Předzahrádky - ženy ze sousedství
Pod oknem zavrčela sekačka a já se usmála. Dovařím a vyrazí na zahrádku taky. To už mezitím bude posekáno...posekáno...sakra! Pouštím věci z rukou, spěchám na zahradu uchránit před sekačkou pár kopřiv do velikonoční nádivky. S košíkem v ruce se nadechuji voňavého vzduchu. Tulipány už kvetou a nad zelenou trávou se jásavě vznášejí žluté a červené kalichy. Krása. Nechce se mi vracet do kuchyně, a....
...tak si před návratem ještě vymyslím "supernutnou" kontrolu macešek v předzahrádce. Přidávám jim trochu vody, chválím, že jim to sluší, když se z chodníku ozve: "Nějak divně vám to kvete, sósedko". Ohlížím se. Paní Panáčková opírá tašku o plot, mne si prsty a ukazuje na zlatý déšť, na který jsme s vnučkou navěšeli malovaná vajíčka. Usmívá se. Pro změnu ukážu na její tašku: "Přijedou vám mladí?" Paní Panáčková se rozpovídá. Jo, přijedou. Ale jen dcera s dětmi, syn má zrovna jakési trable s manželkou. Nebo ona s ním. Paní Panáčková se trochu zamračí a tiše dodá, že by tomu svému klukovi občas vybrblala i ona sama. Kvůli nějakým jeho blbým nápadům zas ona neuvidí vnoučata. No, nevadí. Ono to zas bude dobré, protože v životě to tak je. Nahoru - dolů. A zase nahoru - dolů. "Však víš sama, Janynko", zakončí povídání a omotává si ucha tašky okolo zápěstí.
Vycházím z branky, beru jí ucho (celou tašku mi nechce dát), ujdu s ní těch pár metrů k jejímu domu. Zná mne ještě jako malou holku z doby, kdy jsem na stejnou ulici jezdila k babičce. Já zas lehce evidují celou její zdravotnickou kariéru a vůli opečovávat všechny. I teď ještě pracuje jako osobní asistentka. Těsně předtím, než odemkne dveře, zazvoní jí telefon. Pečlivě vybaluje mobil z kabelky a pak z pytlíčku. Volající je trpělivý. Zvoní a zvoní. "Ahoooj...Jo? Pepi? Fakt? No to je skvělé, hned vám nachystám lůžka. Těším se. A jeďte opatrně."
Usměje se ještě, pak si chvilku prohlíží telefon, než ho zase pořádně schová. Pak zvedne mi hlavu a řekne, že syn přece jen přijede a že je ráda. Masa na řízky snad má dost. Stihnu jí ještě říci, že Honzové ještě pojedou nakupovat, tak kdyby něco potřebovala... a už je pryč. Zaslechnu, jak hned za dveřmi volá na manžela. Vír příprav se nejspíš roztáčí. Zas je se na co těšit. Zase bude koho opatrovat, na koho být pyšná, s kým si povídat. V obchodě mi pak v mobilu ukáže fotky a pochlubí se, jak ta vnoučata rostou a jak se jim daří. Už teď se na ten její věčný úsměv těším.
Vracím se, zastavím v předzahrádce, ještě obrátím obličej ke slunci, myšlenky už se přesouvají k rozpečenému dortu. Ještě (naprosto zbytečně) srovnám stužku na větvičce. Před brankou se zastaví paní Jestřábová. Jen nahlédne, sjede pohledem víc mne (no jo, vypadám jako strašidlo) než kytky, nejdřív na mé pokývnutí hlavou nezareaguje, pak se otočí a zeširoka usměje. Mé: "Dobrý den", už ale zasáhne jen její záda. Najdu košík s kopřivami a vracím se už doopravdy do kuchyně. Míchám, šlehám, peču, lepím, roztápím čokoládu a pak ji chladím na "akorát".¨¨
Do myšlenek mi občas vklouzne paní Jestřábová. Bývala prý krasavice. A pořád by jí ráda byla. Naštvaná na celý svět trousí moudra všude kolem sebe tak dlouho, až každou společnost rozpustí jako koncentrovaná kyselina. Vzpomenu si na slova svojí maminky: "Jestřábka? S tou akorát z dálky dobrý den". Nešťastná ženská, která mi připomíná děti, co malují po zdi a všelijak zlobí, aby si jich někdo všímal. Vždycky byla "někdo víc". Redaktorka místního plátku. Organizátorka prvních módních přehlídek okresního formátu. Ženská, které nebyl žádný chlap dost dobrý a tak po kolapsu manželství vybírala, vybírala, vybírala...až se všichni rozutekli a jí zůstalo jen bytostné přesvědčení, že chlapi nejsou k ničemu, chátrající dům a jediná dcera, která za ní moc nejezdí. A tak chodí se svým malým, pečlivě načesaným pejskem, vždy s čerstvými blonďatými vlnami ve vlasech, trošku moc nalíčená, snaživě ustrojená s poněkud úzkostným dotekem snahy o mladistvost. Stýká se jen s těmi, kdo ji obdivují a tak si tvoří vlastní svět. V ulicích, sousedství, parcích a náměstích každodenně cosi hledá. Možná stále muže. Možná krásu. A dost možná smysl života.
