(Ne)postižení - The Tap Tap
Znáte ty dny, kdy byste nejraději na nic nesahali a pro bezpečí své a svého okolí nic nedělali? Dny, kdy si hned ráno zabouchnete klíče v autě (navzdory tomu, že to prý nejde), zapomenete si peněženku, vylijete kafe do klávesnice, kdy skartovačka nefunguje a tak pečlivě roztrháte na maličké kousky originál důležitého dopisu? Pak při inventuře katastrof zjistíte, že je sotva devět hodin? Tak takový den jsem dneska měla já. Den "způsobím-konec-světa".
Před šestou večerní jsem se, ještě s telefonem na uchu, coby celodenní působitelka-konce-světa v nejvyšší formě, hnala na koncert. Kromě šály jsem měla na krku namotané dva metry beznaděje a v kapse kilovku pocitu zmaru. Jenže ten koncert byl vyvrcholením "dne bez hranic", akce, která na celý den tak trochu setřela hranici mezi světem zdravých a postižených. Chtěla jsem tam být.
Rodina na mne trpělivě počkala, pozdravili jsme se s přáteli, v předsálí se smáli a povídali si lidé se skleničkami vína v ruce. A pak si našli místa v "modré zóně" sálu a usadili se. Po nezbytných oficialitách a předávání symbolických šeků "TO" začalo.
Otevřela se opona a na pódiu stáli a seděli The Tap Tap.
V kapele, jejíž členové sami sebe označují za "postižené hudbou" stojí, sedí a na vše možné hrají studenti a absolventi Jedličkova ústavu. Lidé se zcela zjevnými, nepopíranými (a nepopiratelnými) handicapy. Lidé, kteří o tom, že život není peříčko, vědí své.
Před šestnácti lety napadlo jejich kapelníka Šimona Ornesta, že by mohli zkusit hrát. Začali a hrají dodnes. Písničky se svižnou muzikou a s texty se šmrncem, který se na postižení dívá s nadhledem a bez patetického kýče.
Nebudu nic zastírat, během prvních dvou skladeb jsem se současně smála a k tomu mi bylo do pláče. Snad ani ne tak kvůli The Tap Tap na jevišti, ale možná spíš kvůli tomu, jak si dokážeme každodenně komplikovat život věcmi a situacemi malými, nepodstatnými, řešitelnými.
Z pódia se do hlediště hrnula až neuvěřitelná směsice velmi příjemné muziky, energie, nadhledu a věcného přístupu k postižení. Písničky i komentáře The Tap Tap pojmenovávají situace bez sebelítosti a bez patosu, zcela přímočaře a otevřeně. Funguje to bezchybně. Pomyslná brána mezi "námi a jimi" se společně s oponou otevřela zcela dokořán.
Zpěváci i moderátor nás bavili z vozíků, klávesák sedící na vozíku na svůj nástroj neviděl, každý z muzikantů "má své" v čarách osudu. A všichni mají to "postižení hudbou" a ochotu se rozdávat. Sednout a najet do autobusu a jet 300 kilometrů, aby zahráli. Aby nás přiměli se bavit a přemýšlet, aby pomohli místním postiženým dětem k novému autu. Taky mohli sedět na zadcích doma a nadávat na svět. Nesedí. Nenadávají. Rozdávají se s neuvěřitelnou věcností.
Příště už budu vědět. Najdu si je a zajedu za nimi. Nevím, jestli se mi to povede na jejich nové divadelní představení Nefňuka, ale možná přijedou někam na Moravu v rámci turné "Na černo", kde se písničky spojují s hodně černým humorem (odkazy pod článkem). The Tap Tap totiž tvrdí, že právě humor otvírá cesty ke komunikaci o věcech vážných. A za svým názorem si všichni účastníci turné sedí.
Konec světa se zkrátka nekoná.
Kdyby vás zajímalo víc:
web kapely - http://www.thetaptap.cz/
Turné načerno - http://www.tttnacerno.cz/
Nefňuka - http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/10691?t=2016-04-24-19-00
Videa:
Reportéři ČT - https://www.youtube.com/watch?v=z7AIsYST7Gg
Řiditel autobusu - https://www.youtube.com/watch?v=8qacVvm-8ao
Moje volba - https://www.youtube.com/watch?v=qQQQhmyPCjo
(Hledala jsem písničku Vrba, ta mne totiž "dostala" hned úvodním "Stěžoval jsem si vrbě, že je mi dneska blbě", ale zatím se mi nepovedlo najít. Je prý nová. Tak si na ni počkáme.)
(Poznámka autorky: 17. března, v den koncertu by měla narozeniny moje máma. Od rána se mi to intenzivně připomínalo a posouvalo náladu do našedivělých odstínů. I ona žila dlouhé roky s handicapem. I ona byla nepostižená. A ze setkání s The Tap Tap by zcela určitě "řvala smíchy" s pro ni tak typickou, nakažlivou radostí. Snad proto si dovolím toto povídání věnovat právě jí.)
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Emisní povolenky, jak jsou nastaveny, zadupou náš průmysl do země, řekl Bžoch
Přímý přenos Tématu Green Dealu a jeho možné revize, se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Nejvyšší soud odmítl dovolání střelce z úřadu práce. Potvrdil mu doživotí
Nejvyšší soud potvrdil Jiřímu Dvořákovi doživotní trest vězení za násilné útoky na několik žen v...
Tohle je nenávist, řekl o protestech za Gazu Trump. Kampus stále nevyklidili
Kolumbijská univerzita v New Yorku odložila ultimátum, podle něhož měli protestující propalestinští...
Byl na vozíku, po výměně kyčlí běhá, trénuje na maraton. Pomáhá mu konopí
Jakub Kryšpín pracoval, dálkově studoval vysokou školu, měl plány do budoucna. Ty ale v roce 2006...
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.