Naděje, která roste ze smutku.

1. 01. 2019 18:13:45
Šli jsme včera kamsi za Silvestrovským a Novoročním veselí naší tichou ulicí a přes ploty pozorovali okna domů. Někdo byl doma a někde byla tma a v jednom dlouho tichém domě se najednou svítilo...

Domy v naší ulici jsou více než sto let staré. Jejich původní plány byly kreslené na teninký papír, žádosti o povolení psané pečlivým písmem a velmi zdvořilým stylem rukou. V čase prošly mnoha proměnami, ale i tak v jejich stěnách zůstávají stopy osudů mnoha generací. Jejich životů, radostí i starostí, toužení, nadějí, zklamání, výher i ztrát. Občas sdílíme pocit, že tyhle domy jsou jako staré duby. Že jsou bezpečnými ochránci našich pátků i svátků jako tiší, důstojní průvodci a útočiště.

Kousek od místa, kde teď žijeme směrem, kterým ulice proudí k městu, jsem trávila kus dětství u svojí babičky. Bábinky. V domě s ranou meruňkou na dvoře a s kuchyní, ve které se pekly ty nejlepší koláče na světě.

Ve vedlejším domě žili úžasní manželé. Dvojice, která společně procházela vším, co jim osud položil či často tvrdě naházel pod nohy. Usměvavá paní, která jemně pečovala o svého muže i syna a klidně a důstojně působící pán. Slýchali jsme je přes plot. Nikdy k sobě nebyli jiní než zdvořilí, jiní než přívětiví. Přes plot podávali koláče, ovoce a dobroty nejdřív mě a později mým dcerám. Občas jsem se až zastyděla, když jsem na dvorku nadávala dcerkám a z druhé strany zídky zaznělo měkké: "Emilku, uvařím nám kávu, dáš si k ní i bábovku?"

Osud k nim nebyl nijak vlídný. Nevzdali se víry v Boha a tak nemohli vykonávat svoji práci. Paní nemohla učit, pán se stahoval z advokacie. Ze tří dětí, které přivedli na svět se dospělosti dožilo jen jedno. Přesto žili s respektem, pokorou, zmoudřelí, nezatrpklí, všímaví ke svému okolí.

Moc ráda jsem k nim chodila. Jejich dům byl plný knih a od paní Svatušky jsem dostávala čaj do zlatem lemovaného hrnečku. To až později jsem zjistila, že tak tvořila svátek pro mne i další děti. Každá holčička se u nich na chvilku stala slečnou a každý kluk v roztrhaných teplákách mladým mužem.

Stejně je milovaly moje dcery. Dodnes si přesně vybavuji, jak ta starší míchala opatrně lžičkou čaj ve zlatem lemovaném hrnečku, vážně přikusovala koláček, pak s posvátným zaujetím ťukala do kláves piana a dotýkala se hřbetů knih. Vonělo to tam levandulí a snad i heřmánkem.

Čas se každý den posouval o neměnných 24 hodin a jim přibývalo let. Ještě jsem je zastihla soběstačné, když jsme se přistěhovali zpět do ulice. Pomalu ale slábli a ulici mizeli z očí. Zahrada planěla, nestříhané růže a hortenzie rostly až do oken, dům býval tichý a čím dál častěji byla v oknech tma. Postupně odešli do jiných sfér oba a kvůli nim chci věřit, že jsou ve svém nebi, se svými dětmi a u svého Boha, který je provázel celým bytím.

Dům pak osaměl a utichl zcela. Bylo to, jako by usnul a oněměl. Kdykoliv jsem šla okolo, na mihotavou chvilku jsem viděla upravenou předzahrádku, kde mezi keři pobíhala jejich fenka a vítala každého kolemjdoucího. Na chvilku jsem ve vzpomínce zahlédla otevřené okno a zaslechla zvuky z kuchyně. A pak jsem zase viděla tichý, zšeřelý, jakoby zešedlý dům. Dům ve které zůstal bydlet jenom stesk.

A tak jsme včera šli tou naší tichou ulicí směrem k městu za silvestrovskou zábavou, míjeli svítící i temná okna a blížili se právě k tomu domu. Překvapením jsme zvolnili chůzi. V oknech se svítilo a mezi stužkami svázanými záclonami visely hvězdy symbolizující Vánoce. U zdi stál vysoký rozsvícený stromeček a před oknem bez závěsů (taky taková máme) v objetí pomalu tančil mladý pár.

Dům ožívá a zase může chránit nové lidi a být jejich tichým průvodcem, který má ve svých zdech zkušenosti generací, moudrost předchozích obyvatel. I otisky noblesy těch posledních. Každý konec je totiž náročnou předpovědí nových začátků.

Tak ať se ve všech domech svítí. A i ve vašich životech bezpečně fungují ochranné síly a zdi.

Autor: Jana Majová | úterý 1.1.2019 18:13 | karma článku: 31.27 | přečteno: 907x

Další články blogera

Jana Majová

Stalker

Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.

18.9.2022 v 23:05 | Karma článku: 36.70 | Přečteno: 3532 | Diskuse

Jana Majová

Marie Milá (Šípková)

Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.

3.2.2022 v 18:26 | Karma článku: 23.41 | Přečteno: 511 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 26.62 | Přečteno: 487 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 521 | Diskuse
Počet článků 324 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 959

Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...