Je neděle. A Velikonoce pozorují shora rozcuchanou paní Panáčkovou v zástěře. Vidí plný dvorek lidí, dospělé posedávající na židlích, velké i menší děti. Řízky na stolech a mísu bramborového salátu. A vidí i paní Jestřábovou, která si se zvětšovacím zrcátkem v ruce pečlivě konturovací linkou obkresluje rty.
Ženy ze sousedství.
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Jana Majová
V síti? V pasti? Kde jsme se to ocitli?
Obvykle se lepkavě aktuálním tématům na svém blogu vyhýbám. Sleduji je, dívám se, jak je jiní autoři obracejí ze všch stran. V případě sexuálních predátorů v internetu mi ale jeden úhel pohledu tak nějak chybí.
Jana Majová
Maceší blog - neviditelné dospělé dítě
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Mám intenzivní pocit, že není úniku. A spoustu různorodých zkušeností.
Jana Majová
Maceší blog - práva a povinnosti nematek
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - ze zákulisí života otce, který se nestýká se svým dítětem.
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - přijde někdy konec nespravedlností?
Dneškem začíná neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. A já tak zůstávám tou, která se zastává otců.
Jana Majová
Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe II ?
Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.
Jana Majová
Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe?
Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.
Jana Majová
Desatero pro rok 2020
Vykašlete se na půlnoční sliby a předsevzetí. Čeká nás fajn rok. A když použijete některá doporučení, ať už všechna nebo třeba jedno jediné, bude určitě báječný.
Jana Majová
Malý příběh o neobyčejné smrti
Žili, byli. Tak, jak to má být v životě i v pohádkách. Jen ta v pohádkách naznačená nesmrtelnost v jejich příběhu není. A já už za nimi na tu jejich samotu nezajedu. Odletěli.
Jana Majová
Sára (Ta, která nebude mít děti)
Nikdy nebudu mít dětí. Věta, která padala do Sářina kafe. Myslete si, co chcete o sobeckosti, lenosti nebo neodpovědnosti lidí, kteří se rozhodli zůstat bezdětní. Mít děti není povinné. (Varování: text je nebezpečně dlouhý.)
Jana Majová
Čas odečítání vah : Bílé džíny velikost 42
Tak nějak to roky přikapávalo. Nejdřív kila, pak otrávenost z nich. A pak jsem se vyspala do dne, který ráno vypadal stejně jako ty ostatní. Večer ale začal čas odečítání. Jídla, dekagramů i starostí.
Jana Majová
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze. Aneb "Babiprosímtěmohlabysmnetrochuposlouchat?Aspoňchvilkutřeba?"
Jana Majová
Malí velcí filharmonici - aneb kde múza o 106 líbá
Co se stalo? Hrálo se a zpívalo. Kde to bylo? Ve skleníku Květné zahrady v Kroměříži. Tak malí? Nebo velcí? OBOJÍ.
Jana Majová
Pes equinovarus - podpořte žlutou
Tenhle pes není žádný pes. Je to vrozená vada chodidel. Jedna z těch častějších, přesto málo známých. Tento týden je jí ale věnovaný. A tak si oblečte něco žlutého a pojďte se se mnou zamyslet.
Jana Majová
Ta, která se zastává otců - rukojmím rychle a navždy
Říká se, a já s tím skoro souhlasím, že ve sporech rodičů často lítají děti od jednoho k druhému jako špinavé prádlo. Už méně často máme příležitost si všimnout, že se otcové stávají rukojmím svých exmanželek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.
Seznam rubrik
- David a Genetický Goliáš
- Každodennosti
- Na kočičí svědomí
- Malé cestování
- O lidech
- Komentáře
- O seznamování a věcech okolo
- Miniprózy
- Virtuální pohádky
- Osobní
- Nezařazené