Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V protisměru stezkou vlčic - Mikuláš II. (povídka)

6. 12. 2016 18:09:17
Mimoběžky. I míjení někdy umí život způsobit. Míjení těch, kteří by se sobě ztrácet neměli. Není jich zas tak málo a jen zřídka porozumí svému osudu.

Sára si nacpala mikinu za krk a záda, odhodlaná si na chvilku zdřímnout. Vlak se po kolejích posouval, jakoby lehce zakopával. Vzdaloval se Praze. Sára se vzdalovala ráda. Nezvykla si na neklid velkoměsta, na velikost všeho, na desítky a stovky překvapujících novinek. Vždycky byla ta rozvážná a opatrná. Ta-S-Tím-Dlouhým-Vedením.

Usmála se při vzpomínce, jak se balila na kolejích a s rozmyslem skládala do tašek vše, co potřebovala doma nebo naopak nepotřebovala v Praze. Mozek jí přehrál obrázek jejího pracovního koutku. Dneska tam táta určitě položil adventní kalendář a zarovnal ho s okrajem stolu. Nedělal to z pořádkumilovnosti, ale z lásky. Dlouho trvalo, než to pochopila. Stejný kalendář položil určitě i do knihovničky. Kalendář pro její dvojče Zuzanu. To kdyby se stavila. Kolik jich tam už vlastně leží?

Sára nevěděla, promnula si bolavý zátylek a přivřela oči. Zuzana. Její talentovaná, schopná, dokonalá sestra. Nemluvily spolu od Sářiny maturity. To ji Zuzana poslala do háje. Sára ani nevěděla, po kolikáté se to stalo. Co se Zuzka odstěhovala k matce, změnilo se všechno.

Se zavřenýma očima přemýšlela, co všechno ji doma čeká. Co potřebuje stihnout. Co stihnout chce. Vždycky byla velmi systematická a velmi věcná. Občas s molekulou černého humoru říkávala, že při její pomalosti jí nic jiného nezbývá. Otec o ní říkal, že je rozvážná. Zuzana, že je želva. Netušila, co říká máma.

Dřímota ji obcházela obloukem natolik velkým, že neusnula a natolik malým, že jí únavou těžkla ramena a tak ji potěšila zpráva od táty. Psal, že ji počká na nádraží, ať se sama netáhne přes celé město. Ve velké tašce byly pečlivě uložené dvoje taneční šaty. Čekala ji vánoční exhibice. Těšila se. Měla ráda ty chvíle, kdy s partnerem ovládli parket a kdy se nebodovalo. Kdy tanec končil úklonou a potleskem. Plánovala, že pak založí bivak na posteli a bude se učit. Její první zkouškové období se blížilo. Obávala se ho. Byla přece Ta-S-Tím-Dlouhým-Vedením.

Stewardka prošla vagónem a podala jí dávno objednaný černý čaj. Sára ho měla ráda horký a hodně sladký. Prázdný kelímek vyhazovala až na parkovišti před nádražím, zatímco její otec ukládal obří tašku do kufru auta. Za zatáčkou krátce otočila hlavu směrem k malému domku ve kterém bydlela její matka a sestra. A další děti matky. V oknech se svítilo. Otec zachytil pohyb: "Myslíš na Zuzanu?", zeptal se věcně. Přikývla.

Nikdy její odchod nepochopila. Prostě se sebrala a šla. Kvůli neutřenému prachu. Sára si myslela, že bude do neděle zpátky, ale Zuzana se už v jejich pokoji nikdy neukázala. Když s otcem skládali její věci do krabic, bylo jí divně. Druhý den se se sestrou hlasitě pohádala ve škole a matka požádala o Zuzanino přeložení do jiné třídy.

Od pololetí pak Zuzka, největší talent oddílu, přestala tančit a Sára jezdila na tréninky sama. Po měsících si zvykla, že Zuzana nepřijde, nenaruší klid jejího pokoje svým věčným štěbetáním a poskakováním. Vídala ji ve skupinkách vrstevníků, s různými lidmi, v objetí kluků a záviděla jí, jak snadno se stává středem pozornosti. To tiché, přemýšlivé Sáře nešlo. Jinde, než na parketu, nedokázala rozdávat úsměvy.

"Neuvažuješ, že by ses o Vánocích ozvala mámě"? Otcův hlas byl klidný a věcný jako každý rok, když jí kladl tuto otázku. Sářino NE ho nepřekvapilo, krátce pokývl hlavou a stočil auto do ulice, kde bydleli. "A víš co? Dáme zas letos na terasu soba, jo?" Sára se s úlevou rozesmála. Soba s kývající hlavou milovala od dětství.

