Naděje, která roste ze smutku.

1. 01. 2019 18:13:45
Šli jsme včera kamsi za Silvestrovským a Novoročním veselí naší tichou ulicí a přes ploty pozorovali okna domů. Někdo byl doma a někde byla tma a v jednom dlouho tichém domě se najednou svítilo...

Domy v naší ulici jsou více než sto let staré. Jejich původní plány byly kreslené na teninký papír, žádosti o povolení psané pečlivým písmem a velmi zdvořilým stylem rukou. V čase prošly mnoha proměnami, ale i tak v jejich stěnách zůstávají stopy osudů mnoha generací. Jejich životů, radostí i starostí, toužení, nadějí, zklamání, výher i ztrát. Občas sdílíme pocit, že tyhle domy jsou jako staré duby. Že jsou bezpečnými ochránci našich pátků i svátků jako tiší, důstojní průvodci a útočiště.

Kousek od místa, kde teď žijeme směrem, kterým ulice proudí k městu, jsem trávila kus dětství u svojí babičky. Bábinky. V domě s ranou meruňkou na dvoře a s kuchyní, ve které se pekly ty nejlepší koláče na světě.

Ve vedlejším domě žili úžasní manželé. Dvojice, která společně procházela vším, co jim osud položil či často tvrdě naházel pod nohy. Usměvavá paní, která jemně pečovala o svého muže i syna a klidně a důstojně působící pán. Slýchali jsme je přes plot. Nikdy k sobě nebyli jiní než zdvořilí, jiní než přívětiví. Přes plot podávali koláče, ovoce a dobroty nejdřív mě a později mým dcerám. Občas jsem se až zastyděla, když jsem na dvorku nadávala dcerkám a z druhé strany zídky zaznělo měkké: "Emilku, uvařím nám kávu, dáš si k ní i bábovku?"

Osud k nim nebyl nijak vlídný. Nevzdali se víry v Boha a tak nemohli vykonávat svoji práci. Paní nemohla učit, pán se stahoval z advokacie. Ze tří dětí, které přivedli na svět se dospělosti dožilo jen jedno. Přesto žili s respektem, pokorou, zmoudřelí, nezatrpklí, všímaví ke svému okolí.

Moc ráda jsem k nim chodila. Jejich dům byl plný knih a od paní Svatušky jsem dostávala čaj do zlatem lemovaného hrnečku. To až později jsem zjistila, že tak tvořila svátek pro mne i další děti. Každá holčička se u nich na chvilku stala slečnou a každý kluk v roztrhaných teplákách mladým mužem.

Stejně je milovaly moje dcery. Dodnes si přesně vybavuji, jak ta starší míchala opatrně lžičkou čaj ve zlatem lemovaném hrnečku, vážně přikusovala koláček, pak s posvátným zaujetím ťukala do kláves piana a dotýkala se hřbetů knih. Vonělo to tam levandulí a snad i heřmánkem.

Čas se každý den posouval o neměnných 24 hodin a jim přibývalo let. Ještě jsem je zastihla soběstačné, když jsme se přistěhovali zpět do ulice. Pomalu ale slábli a ulici mizeli z očí. Zahrada planěla, nestříhané růže a hortenzie rostly až do oken, dům býval tichý a čím dál častěji byla v oknech tma. Postupně odešli do jiných sfér oba a kvůli nim chci věřit, že jsou ve svém nebi, se svými dětmi a u svého Boha, který je provázel celým bytím.

Dům pak osaměl a utichl zcela. Bylo to, jako by usnul a oněměl. Kdykoliv jsem šla okolo, na mihotavou chvilku jsem viděla upravenou předzahrádku, kde mezi keři pobíhala jejich fenka a vítala každého kolemjdoucího. Na chvilku jsem ve vzpomínce zahlédla otevřené okno a zaslechla zvuky z kuchyně. A pak jsem zase viděla tichý, zšeřelý, jakoby zešedlý dům. Dům ve které zůstal bydlet jenom stesk.

A tak jsme včera šli tou naší tichou ulicí směrem k městu za silvestrovskou zábavou, míjeli svítící i temná okna a blížili se právě k tomu domu. Překvapením jsme zvolnili chůzi. V oknech se svítilo a mezi stužkami svázanými záclonami visely hvězdy symbolizující Vánoce. U zdi stál vysoký rozsvícený stromeček a před oknem bez závěsů (taky taková máme) v objetí pomalu tančil mladý pár.

