24 hodin s Teslou X

13. 01. 2019 21:48:32
Vyzkoušeli jsme projet si Moravu v Tesle X. Pánové, čtěte opatrně - článek je psán zcela bezobalovým pohledem ženy bez jakékoliv snahy o technické uchopení a pochopení tématu. Pravda ale je, že jsem si to náramně užila.

Plán vyrazit v pátek na sever Moravy byl v našich kalendářích už hezkých pár týdnů. Těšila jsem se. A pak přihodil můj milý manžel eso. Možnost vyzkoušet si Teslu X. Budu upřímná, spíš jsem tušila než věděla, čím to pojedu. Jo, elektromobil. Něco jsem o tom četla. Málo Moje praktická zkušenost byla zcela "záásadního charakteru" - jednou jsem omylem nechala auto v parkovacím domě na místě s nabíjecí stanicí a následně mne vyděsil pan Ostraha Garáží, když se mi snažil vysvětlit, že tam stát nesmím.

Na Teslu X jsem se rychle přeptala Wikipedie, kterou ráda používám pro první orientaci (no, v případě aut i pro poslední, zas taková technofanynka nejsem, abych potřebovala víc), zorientovala a...JO! Tímhla autem se (když to jde) chci projet.

Našich průzkumných 24 hodin tedy bylo v teslakalendáři zablokováno od čtvrtečního večera a my jsme si pro ni vyrazili v podvečer.

Při základní instruktáži se mi ježily vlasy. Autu se zvedala tu přední, tu zadní kapota, "se" otvíraly přední dveře a vzlétaly zadní (však se jim taky říká "falcon wings" - sokolí křídla), dotykem nastavovala sedadla... no na co si vzpomenete, to funguje na knoflík či spíše dotyk. V jedné chvíli se moje fantazie vydala na špacír a jen jsem čekala, kdy se z podvozku vysunou opravdová křídla a od volantu se na mne s ďábelských úsměvem usměje Fantomas.

Sedmnáctipalcový monitor vám taky ukáže kde-co. Kromě navigace, nastavování a ovládání všech těch funkcí auta (včetně otvírání a zavírání dveří, což jsem nakonec zvládla i já) si na něm pustíte, co vás napadne. A když vás napadne hudba, dost si užijete i skvělý zvuk.

Upřímně - za volantem svého naprosto obyčejného, už lehce omšelého autíčka sedím denně, řídím hodně a ráda, ale tady mne při usednutí do tak anatomických sedaček, které se přizpůsobily i mně (jsem malá a obvykle mám všechna ta anatomická zakřivení na zcela blbých místech), mrazilo za krkem. Ještě jsme společně s našim "školitelem" vyrazili připojit auto k nabíječce v naivní představě, že zasuneme zásuvku, zajdeme na kafe a pojedeme domů. Kdy jsme (po manévrech hodných Pata a Mata) nakonec spustili nabíjení, hned jsme zjistili, že těch kafí stihneme několik, neb naše elektromadam se hodlá dobíjet více než tři hodiny. No, pro dnešní den byla to pohoda - měli jsme volno, Tesla byla ohromná atrakce a zážitek, tak jsme si jako bonus dopřáli kino. Bohemian Rhaposody. Po druhé. Tímto jej, jen tak mimochodem, doporučuji i vaší pozornosti. Kolem jedenácté jsme pak vyrazili na třicetikilometrovou napínavou cestu domů, abychom se v polovině za volantem prohodili. Když jsem Tesle příslušnými pokyny velela "jeď", notně se mi potily ruce. Ale auto jelo velmi ochotně i když mu velela osoba naprosto nezkušená v ovládání automatu. Na naší "periferní dálnici" jsme zkušeli i ono famózní zrychlení (Tesla X prý umí z 0 na 100 za zhruba 3,5 sekundy), tempomat, autopilota i samočinné tlumení dálkových světel a další vymoženosti, které nás napadly. Žasla jsem a užívala si.

Naše jednodenní cestování začalo v pátek brzy ráno, Naskládali jsme se do auta čtyři a vyrazili na samotný sever Moravy. Plán byl takový, že se zastavíme na snídaní a kávičku ve Frýdě ve Frýdku-Mistku, kde je výkonnější nabíjecí stanice a dodáme tam síly Tesle i sobě, pak si dopřejeme výlet a cestou zpátky prostě uvidíme.