Procházela domem a na obvyklá místa ukládala vánoční ozdoby. Svícny, lampy, anděly. V kuchyni chystala pro tátu a sebe punč. Pili zřídka a málo. Sára alkohol nesnášela. Byla přesvědčena, že právě on jí zkazil dětství a ovlivnil celý život. Byla si jista, že ona si ho dokáže udržet od těla. Možná si toho od těla dokázala držet až zbytečně moc.

"Tak jsem rozsvítil soba, dívej", zavolal na ni táta a ona mu šla naproti. V každé ruce držela sklenku horkého punče. Otáčela hlavou stejně jako sob. Na chvilku ji překvapil pocit, že u plotu stojí s fascinovaným výrazem ona sama. Nebo to byla Zuzana? Zatřásla hlavou, aby zaplašila představu, kterou si asi přivolala svým přáním.

"Hezkého Mikuláše, tati."

Autor: Jana Majová | úterý 6.12.2016 18:09 | karma článku: 11.97 | přečteno: 217x

Další články blogera

Jana Majová

Na beton!

Byla to povedená sobota. Čtyři ženské a beton. Míchaly jsme, máčely, natahovaly, rovnaly, motaly a mačkaly. A domů jsem si přinesla zjištění, že (navzdory známému úsloví) se do betonu hodí úplně všechno.

29.5.2017 v 19:30 | Karma článku: 13.27 | Přečteno: 394 | Diskuse

Jana Majová

Malí velcí filharmonici

Jsou různé způsoby, jak trávit volný čas. Můžeme sedět na gauči, na rybách, v hospodě. Můžeme číst, vyšívat, malovat, pěstovat kytky, chodit, jezdit, běhat. A taky se můžeme stát součástí velkého a barvitého světa hudby.

23.5.2017 v 22:33 | Karma článku: 16.15 | Přečteno: 304 | Diskuse

Jana Majová

Zamyšlení nad porody doma – aneb kdy dítě získává právo na ochranu svého života?

Mám hluboko v sobě zakořeněný respekt ke svobodě rozhodování jednotlivců o svém vlastním životě, na straně druhé ho mám ale vyvážený podmínkou povinnosti nést odpovědnost. Kdo ale nese odpovědnost za doma se rodící dítě?

23.4.2017 v 20:54 | Karma článku: 35.52 | Přečteno: 2465 | Diskuse

Jana Majová

Kamélie pro Marii II. (fotoreportáž)

Fotoreportáž z výstavy "Kamélie, královna plesových květin", tentokrát s potěšujícím setkáním s plesovými maskami. Skoro jsem nevěděla, kam dřív oči a objektiv namířit. A na závěr? Kočičí tečka.

26.2.2017 v 20:14 | Karma článku: 14.29 | Přečteno: 222 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Babor

Chtěl bych jeřáb, tati

Nedávno jsem si prohlížel staré fotky, já jako batole, já ve školce, já se ségrou, já s tátou a maminkou, já na zahradě a tak dál. A pak jsem narazil na jednu fotku kde jsem smutný, zklamaný a téměř zoufalý.

28.6.2017 v 6:49 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 234 | Diskuse

Liběna Hachová

Zmeškaný závod

Všechno v našem životě se děje z nějakého důvodu. Co se jednou stane... Však víte! Čas už nikdo nevrátí.

27.6.2017 v 21:11 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 322 | Diskuse

Michal Pohanka

O lásce a zločinu - 5. kapitola

Hořkovtipný román o vztazích, zamilovanosti, zločinu, Češích a dvou potrhlých kriminálnících plný smíchu a zajímavých postřehů o životě

27.6.2017 v 16:02 | Karma článku: 3.55 | Přečteno: 81 | Diskuse

Petr Švarc

A tuhle zas v rádiu...,

že dle jakéhosi výzkumu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku o jejíž existenci nemá většina z nás ani tušení vyplynulo...

27.6.2017 v 10:25 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 566 | Diskuse

Jiří Turner

EU se mstí státům "Visegrádu" i ve fotbale

Že ne? Ale ano, naposledy to mohli poznat na ME ve fotbale hráčů do 21 let Slováci. Vždyť už se taky kvůli tomu nerozčiluje jen trenér, ale i premiér Fico. Nepřijali jste utečenecké kvóty? Merkelová zavolala Gentilonimu a bylo to.

27.6.2017 v 10:22 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 646 | Diskuse
Počet článků 233 Celková karma 21.65 Průměrná čtenost 955

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.