Dům ožívá a zase může chránit nové lidi a být jejich tichým průvodcem, který má ve svých zdech zkušenosti generací, moudrost předchozích obyvatel. I otisky noblesy těch posledních. Každý konec je totiž náročnou předpovědí nových začátků.

Tak ať se ve všech domech svítí. A i ve vašich životech bezpečně fungují ochranné síly a zdi.

Autor: Jana Majová | úterý 1.1.2019 18:13 | karma článku: 31.05 | přečteno: 875x

Další články blogera

Jana Majová

Sladký blog o tom, jak pošetilost čokoládu přináší. (Fotopovídání)

Moje bábinka skvěle pekla. Všechno, co jí přišlo pod ruce, do mísy, na pekáč a do trouby, se povedlo. Včetně dortů. Její recepty obsahovaly ono magické "přiměřeně". A každý její moučník způsobil ono pověstné "nebe v hubě"...

23.1.2019 v 7:25 | Karma článku: 21.54 | Přečteno: 391 | Diskuse

Jana Majová

O Kakujce, avajíčku a kouzlu netušeného.

Svět mojí vnučičky Maji je pohádka a pohádky jsou platnou částí její skutečnosti. Velikýma očima okukuje svět a nepopsaný mozek sytí a sytí. S kouzelnou přímočarostí objevuje, svět si přivlastňuje a pro nás každodenní rozsvítí

17.1.2019 v 21:34 | Karma článku: 21.49 | Přečteno: 367 | Diskuse

Jana Majová

24 hodin s Teslou X

Vyzkoušeli jsme projet si Moravu v Tesle X. Pánové, čtěte opatrně - článek je psán zcela bezobalovým pohledem ženy bez jakékoliv snahy o technické uchopení a pochopení tématu. Pravda ale je, že jsem si to náramně užila.

13.1.2019 v 21:48 | Karma článku: 33.26 | Přečteno: 2405 | Diskuse

Jana Majová

Pod povrchem - příběhy rodičovství

Příběhy posbírané, někým a někde žité. Tentokrát o mužském vzoru a otcovství. Co se taky může dít přímo u vašich sousedů?

10.1.2019 v 7:34 | Karma článku: 21.89 | Přečteno: 643 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

Pane Stejskale, nejsem "zavilá nacionalistka"

Další zklamání“. Paní Katerina Kaltsogianni, Řekyně, jak přiznává, na mě ostře zaútočila. Můj článek je prý „zavádějící a nepravdivý“.

24.1.2019 v 9:16 | Karma článku: 19.73 | Přečteno: 674 | Diskuse

Pavel Hewlit

Jsou pomalý, ale líbaj rychle

O kom mluvím? O mladistvých. Tedy jak se dneska česky říká, týnejčdřích, jes, vole. (Říká se dneska ještě vole, asi ne, není to cool). Dělal jsem malý průzkum, za jehož výsledky sice neručím v globálním měřítku, ale udělal jsem ho

23.1.2019 v 20:38 | Karma článku: 17.74 | Přečteno: 797 | Diskuse

Karel Trčálek

Staří a nemohoucí lidé jsou na tomto světě přebyteční

Na onom světě ale už staří a nemohoucí lidé přebyteční nejsou. Na onom světě není už přebytečný nikdo, což je, myslím, vcelku povzbuzující zjištění

23.1.2019 v 16:51 | Karma článku: 14.32 | Přečteno: 547 | Diskuse

Karel Boháček

Jak odstranit nejnebezpečnější aplikaci z vašeho smartphonu?

Nebezpečných aplikací je všude přehršel. Dají se stáhnout z neoficiálních, ale i z oficiálních zdrojů pro Android, Microsoft nebo Apple.

23.1.2019 v 16:16 | Karma článku: 20.54 | Přečteno: 1076 | Diskuse

Libuše Palková

Nejen Zeman dělá ostudu

Už jsme si zvykli, že náš prezident svými bonmoty a vtípky občas šlápne vedle a udělá si pěknou ostudu. Ovšem pokud nějakou tu netaktnost pronese při oficiální stání návštěvě v zahraničí, udělá ostudu celé zemi. Ale nejen on..

23.1.2019 v 15:41 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 1940 | Diskuse
Počet článků 294 Celková karma 25.00 Průměrná čtenost 934

Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.

 

Najdete na iDNES.cz