Naposledy zapleteno do vánoček - jak se narodit?
Je Nový rok a s ním končí období vymknuté všednímu stereotypu. Zítra definitivně vyměníme diáře a vstoupíme do obvyklých kolejí. Je čas k odložení vánočkových zamýšlení. Je čas dívat se do budoucna. A právě toto spojení jsem si nechala na závěr svých zaplétání. Jednu krásnou novinku loňského roku, jednu novou zkušenost.
Vloni jsme se těšili na příchod miminka. A o tom, že už holčička Mariana rozšířila "babskou část" naší rodiny, jsem už psala. Už si prohlíží svět, směje se i rozčiluje právě tak, jak to malá miminka dovedou. O tom ale dnes psát nechci.
Ráda bych v dnešní době halasného obviňování porodnic a porodníků z necitlivého chování k rodičkám, v době propagace (co si budeme povídat, okrajové, ale velmi hlučné a často populisticky pojaté) alternativních porodů, napsala právě o porodnici.
Nezastírám, že jsem byla ráda, že moje dcera nepřemýšlela o jiném porodu než právě v porodnici. Má zdravotnické vzdělání a praxi, držela v práci na rukou miminka maloulinká tak, že si to většina z nás nedovede ani představit. V té době byla přesvědčená, že si porodnici bude vybírat podle toho, kde je dobré neonatologické oddělení. To "kdyby něco". Čas její přístup zmírnil a výběr porodnice obsáhl množinu těch s vlídným přístupem, co nejcivilnějším prostředím, možností domlouvat se na postupech, být aktivním účastníkem příchodu svého dítěte na svět. Takových porodnic je v menších nemocnicích už docela dost. Jen je potřeba hledat, přemýšlet, ptát se, ověřit. Naše Máji se nakonec měla narodit a narodila přímo v místní nemocnici. Její rodiče si ji prohlédli, na vše potřebné se vyptali, domluvili. Ne, dcera netvořila porodní plán, nepředpokládala, že dokáže odhadnout ani průběh porodu ani reakce sebe samé, předem. Spolehla se na svůj rozum, podporu manžela, soudnost personálu a zkušenosti kamarádek, které už porodily.
Ten Velký Den přišel v září. O měsíc dřív, než "velel harmonogram". Když bylo jasné, že je potřeba jet, prostě sedla do auta, pak od ní volant přebral manžel vyzvednutý v práci a dál se odvíjel příběh právě takový, jaký si ti dva domluvili a přáli. Budeme se muset obejít bez podrobného popisu onoho Velkého Dne, ten byl totiž jenom jejich. Ale to stejně vědět nepotřebujeme. Ze sporadických zpráv jsme se dozvídali tu a tam něco. Třeba, že sice není volný rodinný porodní pokojíček na který se těšili, což způsobila noční bouřka, která vydala pokyn k porodu více ženám, než je obvyklé. Že jsou všichni pozorní a respektující. Na bolavá záda teplo, k postupujícím změnám potřebná vysvětlení, dostatek soukromí. Že ve sprše chybí madla. Že zásoby smyslu pro humor zatím nedošly, ačkoliv se tenčí. Holčička se bez jakéhokoliv medicínského zásahu narodila ještě týž den a její máma pak sama řekla, že vedení porodních asistentek pro ni bylo důležité, že ono tolik chválené "naslouchání vlastním instinktům" by tak funkční nebylo. Navíc se, jak už to tak u zdravotníků bývá, objevily těžko předvídatelné komplikace, které příchod malé na svět protáhly, ale všichni je ve spolupráci zvládli tak, že si je čerstvá maminka a hlavní "hrdinka dne" vlastně uvědomila až následně. Uf.
Malá byla kouzelná, prťavá a zmožená příchodem na svět. A zase nastoupila respektující ošetřovatelská spolupráce spojená s velmi pečlivou prací lékařů. Děvčata si na oddělení pobyla déle, než je dneska obvyklé, z porodnice ale odjížděla klidná maminka s holčičkou, která se uměla pěkně najíst a umí to dodnes. Díky "tetám", co to s novorozenci opravdu umí a mají je v "oku".
Během těch dní se ve stejné porodnici rodilo "normálně", císařskými řezy i ambulantně, prostě jak to situace, možnosti a příběhy jednotlivých rodin přinášely. Rodilo se s tatínky i bez nich, s kamarádkami, jak bylo komu příjemné. A jak to vyžadovaly potřeby nově se rodících životů.
A tak do roku 2017 vstupujeme s malou, zvědavou holčičkou, která roste jako z vody, objevila svůj odraz v zrcátku (a jéje, kdo to tam asi je), už si "čte" první leporela, sahá po věcech a na všechno se zvědavě dívá. Večery Vánočních svátků prospala pod stromečky doma i u obojích prarodičů. Její letošek bude určitě rokem velkých objevů.
Toto povídání není obhajobou zdravotnictví, ale obhajobou použití zdravého rozumu a kritického myšlení budoucích maminek a tátů. Rozumím tomu, že těhotenství je náročné období a porod už po staletí budí v ženách složité emoce, k nimž nepochybně patří strach. Právě proto považuji za dobré prověřit si všechny možnosti, okouknout si situaci z obou stran, neuvěřit příliš idealistickým slibům, poptat se po legislativě, po možnostech, po rizicích, prohlédnout si porodnice v přijatelném okolí a pěkně si naplánovat aspoň "ideální" situaci. Promyslet si, komu věřím a koho chci mít za zády právě proto, že umí upozornit i na rizika. Držet se známého "Nepotřebuji přítele, který se mnou ve všem souhlasí, můj stín kývá přesněji". A rozumné vyvážení míry rizika a pohodlí zvážit na lékárenských vahách aspoň třikrát. Za tu poměrně dlouhou dobu čekání se to dá bez potíží stihnout.
Přeji všem dětem co nejbezpečnější příchod na svět a všem rodinám radost z toho, že se vzájemně mají.
Aby nedošlo k omylu, nejsem ženská pokorně poklekající a připravena na slovo poslechnout, sotva uvidím bílý plášť na věšáku. Spíše naopak. O návrzích léčby přemýšlím, diskutuji, konzultuji a klidně si je i ověřím jinde. Zatím to nikomu nevadilo. Mám to tak odjakživa a svou roli nepochybně hraje moje dávná zdravotnická minulost i roky trvající léčba vrozené vady jednoho z mých dětí.
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.