Jdi. A tanči.

15. 05. 2019 20:53:38
Malé pocitové zamyšlení nad tím, jak krásně se dá trávit čas. Jak se dá sdílet.Dělit se a násobit potěšení současně. Tedy - pokud se cítíte v čemkoliv nespokojení, vyřešte to. A tančete.

Taneční. Ten nápad vyslovil můj (tehdy ještě ne) manžel krátce po tom, co mi infiltroval do života. (Ne, on se fakt nepřistěhoval, on prostě nepozorovaně prolnul zdánlivě pevným ochranným valem vybudovaným kolem mého domova.)

Nemusel mi říkat dvakrát. Měla jsem sice jisté pochybnosti o tom, jestli si pamatuji aspoň mazurku, jestli mi těch deset let samostatnosti vůbec dovolí nechat si pomoci do kabátu a zavěsit se do mužské paže. Měla jsem jisté pochybnosti o tom, jestli ještě rozeznám tango od samby a jestli se nevydám zatančit si vláčný waltz (ne, že bych si pamatovala, jak se to dělá) na hudbu řízné polky. Měla jsem pochybnosti, jestli nám to, že já jsem trpaslík a on obr nebude bránit v tom, abychom udělali podobně dlouhý krok.

Měla jsem jisté pochybnosti. A šli jsme do tanečních. Do stejných do jakých chodí středoškoláci, pak do pokročilejších a ještě pokročilejších. Ve své taneční "partě", která se mění jen mírně, trávíme osmou sezónu.

K otáčkám doprava a doleva přibyly postupně figury s tajuplnými názvy pod kterými je těžké si něco představit. Španělské paže, turecký ručník, vznosná korta, kuřecí chůze, dvojitý křížený bič, miláček. Třeba.

Těch osm let nás naučilo mnohé. Mezi jiným přišel nadhled, protože prostě nemusíme všechno umět hned a něco dokonce nemusíme umět vůbec. Užíváme si sdílení přítomného okamžiku, protože v době, kdy tančíme se na chvíli ztrácí všednodenní shon a soustředění na to, co potom ještě-nutně-musíme-stihnout. Na to co-jsme-zase-sakra-zapomněli předtím i na to, co-nám-komplikuje-život. Při tanci se čas i prostor soustředí na parket. Všechno, co vejde do hlavy je "teď a tady". Užíváme si soustředění jeden na druhého. Neřešíme, který z otců je nemocný, co zrovna potřebují děti nebo jestli půjdeme zítra konečně opravit ten plot. Pro taneční pár existují jen oni dva a hudba. Snad to ani jinak nejde.

Tanec je neuvěřitelně demokratický. Je jedno, kolik je nám let, jestli jsme malí, velcí, tlustí, tencí, jestli tančíme úplně nešikovně nebo se skoro vznášíme. Dokonce je vlastně jedno, jestli se trefíme do rytmu. Jakmile začnou hrát, vejdeme se na parket všichni. A na konci jsme všichni vítězové. I kdybychom tancovali na vozíčku. Známe páry lidí, a není jich málo, kteří začali tančit až jim odrostly děti a oni hledali, čím překonat onen obávaný "syndrom prázdného hnízda". A postupně jsme se dozvěděli i o párech v krizi, kterým tanec pomohl vrátit se do společného světa. Nedivím se. Léčí bolavé duše.

Snad ani nemusím zmiňovat to, že je to solidní "makačka" a jestli jste jako my nesoutěživí a naprosto nechápete, proč byste se měli honit za jakýmkoliv míčem nebo běhat až do úplného předběhnutí či přeběhnutí celého světa, tanec je docela fajn způsob, jak se udržet v kondici.

Před několika lety nám náš taneční mistr dopřál hodinu salsy. Když jsme si uzlovali nohy a zejména ruce v nepochopitelných otočkách, náramně jsme se bavili. A tehdy ještě ani zdaleka netušili, že tahle legrační hodina nezmizí v čase, ale stane se dveřmi k novým tanečním objevům.

Dneska je oba milujeme. Nespoutanou salsu, která se do Evropy zatoulala z Kuby. Taky emotivnější, pomalejší bachatu, která se houpavě přenesla nejspíš z Dominikánské republiky a poslední dobou pošilháváme po kizombě. Ta se pomalu přivlnila z Angoly a říká se, že je pro každého. Právě pro tu jemnou pomalost. My o ni vždycky někde jen tak cinkneme a zdvořile se s ní pozdravíme při zkoušení základního kroku. Ale kdo ví, třeba budu příště psát právě o ní. A třeba právě ona bude tancem, který nám zůstane i tehdy, až pro nás bude salsa k neuběhání.

Jsou to pro nás evropany trochu nezvyklé tance. Nepopírají, že vznikly v ulicích, že jsou pro všechny, že odrážejí život a zejména lásku. Ta sice k tanci patří neoddělitelně, ale v těchto je nějak přítomnější. Krásně. Tedy když se to umí.

Upřímně? Jsme nejspíš legrační pár. On velký a hranatý, já malá a (ehm...jak to říci) oblá. Často nevíme, jak si při složitých otočkách podávat ruce, protože já do výšin nad jeho hlavou skoro nedosáhnu a do očí si vidíme jen, když fakt hodně zakloním hlavu. A nevadí to. Tančíme. Rádi a šťastně. Vyrážíme učit se od dobrých lektorů, tu a tam objevíme nějakou párty, zažili jsme parádní taneční víkendy při kterých se pro denní výuku a noční tancování prostě nespí a taneční boty se skoro nezouvají.

A když už nemůžeme stát na nohou, prostě s úžasem zíráme na ty, kteří tančí s takovou lehkostí, jakoby se už tanečníky narodili a se kolem nich víří a jiskří vzduch.

A pak vstaneme a zasej jim to jdeme na parket "kazit". Tanci je totiž fakt jedno, jestli při něm vypadáte jako profíci, jako tanečníci na videu nebo...no...nebo jen třeba jako já.

V sobotu se zase chystáme, to se tančí na náměstí. A jindy jinde. U bazénu. V kavárně. V malých i velkých sálech. V teniskách, v lodičkách, v šatečkách i v džínách. V čemkoliv, co máte zrovna na sobě. A vždycky a všude je tanec čistá radost ze života. Život sám.

Máte se fajn, ale přece jen vám něco maličko (nebo i víc) chybí? Nebo přebývají starosti? Potřebujete rozptýlení? Potřebujete si odpočinout? Potřebujete cokoliv? Tančete.

Cítíš se sám a svět je čím dál nepochopitelnější? Prostě jdi. Tanči. Svět k tobě sám zvědavě přijde blíž.

Autor: Jana Majová | středa 15.5.2019 20:53 | karma článku: 18.49 | přečteno: 374x

Další články blogera

Jana Majová

Stalker

Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.

18.9.2022 v 23:05 | Karma článku: 36.70 | Přečteno: 3532 | Diskuse

Jana Majová

Marie Milá (Šípková)

Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.

3.2.2022 v 18:26 | Karma článku: 23.41 | Přečteno: 511 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 274 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 476 | Diskuse
Počet článků 324 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 959

Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...