Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z jiných světů

3. 07. 2017 6:53:32
Stává se to. Věkem se nám ztratí schopnost myslet tak, jak je to obvyklé. Dožijeme se požehnaného věku. Jen si z toho moc nepamatujeme. Skleroza, demence, Alzheimer nebo průvan v hlavě. Říkejme si tomu jak chceme. Strašák.

Je to už opravdu dávno. Seděli jsme u velkých hrnků s pořádným turkem, na stole talíř s poctivými buchtami. Babka (jinak se babičkám v tom drsném kraji neříkalo) nám vysvětlovala, že je třeba otrhat hrušky a ona už na ten strom nevyleze. Vtom do kuchyně rázně přikráčel děda. Vypadal naléhavě. Prý mu farář vzkazuje, že na kostele upadl kus okapu a jestli by to přišel opravit. "Zajdu tam hned, Žofko, řekl odhodlaně." Babka Žofka vzdychla a zabrblala cosi o bláznivém dědkovi, co už by nevylezl ani na půdu, natož na kostelní věž. Pak ale vstala od stolu a domanévrovala dědu ke své židli. Sedl si a ona mu šla nachystat svačinu.

Zatímco jsem babičku se zaujetím pozorovala, děda se s námi dal do řeči a vyptával se, jak se máme. Jeho paměť už v té době přeskakovala do dávných dob a "babka" to s ním rozhodně lehké neměla. Teď v klidu namazala krajíc chleba, dala do pytlíku od mléka a podávala ho dědovi: "Tak co, Hansi, jdeš to toho kostela?" Děda ji německy poslal ke všem čertům. Co by dělal v kostele? Vždytˇ je dneska čtvrtek. Babi pokývla, vybalila chleba a dala mu ho na talíř. Děda se nasvačil. S chutí u toho německy hartusil, že si babka nic nepamatuje. Když jsem byla malá, vždycky se s ní hádal německy, abychom jim, my děti, nerozuměly. Byla sobota. A já už jim dávno rozuměla.

Když děda zas odešel na dvorek na lavičku,babka Žofka si povzdechla, že má ten dědek úplně prázdnou hlavu a vůbec neví, kde je. Do práce takhle odcházel často. Se svačinou a papírovou desetikorunou obešel ulici a buď se sám vrátil nebo ho přivedl někdo ze sousedů. To se lidi ještě o sebe zajímali a na vesnici to bylo snadné. Děda prožil svůj život doma. A "babka" je za všechnu tu péči (u které si uměla pěkně od plic zanadávat) jistojistě v nebi.

Svět se změnil. Rodiny nedrží tak pohromadě jako dřív, medicína nachází nové a nové postupy, žijeme déle. A tak si nás nachází onen strašák demence stále častěji. Když už nemají příbuzní možnost nebo sílu k domácí péči, nastupuje pobyt ve speciálních zařízeních pro lid s demencemi. Jsou tam v bezpečí, jsou tam lidé, kteří se o ně dovedou postarat. Ale jsou to také lidé, kteří neznají a nemohou znát jejich příběhy. Jejich momentální realitu, jejich obavy.

Mám v poslední době vzácnou příležitost sledovat, jak se mnohde snaží dopřát lidem co nejdůstojnější život. Pochopit a respektovat jejich rozpoložení, brát je tak vážně, jak je to jen možné. Když už nám ze společnosti zmizel ten obyčejný selský rozum, snaží se k němu vracet. Učí se chápat, že dementnímu člověku nemá smysl jeho realitu brát. Že ho nelze přesvědčit, vyléčit, že mu nelze vysvětlit, že čas jde dál.

