vozí z dovolené
Po útlumu v době covidu-19 opět roste počet Čechů, kteří se v zahraničí nakazili malárií. Loni jich...
Izrael zaslal Hamásu reakci na postoj k ukončení války, hnutí žádalo příměří
Palestinské hnutí Hamás uvedlo, že v sobotu dostalo od Izraele oficiální odpověď, která se týká...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Rozstřel Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Prodej rodinného domu 142 m2, pozemek 655 m2
Těšetice, okres Znojmo
7 975 000 Kč
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.