V půl šesté ráno se posádka usadila a vydali jsme se na cestu. Noční sníh na "velkých" silnicích nedržel a tak jsme pilotovali i autopilotovali a opatrně zkoumali, co dokáže auto a co my na něm dokážeme objevit (tuhle "tanečně-světelnou" show jsme opravdu nedokázali, ale doporučuji, je povedená) a do garáží Frýdy jsme najížděli, ani jsme nevěděli jak. I tu nabíječku našli, nebyl to problém, je výrazně označená. No a pak zas nastal přístup Pat a Mat a připojení k nabíječce (používá se k tomu appka v chytrém mobilu, kterou nabíjení ovládáte, sledujete i platíte), zjištění, že za 40 minut máme dobito a spokojený odchod na ranní kafe. Jenže za chvíli můj muž zvážněl a špitl mi, že se jde podívat do garáže, neb Tesla se zřejmě nenabíjí. No, nenabíjela. On totiž přijel elektrotaxikář, který si v rámci svého nabíjecího přístupu předplácí preferenci nabíjení, připojil se ke stejné nabíječce, ta poslechla naprogramovaný pokyn a odpojila nás, aby dostatek energie proudilo k jeho taxíku. Tak jsme ostrouhali a zase si pěkně počkali. Ne, že by to nemělo své výhody, aspoň jsme stihli i makronku, ale... Ale v té chvíli už jsem věděla, že si den náramně užiji a v jeho závěru nebudu rozhodně přemýšlet, kterou ledvinu bych prodala, abych si něco podobného mohla pořídit. Že pro mne "Čas E" ještě nenastal.

Výlet se podařil, užili jsme si vesela i vážna, auto vzorně počkalo, tak jsme se napapali nejdřív my (tak luxusní bramborák jsem snad měla v puse poprvé), pak jsme chtěli vzít na hostinu i auto. Nakonec padla volba na Karvinou a ještě rychlejší nabíječku. Cestou můj technicky zaměřený manžel experimentoval. Jak je to s tempomatem? Zpomaluje? Zrychluje? Tempuje správně? A co autopilot, řídí? A vidí co vidět má? Drží se dobře bílých

čar, které používá místo kolejí? Upřímně, auto mělo mnohonásobnou kontrolu, v okamžiku, kdy řidič pustil volant, upřely se na něj oči celé osádky. Sama musím přiznat, že pocit, když "řídím", aniž bych měla ruce na volantu a nohy na pedálech, mi příjemný nebyl a zneklidňoval mne.

Ale nejspíš by se na to zvyknout dalo. Karvinská nabíječka měla nabíjet tááák rychle, že jsme měla obavu, že si v limitu stihneme kafe jen tak odnést v kelímku. Jenže...ne. Stanice se s autem prostě nespojila, ať dělali pánové jakékoliv psí kusy s připojováním a telefony, myslím, že zkusili i woo-doo, nebo ho alespoň měli chuť zkusit na technickou podporu, jejíž odborník se měl ozvat zpátky, což se nestalo. Dodnes. Takže další nabíjecí zádrhel.

Byli jsme v té chvíli dost rádi, že jsme si nechali rezervu (uvažovali jsme o nabíjení v Olomouci) a raději šli na jistotu, vrátili se do Frýdy a tam hladce (už bez předběhlíků) auto nabili. Uf. Snad aby nám příroda dopřála vyzkoušet různé "terény", začalo hustě sněžit. Vraceli jsme se v počasí, kam by psa nevyhnal, ale Teslu ano. Ubyly problémy s autopilotem, testováním zrychlení a podobnými pokusy, protože silnice se změnila v jednolitou bílou čáru a tak se ten lidský mozek zase hodil a autopilot se odmlčel. Zato jsme si v autě udělali koncert (stylově kombinace s převahou Queenů a Jarka Nohavici), protože auto umělo zahrát moc hezky snad všechno - má vlastní připojení k internetu a systém má velmi slušný zvuk.

