V protisměru stezkou vlčic - Mikuláš II. (povídka)
Sára si nacpala mikinu za krk a záda, odhodlaná si na chvilku zdřímnout. Vlak se po kolejích posouval, jakoby lehce zakopával. Vzdaloval se Praze. Sára se vzdalovala ráda. Nezvykla si na neklid velkoměsta, na velikost všeho, na desítky a stovky překvapujících novinek. Vždycky byla ta rozvážná a opatrná. Ta-S-Tím-Dlouhým-Vedením.
Usmála se při vzpomínce, jak se balila na kolejích a s rozmyslem skládala do tašek vše, co potřebovala doma nebo naopak nepotřebovala v Praze. Mozek jí přehrál obrázek jejího pracovního koutku. Dneska tam táta určitě položil adventní kalendář a zarovnal ho s okrajem stolu. Nedělal to z pořádkumilovnosti, ale z lásky. Dlouho trvalo, než to pochopila. Stejný kalendář položil určitě i do knihovničky. Kalendář pro její dvojče Zuzanu. To kdyby se stavila. Kolik jich tam už vlastně leží?
Sára nevěděla, promnula si bolavý zátylek a přivřela oči. Zuzana. Její talentovaná, schopná, dokonalá sestra. Nemluvily spolu od Sářiny maturity. To ji Zuzana poslala do háje. Sára ani nevěděla, po kolikáté se to stalo. Co se Zuzka odstěhovala k matce, změnilo se všechno.
Se zavřenýma očima přemýšlela, co všechno ji doma čeká. Co potřebuje stihnout. Co stihnout chce. Vždycky byla velmi systematická a velmi věcná. Občas s molekulou černého humoru říkávala, že při její pomalosti jí nic jiného nezbývá. Otec o ní říkal, že je rozvážná. Zuzana, že je želva. Netušila, co říká máma.
Dřímota ji obcházela obloukem natolik velkým, že neusnula a natolik malým, že jí únavou těžkla ramena a tak ji potěšila zpráva od táty. Psal, že ji počká na nádraží, ať se sama netáhne přes celé město. Ve velké tašce byly pečlivě uložené dvoje taneční šaty. Čekala ji vánoční exhibice. Těšila se. Měla ráda ty chvíle, kdy s partnerem ovládli parket a kdy se nebodovalo. Kdy tanec končil úklonou a potleskem. Plánovala, že pak založí bivak na posteli a bude se učit. Její první zkouškové období se blížilo. Obávala se ho. Byla přece Ta-S-Tím-Dlouhým-Vedením.
Stewardka prošla vagónem a podala jí dávno objednaný černý čaj. Sára ho měla ráda horký a hodně sladký. Prázdný kelímek vyhazovala až na parkovišti před nádražím, zatímco její otec ukládal obří tašku do kufru auta. Za zatáčkou krátce otočila hlavu směrem k malému domku ve kterém bydlela její matka a sestra. A další děti matky. V oknech se svítilo. Otec zachytil pohyb: "Myslíš na Zuzanu?", zeptal se věcně. Přikývla.
Nikdy její odchod nepochopila. Prostě se sebrala a šla. Kvůli neutřenému prachu. Sára si myslela, že bude do neděle zpátky, ale Zuzana se už v jejich pokoji nikdy neukázala. Když s otcem skládali její věci do krabic, bylo jí divně. Druhý den se se sestrou hlasitě pohádala ve škole a matka požádala o Zuzanino přeložení do jiné třídy.
Od pololetí pak Zuzka, největší talent oddílu, přestala tančit a Sára jezdila na tréninky sama. Po měsících si zvykla, že Zuzana nepřijde, nenaruší klid jejího pokoje svým věčným štěbetáním a poskakováním. Vídala ji ve skupinkách vrstevníků, s různými lidmi, v objetí kluků a záviděla jí, jak snadno se stává středem pozornosti. To tiché, přemýšlivé Sáře nešlo. Jinde, než na parketu, nedokázala rozdávat úsměvy.
"Neuvažuješ, že by ses o Vánocích ozvala mámě"? Otcův hlas byl klidný a věcný jako každý rok, když jí kladl tuto otázku. Sářino NE ho nepřekvapilo, krátce pokývl hlavou a stočil auto do ulice, kde bydleli. "A víš co? Dáme zas letos na terasu soba, jo?" Sára se s úlevou rozesmála. Soba s kývající hlavou milovala od dětství.
Procházela domem a na obvyklá místa ukládala vánoční ozdoby. Svícny, lampy, anděly. V kuchyni chystala pro tátu a sebe punč. Pili zřídka a málo. Sára alkohol nesnášela. Byla přesvědčena, že právě on jí zkazil dětství a ovlivnil celý život. Byla si jista, že ona si ho dokáže udržet od těla. Možná si toho od těla dokázala držet až zbytečně moc.
"Tak jsem rozsvítil soba, dívej", zavolal na ni táta a ona mu šla naproti. V každé ruce držela sklenku horkého punče. Otáčela hlavou stejně jako sob. Na chvilku ji překvapil pocit, že u plotu stojí s fascinovaným výrazem ona sama. Nebo to byla Zuzana? Zatřásla hlavou, aby zaplašila představu, kterou si asi přivolala svým přáním.
"Hezkého Mikuláše, tati."
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
Bytová jednotka 3+1, ulice Habrová, Frýdek-Místek
Habrová, Frýdek-Místek - Frýdek
3 200 000 Kč
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.