O tom, jak se peče radost.
Maja už má dva roky a k tomu dva měsíce. Drobounká, blonďatá, neposedná holčička. Vnučička. Mrně, co nezavírá pusu. Nikdy. Jsem přesvědčena, že i ve snech pořád mluví.
Jsme domluvené (ano, ona a já, proč do toho tahat rodiče, kteří kvůli tomu musí vyrazit do kina), že budeme dneska péci perníky. Telefonuji si s její mámou, upřesňujeme čas. V pozadí slyším: "Mama volá babi Janě, Maja pude pekat penicky / půjde péci perníčky/." Věta zopakovaná snad desetkrát se táhne za celým hovorem a za chvilku je Maja ve dveřích. Sama si nese tašku s věcmi. Náhradní tričko a tepláky, kdyby se to pečení vymklo, deku-mazlíčka. Návštěva totiž začíná odpoledním spinkáním. Maja ťape za dědou po schodech: "Pinkat budu honem, pak pekat peníšky, babi, jo?" Nad schody si ode mne bere malou deku bez které se nikam nehne a tulí se k ní. Její máma soudí, že za mnoho let, jednoho krásného dne Maja tuhle deku sbalí a odjede s ní na vysokoškolskou kolej.
Ale teď ještě nikam nejede. Dvouleté nožky utíkají k postýlce, aby rychle spinkala. Není čas. Perníkové těsto čeká. Chvilku ještě dědovi, který jí dělá společnost, zpívá a pak je ticho. Třídím fotky a píši blog o Francii. Ještě mi chybí přidat odkazy, když se ti dva objeví ve dveřích. Maja přešlapuje, odmítá svačinku. Nemá čas. Vybíráme vykrajovátka, Maja je netrpělivě přebírá a pokládá na stůl ta, která se jí líbí. Zajíčka, vajíčko, muchomůrku. Nenápadně přidávám hvězdičku, stromeček a srdíčko a jdeme na to. Maja stojí na židli, dívá se a malinkou rukou se mnou uhlazuje těsto. Otáčí ke mně tlapku dlaní: "Maja pinila /Maja se zašpinila/". Vysvětluji jí, že to je mouka. A že každá pekařka má ruce od mouky a tak je to správné. Že Maja je pekařka. Kývání hlavou doplní zuřivé třepání rukama. Asi po tom pekařském diplomu - rukách od mouky - nijak zvlášť netouží.
Vezmu do ruky hvězdičku, položím ji na těsto, zatlačím. Přenáším ji na plech a Maja mne sleduje. "Jooo, babi, to Maja umí", jásá a bere si ode mne vykrajovátko. První dvě hvězdičky zvládneme
společně. A pak naše malá pekařka už jde vlastní cestou. Vymění formičku a než stihnu říct cokoliv, než se stihnu třeba i jen nadechnout, radostně ji pleskne přímo doprostřed vyváleného těsta. "Jooo, panášek /panáček/." Ve snaze vykrojit Perníčka, věrného to souputníka Shreka, posune vykrajovátko a Perníček je přepůlený v pase. "Upekej to, babi", podává mi Perníčkovy nohy a pak hlavu. Poslušně je pokládám na plech, Maja ostřížím zrakem sleduje, jestli to dělám dobře. Ukazuji jí, že perníčky se vykrajují od okraje těsta. "Vidim, babi, joooo?" (To její protáhlé, v každé druhé větě opakované jooo mne baví.)
Jednoho Perníčka vykrojíme celkem bez nehody a než ho přesunu na plech, je volná tvorba zase tady. Maja se změnila v pekařskou mistryni s tvůrčím zápalem. S bravurou příslušnice cechu pekařského tvoří. Věci, které by nikoho z nás, trapně dospělých, vůbec nenapadly. Objevuje perníky, těsto, radost. Objevuje, že pekařka má ruce od mouky. "Babi, ochutáme /ochutnáme/ ?" Slibuji, že ano, že hned, jak je v troubě upečeme do zlatova o ony vychladnou.
Malá pekařka pochopí, spokojeně si prohlídne své dílo, popadne panenku, která celou tu pracovní vřavu sleduje z kuchyňské linky a jde ji nakrmit kusem těsta. Chvilku za "miminku" mlaská, pak pláče, aby ji mohla pohoupat, opusinkovat a utišit. Já si zatím prohlížím to slavné perníkové umělecké dílo.
Maja mezitím změní činnost. Rozloží svoje židličky v jídelně a usazuje na ně Miminku a Brubruma. Využívám času, válím těsto a snažím se vykrájet něco, co nevypadá jako čerstvě rozčtvrcená pohádková bytost. Maja si sedá k hračkám slyším, jak jim povídá pohádku: "Kakujka zeptala, poč máš tak veiké oči /Karkulka se zeptala, proč máš tak velké oči/" a oddeklamuje Karkulku až k zásahu myslivce a vyskočení z vlčího břicha.
Panenka s Míšou asi usnuli, protože Maja se plíží ke mně do kuchyně, opatrně našlapuje na špičky s prstem na rtech. Pak uvidí plech v troubě a začne jásat a tleskat. Perníčky se pečou, hurá! Budou Vánoce. A " eše Mikuášník /ještě Mikuláš/."
Nabízím jí čerstvé perníky na talířku, ona chce do hrnečku mléko. Střídavě pije a střídavě mi popisuje hrneček: "Tady je k-tešek /krteček/ , k-tešek má batůšek." Na chvilku se zamyslí a pokračuje důležitě: "Asi jede na výet /výlet/, má komobešku /koloběžku/. To už nevydržím a směji se nahlas.
Maja se vážně dívá chvilku na hrneček a chvilku na mne. "Maminka dává Maje kakao. Doma." Vytahuji kakao, mícháme ho v hrnečku, dávám ho ohřát do mikrovlnky. "Kakaíško, Maja má kakaíško." Holčička má radost, že vidí, jak se hrneček točí a točí se se zvednutýma rukama kolem dokola.
Pak si jdeme sednout. S kakaem a perníčkem. Kouše, zapíjí a odbíhá dávat kousnout panence. Mluví. Pořád. Trouba pomalu chladne. Jedna objevitelská mise vonící hřebíčkem a skořicí je u konce.
Uklízíme. "Mo-ka /mouka/", jásá radostně a nese mi dózu ke skříňce. "Máme peníšky upekané", hlásá mámě, když si pro ni přijde a ukazuje talířek.
"A jak jste ty perníčky, Majo, dělali?, ptá se zaujatě maminka. "Azítkama /Razítky/, azítkama", zpívá Maja a ukazuje na vykrajovačky.
Máme perníčky. Vánoce a Mikuláš mohou přijít. Věřím, že i k vám.
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.