Musím uznat, že navzdory pitomému počasí sedělo auto na silnici naprosto vzorně, jízda byla bezpečná a stabilní a zážitek skvělý.

Madam Teslu jsme vraceli s tím, že výlet to byl parádní. A vděčně pohladili naši Boženku (Seata Alteu) po volantě a slíbili jí nějakou extradobrou naftu. Protože ta elektřina, byť v sebeluxusnějším a vychytanějším provedení, ještě cosi k dokonalosti postrádá provozní obratnost a flexibilitu.

Rozhodně budeme na Den s Teslou dlouho vzpomínat.

Autor: Jana Majová | neděle 13.1.2019 21:48 | karma článku: 33.38 | přečteno: 2413x

Další články blogera

Jana Majová

Sladký blog o tom, jak pošetilost čokoládu přináší. (Fotopovídání)

Moje bábinka skvěle pekla. Všechno, co jí přišlo pod ruce, do mísy, na pekáč a do trouby, se povedlo. Včetně dortů. Její recepty obsahovaly ono magické "přiměřeně". A každý její moučník způsobil ono pověstné "nebe v hubě"...

23.1.2019 v 7:25 | Karma článku: 22.73 | Přečteno: 421 | Diskuse

Jana Majová

O Kakujce, avajíčku a kouzlu netušeného.

Svět mojí vnučičky Maji je pohádka a pohádky jsou platnou částí její skutečnosti. Velikýma očima okukuje svět a nepopsaný mozek sytí a sytí. S kouzelnou přímočarostí objevuje, svět si přivlastňuje a pro nás každodenní rozsvítí

17.1.2019 v 21:34 | Karma článku: 21.67 | Přečteno: 374 | Diskuse

Jana Majová

Pod povrchem - příběhy rodičovství

Příběhy posbírané, někým a někde žité. Tentokrát o mužském vzoru a otcovství. Co se taky může dít přímo u vašich sousedů?

10.1.2019 v 7:34 | Karma článku: 22.06 | Přečteno: 647 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Stříbrné pupeční šňůry aneb V zajetí mobilních spárů

Kdysi se rodiče museli spolehnout na slovo svého potomka, že bude doma v určitý čas. Když nebyl, většinou byla odměna jistá "pětadvacet na dvě půlky". Doba (z)mobilizovaná, je tak trochu hysterická.

21.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 16.03 | Přečteno: 274 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Tati, nechci už kulhat!

„Tati, chci tančit, chci cvičit, chci normálně chodit,“ řekla jsem tátovi v mých osmi letech. Tento příběh je v pořadí druhým ze tří, které mě zformovaly do dnešní podoby. Vážně jsem se od mých tří příběhů asi nezměnila.

21.2.2019 v 16:24 | Karma článku: 20.00 | Přečteno: 419 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Sovětsko-japonské poměřování svalů II. - Nomonchan/Chalchyn-gol 1939

Po několikaměsíčním relativním klidu byl japonskou stranou vybrán druhý zkušební prostor - sporné území u řeky Chalchyn-gol pod horou Nomonchan-burd-obó v oblasti Barga s příhodnějšími logistickými podmínkami pro japonské jednotky

21.2.2019 v 14:55 | Karma článku: 20.85 | Přečteno: 496 | Diskuse

František Skopal

Kult nahoty a lidská civilizace!

Náš svět podléhá kultu nahoty! Tělesné odhalování různého stupně lze vidět všude, kde se jen podíváme: na ulicích, na koupalištích, ve společnosti, ale také ve filmech, v časopisech, na internetu, a tak dále, a tak dále.

21.2.2019 v 14:30 | Karma článku: 10.98 | Přečteno: 806 | Diskuse

Bohumila Truhlářová

Jezte polské hovězí se salmonelou a nereptejte, aneb svět se zbláznil

Neotravujete nás s vašimi nápady kontrolovat naše hovězí maso, stejně na nás jenom žárlíte, protože nestačíte na naši polskou konkurenci, a bacha, jestli nedáte pokoj, budeme kontrolovat vaše pivo...

21.2.2019 v 14:00 | Karma článku: 23.81 | Přečteno: 700 | Diskuse
Počet článků 294 Celková karma 26.29 Průměrná čtenost 935

Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.

 

Najdete na iDNES.cz