Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Maličkost o chlebu.

10. 08. 2017 7:30:24
Mám ráda malé obchody. Když do nich chodíte často, stáváte se někým jiným, než je to v anonymním obchoďáku.

Stavuji se tam skoro každé ráno chvilku po šesté. Do malého obchůdku s potravinami, kde je na maličkém prostoru snad všechno. Mají neuvěřitelné pestrou nabídku pečiva, šunku krájí krásně tenoučce jejich exkluzivní pomazánky synek miluje. Zvláště tu salámovou.

Každé ráno, chvilku po šesté, si tam beru svoji půlku zdouneckého "chlebíčka" (to není chyba, ale babiččino speciální skloňování). Je výborný a pro nás nepřekonatelný ( i když je mi jasné, že my "zdounečáci" bychom mohli třeba s "brankovičáky" svádět stejně tuhé boje jako svádí papírové plenkařky proti látkovým).

A tak jsem šla i včera. Pracovní den mne pak vedl cestami-necestami a milý chleba zůstal v práci. Stavila jsem se pro něj a na obvyklém místě - nic. Zamyslela jsem se a bylo mi to jasné. Je v kufru auta společně s dalšími věcmi. Doma otvírám kufr a chleba zas nikde. Záhadu se zmizením chleba už nebylo čím vysvětlit.

A tak si dneska ráno kráčím do obchůdku a přemýšlím, jestli "děvčatům" za pultem říci, že bych dneska chtěla půlečku chlebíčka nemizícího. Nestihla jsem ani pusu otevřít. Vesele mne vítali s otázkou: "A víte, co jste tu včera zapomněla?" Jasně. Chleba.

A tak jsem si dneska odnesla půlečku čerstvou místo té včerejší opečovávaná těmi mladými, veselými dámami za pultem, kterým není jedno, jak se mají jejich zákazníci.

Že je to drobnost? Možná ano. Ale právě drobnosti jsou těmi kostičkami z kterých si pokaždé od rána skládáme den.

Mám ráda malé obchůdky. A nejraději ten "svůj".

Autor: Jana Majová | čtvrtek 10.8.2017 7:30 | karma článku: 23.61 | přečteno: 639x

Další články blogera

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 910 | Diskuse

Jana Majová

Davidova máma. O svalové dystrofii počtvrté.

Co Davida znám, ukotvilo se mi v mysli srovnání jeho každodenna s bájí, kde David poráží Goliáše. Svalová dystrofie se podobá genetickému Goliášovi. A je osudově neporazitelná. Dá se ale více či méně tlačit do kouta.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 820 | Diskuse

Jana Majová

Davidův svět. O svalové dystrofii potřetí.

Pokud máme své strážné anděly, tak ten Davidův je zvláště roztržitý a ochraňovat jeho svět zapomněl hned několikrát. Přesto ho péče téměř andělská doslova obklopuje.

19.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 25.79 | Přečteno: 671 | Diskuse

Jana Majová

David. O svalové dystrofii podruhé.

Mé setkání s Davidem bylo, jak už to v životě bývá, ovlivněno náhodou. Nebo náhody neexistují? Nevím. Pro tuto chvíli to stejně není podstatné.

16.8.2017 v 6:45 | Karma článku: 25.08 | Přečteno: 983 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Tohle už není domov

Pension pro seniory, nebo také domov důchodců, nebo také starobinec. Tyto domy se dají nazvat různě, ale jedno mají společné. Už to není pravý domov

23.10.2017 v 6:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Štěpánka Semecká

Nesuď člověka podle jeho Kliniky

Další nedělní glosa o tom, jak je jednoduché někoho zaškatulkovat a odsoudit ještě před tím, než bychom znali jeho příběh.

22.10.2017 v 20:46 | Karma článku: 7.80 | Přečteno: 466 | Diskuse

Jan Pražák

Jak Maruška potkala strašně hrubýho cikána

Jela jsem za mamkou. Bydlí sama v domku kousek za Příbramí a v pátek ráno mi volala, že si podvrkla kotník. Tak jsem hned po práci sedla Na Knížecí na autobus a vyrazila.

22.10.2017 v 20:35 | Karma článku: 20.12 | Přečteno: 655 | Diskuse

Most mezi námi

S Mistry na retro výstavě ve Slunečnici

Nezahálíme, jedeme naplno! V Domově seniorů Nová slunečnice se konala retro výstava Střípky našich životů III. Pro tuto příležitost jsme si připravili program, tentokrát v duchu poezie a francouzského šansonu.

22.10.2017 v 18:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 159 | Diskuse
Počet článků 243 Celková karma 23.14 Průměrná čtenost 953

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.