Dáme una

9. 11. 2018 8:08:25
Aneb pár odstavců o radosti a potěšení z tance, bolavých nohách, osmičkách pánví, vláčku ramen a rozšiřování obzorů tak nějak všeobecně. Takové malé vyznání a snad i návod.

Mám moc ráda hudbu a tanec. Provázel mne střední školou a ještě se pár let připomínal až do doby, než mi do života přibyly dvě okaté, upovídané holky a taneční střevíčky docela tiše klouzaly docela tiše do nižších a nižších poliček v botníku, až zmizely docela. Na dlouhých dvacet let.

Holky zůstaly okaté a propovídaly se základkou i střední školou a vyrazily do světa vysokoškolského. "Matko, co teď se sebou budeš dělat", pomyslela jsem si u zrcadla jednou ráno v prázdném bytě. A pár dní přemýšlela, kam napřít pozornost, kterou už děti nepotřebují. Jít zase studovat? (Jo, to mi asi jde.) Začít cestovat? (Safra, jak, když se dál než do Brna bojím?) Vymetat divadla? (No dobře, ale stačí to?) Začít sportovat? (Ach, to fakt ne, přes hodinu zumby nejdu.) Vrátit se ke zpěvu nebo tanci? (Jak, když není kam ani s kým?)

Asi mně slyšel někdo "nahoře" a po novém roce mi do života poslal tanečníka a na parketu (i životem) se proháníme a prokulháváme osmý rok. Začalo to v tanečních. Vzpomínáte si, jak to bylo, když nám bylo šestnáct? Waltz, tango, cha-cha, jive, valčík, samba... jen my dospělí jsme se obešli bez obleků a kravat. Taneční mistr slevil z formálního dress kódu. Prý už to chlapi buď zvládají, nebo jim už nepomůže ani svěcená voda. Žijeme ve městě, které tančí. Tančí malí i velcí, věk tady nic neznamená. Tančí děti ze školek, ale klidně i dámy s tejpy nalepenými na rameni nebo pánové s ortézou na koleni.

Při jednom tanečním večeru nás poprvé potkala salsa. Ta k nám přitančila z Kuby, kde se ji nikdo učit nemusí. Tančí se v ulicích a děti tam snad dříve tančí než chodí. Pro nás byla nepochopitelná, ale krásná. A tak jsme se chvilku oťukávali a rozhodovali a pak se rozhodli se salsou lépe poznat a vyrazili do kurzu. To seznamování trvalo poměrně dlouho, salsa našemu dvoření odolávala s nevšímavým přehledem la hrdostí vlastní latinsko-americkým krasavicím. Ale stačilo si počkat. Tedy stačilo kolem ní tancovat tak dlouho, až už si nás nemohla nevšímat. Toho trochu legračního páru, vysokánského chlapa s maličkou ženskou, kteří občas nevědí, jak si předat ruce v otočkách, protože výškový rozdíl jim sice umožňuje, aby ona hlásila přízemní mrazíky a on trasy letadel, ale tanec poněkud komplikuje. Salsa si nás začala všímat a my si ji užívat. Objevili jsme další taneční školy, poprvé vyrazili na taneční víkend (kdybych jen tušila, jak mne budou pekelně bolet nohy, možná bychom zůstali doma), naučili se nosit si náhradní trička, protože jak se zrychloval tanec i tep, najednou jsme nejen tančili, ale i sportovali. (Hurá, konečně pohyb k němuž se nemusím nutit.) Objevili jsme kouzlo smyslné a důvěrné bachaty, které se k nám přiflámovala až z Dominikánské republiky (kde doslova bachateor znamená flámovat) a zdvořile se z dálky okukujeme s angolským tancem s krásným názvem kizomba, kterou se nám občas podaří někde vyzkoušet. Jen si ji tak ochutnat.

A co to "dáme una"? Salsa má takovou zvláštní sestřičku, jmenuje se Salsa Rueda. Tančí se v kruhu po které si pánové na pokyn předávají dokola své tanečnice. Občas ji tančíme a řeknu vám, to je teprve šrumec, když se třeba 40 lidí snaží v kruhu udržet tempo, rychlost a úsměv. "Una" je základní pokyn, posun o jednu pozici, kdy muž svou novou tanečnici prostě převede na druhou stranu, čímž se z ní stane stará. Řeknu vám, dámy, tak snadno se z nové nestanete starou nikde jinde.

A co z toho plyne? Máte čas? Nebo pocit, že se něco ze života vytrácí? Tančete. Je jedno, jestli jste malí, velcí, tlustí, tencí, mladí nebo zkušení. Dá se to zkusit kdykoliv. Vznést se od obyčejných věcí do trochu jiného světa a chvilku v něm zůstat. A třeba se někde potkáme při ruedě. Budu tam spolehlivě nejmenší. A dáme una.

Autor: Jana Majová | pátek 9.11.2018 8:08 | karma článku: 16.20 | přečteno: 338x

Další články blogera

Jana Majová

Stalker

Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.

18.9.2022 v 23:05 | Karma článku: 36.70 | Přečteno: 3532 | Diskuse

Jana Majová

Marie Milá (Šípková)

Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.

3.2.2022 v 18:26 | Karma článku: 23.41 | Přečteno: 511 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 28.08 | Přečteno: 526 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 525 | Diskuse
Počet článků 324 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 959

Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...