Moc milé, moc, moje dcera měla kdysi vymyšlené dvě kamarádky, Kalušu a Agláju. Když něco provedla, udělaly to ony dvě.

To musela být mamka šťastná, když pro vás hledla hned tři kouty :-)

Ráda Tě vidím.

Jani, jsem si jistá, že takový pes se v útulku nikdy neobjeví. Je totiž kolem něj všude láska

No právě, on určitě jen přesídlil k jiným dětem. Nejspíš už mnohokrát :-))

Když člověk nemůže mít věci doopravdy, tak nastupuje hra na "jako". Občas hraju tuhle hru i teď v dospělosti, jen to dobře (doufám) skrývám před svým okolím.

Jo, s "kdyby" a "jak by" si taky ráda pohrávám. Fantazie "muší bejt", moc Vám děkuji.

Dětská fantazie nezná mezí. hezký článek, Jani

Děkuji, Honzo, že jste se zastavil.

Fantazie dětí je úžasná a obdivuhodná!

Dík, že jsi to napsala

Já Tobě za návštěvu.

Já jsem měla paní Kočkovou, a ta mě držela docela dlouho. Mamce se to líbilo, dokud jsem se nerozhodla ji navštívit.

Klárko, vůbec netuším, jestli se mi to líbilo nebo ne. Ale nedalo se s tím nic dělat, Jakovský u nás prostě byl a nedalo se s tím nic dělat. Vlastně si ani nepamatuji, proč "odešel", jestli zabrala školka nebo narození mladší sestry...ale najednou "odhopkal" jako klokan Pantoflíček v Čokoládě.

Krásná vzpomínka!

Jitko, děkuji