Jo, asi někdy písnu o chlapech ze sousedství , moc pěkná práce a karma.

A to si ráda přijdu přečíst, Filipe :-) a předávám předzahrádkový štafetový kolíček. U Vás bude v dobrých rukou.

Jani, ta předzahrádka má svá kouzla, některá jsi krásně vystihla, jiná zůstávají ještě neobjevená. A to je moc fajn.

Vítej, Soni, ráda Tě vidím. Ano, má svá kouzla. Třeba ještě o nějaká zakopnu podobnou náhodou. Děkuji, že ses zastavila.

Citim, jako kdybych s vami v zahradce stala....Vidim ty nase sousedky z chalupy, ale nejak uz se rozprchly na vecnost...Smysl zivota, to je pravda....

Však tohleto jsou ještě ženské v rozumném věku - jedna cosi přes šedesát, druhá nepatrně pod.

S Vámi bych si na zahrádce postálas potěšením. A když to nejde, vítejte aspoň tady.

Někdo to má tak, že než objeví co je vlastně život, proteče mu mezi prstama.

Moc hezky jsi o těch sousedkách napsala.

(A proč nemám foto macešek?:-D)

Děkuji moc. Macešky? Dofotím. Právě jsme objevili, že nám na plotě hnízdí kos. Paní kosová asi sedí na vajíčkách - stála jsem metr od ní, ani nedutala, zato pan kos na okapu řádil jako pominutý.

Maminka - moudrá to žena.

Maminka to, Dano, neměla lehké, onemocněla mladá a od té doby byla vlastně zajatkyní vlastních možností. Dodnes všichni věříme, že přežila jednak kvůli odvážnému (a tehdy velmi riskantnímu) neurochirurgickému zákroku, ale také díky vlastní tvrdošíjnosti. Měla kde brát moudrost....

Vám velký dík, že jste se stavila.

To už je život, někdo tak, druhý onak. Hezké čtení, Jani

Děkuji, Honzo, ráda Tě vidím.

A takových (ne)obyčejných příběhů je...

Je, Klárko. Jen se rozhlížet...je až pozoruhodné, jak nám svět vrací to, co mu dáváme. Copak na nás asi čeká?

Jani, ty píšeš krásně!Škoda ,že nepíšeš víc! Moc hezký blog

Děkuji Davide, až jsi mne přivedl do rozpaků, ale hezky. Se mnou je to těžké, píšu, když "se to chce" napsat. A je toho kolem mne tolik k vidění a zažívání...

Ale pokusím se trochu polepšit.

♡ jo...

Dík.

Já děkuji, Jani.