Že je lepší po vzoru babky Žofky a tisíců jí podobných respektovat časoprostor toho, kdo zůstal bez celistvé paměti. A tak se to pečovatelé znovu učí. Vracejí se od vědy k samotným kořenům lidství. Jistě, ona z toho dneska hotová věda je. Názvy, termíny, pojmy, metody, kurzy. Žijeme prostě v takové "standardizované době". A pečovatelé se to učit musí - je prostě nesmírně těžké uchopit minulost lidí, kterého životem provázejí jen krátký čas. Které v dobách, kdy byli na vrcholu sil a lezli po kostelních věžích, neznali. Taková práce si zaslouží obrovský respekt. Stejně, jako život každého člověka. Tahle témata by měla plnit stránky novin.

Kdysi jsem četla o zařízení v Německu (dávno mi vypadlo kde), kde klienti "utíkali" ze zařízení, když jim to paměť všechno zamotala. To je pak zastavila autobusová zastávka, z níž už dávno nejezdily žádné spoje. Pečovatelé je tam spolehlivě našli. Poseděli, popovídali, probrali, co klienta trápí a třeba i to, že sluníčko svítí a v klidu se vrátili zpět do domova. Později o tom někdo napsal odborný článek a nápad se ujal. Dneska jsou v řadě domovů malé či větší zastávky, .z nichž neodjíždí žádný spoj. Ale dá se tam na něj čekat. A popovídat si o tom, kam je třeba jet. Do práce, na rande, do tanečních, pro děti do školky, za mámou do nemocnice. Do péče se tak masivněji vrací selský rozum a respekt k životní zkušenosti těch, kteří už navždy uvízli ve smyčkách vlastní paměti. Nastává čas hledání jejich minulosti a zachování vzpomínek.

Personálu to pomáhá zvládat péči o klienty bez uklidňujících léků. Klientům to zase usnadňuje život. Nemusí bojovat o svou realitu. Nemusí mít strach. Neztrácejí důstojnost.

Takovou, jakou měl můj děda, když s krajícem namazaného chleba vyrazil "do práce".

Autor: Jana Majová | pondělí 3.7.2017 6:53 | karma článku: 19.08 | přečteno: 347x

Další články blogera

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 910 | Diskuse

Jana Majová

Davidova máma. O svalové dystrofii počtvrté.

Co Davida znám, ukotvilo se mi v mysli srovnání jeho každodenna s bájí, kde David poráží Goliáše. Svalová dystrofie se podobá genetickému Goliášovi. A je osudově neporazitelná. Dá se ale více či méně tlačit do kouta.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 820 | Diskuse

Jana Majová

Davidův svět. O svalové dystrofii potřetí.

Pokud máme své strážné anděly, tak ten Davidův je zvláště roztržitý a ochraňovat jeho svět zapomněl hned několikrát. Přesto ho péče téměř andělská doslova obklopuje.

19.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 25.79 | Přečteno: 671 | Diskuse

Jana Majová

David. O svalové dystrofii podruhé.

Mé setkání s Davidem bylo, jak už to v životě bývá, ovlivněno náhodou. Nebo náhody neexistují? Nevím. Pro tuto chvíli to stejně není podstatné.

16.8.2017 v 6:45 | Karma článku: 25.08 | Přečteno: 983 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Martina Pixová

Až naprší a uschne

Bylo to tu a je to tu zas. Plískanice. Déšť. Vítr. Zima. Tma. Teplý svršek přes sebe člověk vždycky nějaký přetáhne, ale jak se obout do sloty? Ve městě! Má člověk dbát na trendy a ničit si obuv nebo jsou ve městě gumáky povoleny?

22.10.2017 v 21:55 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 123 | Diskuse

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 330 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 24.78 | Přečteno: 907 | Diskuse

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.33 | Přečteno: 262 | Diskuse

Jan Jílek

Život píše těžké kýče

Volby za námi, běžný život před námi. Tedy je čas připomenout, že divadelní skupina „Nejlepší a nejskromnější” již mám čest vést, zásobovat svými texty a nutit herce aby uměli texty zpaměti. Nezahálí.

21.10.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.94 | Přečteno: 301 | Diskuse
Počet článků 243 Celková karma 23.14 Průměrná čtenost 953

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.