Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Paní Nudlová

6. 01. 2017 22:10:39
To si tak jednou sedím u kadeřnice a pobaveně v zrcadle sleduji alobal, který ze mne dělá tak-trochu-Sochu-svobody. S velkým přivřením očí. A do toho mi moje milá kadeřnice mimochodem řekne: "Mám pro tebe nudle."

"Jedny široké a jedny do polívky." Podle toho, jak její ruce nevypadávají z rytmu a nekompromisně mi rovnají alobalové růžky, usoudím, že se zas jednou aktivoval můj "poloviční profesorský gen". Tedy akademická roztržitost, která mi umožní zapomenout cokoliv, kdykoliv a kdekoliv. U mne ovšem není provázená intelektem akademika. Takže poloviční. Ach jo.

Čarodějka s nůžkami a barvami ale pokračuje a vysvětlí mi, že nudle (pro šťoury rovnou vysvětluji, že my Moraváci nejíme těstoviny, ale nudle všech šířek, délek a tvarů a vlastní název připouštíme snad jenom pro špagety) jsou dobré, ba nejlepší. A že je dělá paní, jejíž nemoc nevejde do tabulek a tak nemá dost peněz. A pracovat taky nemůže. Tak dělá ty nudle, když je jí zrovna trochu přijatelně.

Vybavím si hladové krky doma, vyměním pytlíky za pár penízků a druhý den si doma uvaříme tu nejbáječnější nudlovou baštu, jakou si pamatuji. Mlaskáme si, jsme nadšení a já si hned žádám další.

Někdy to jde a někdy ne. Paní Nudlová, jak se jí u nás začalo říkat, se někdy cítí dobře a někdy ne. A když přivezu "dávku", je o ni u nás boj. Zůstanou u nás? Odvezou a odnesou si dcery? V případě sporu rozsypáváme sáčky na sáčíčky a dělíme se.

Nudle jako od babičky. Lepší než od babičky (promiň, babi). Od té doby se u nás, když chci uctít návštěvu, nedělají řízky, ale "něco s nudlemi". Ta návštěva ale musí být fakt vzácná. O tuhle dobrotu se dělíme neradi. Nudle nad zlato.

Uklízím přivezené sáčky a myslím na "paní Nudlovou". Neznám ji, ačkoliv nám zásobuje talíře. S poslední zásobou dostávám vážnou informaci, že je jí hůř a léčba je náročná. Nějak mi to není jedno. Rozhodně věřím, že paní Nudlová je ženská, která se nevzdává.

Zítra budou na oběd. Nejspíš se špenátem, kuřecím masíčkem a trochou dobrého sýra.

Díky, paní Nudlová. A ať se povede všechno, co se povést může. Víc než dobře a ještě líp.

Autor: Jana Majová | pátek 6.1.2017 22:10 | karma článku: 24.46 | přečteno: 695x

Další články blogera

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 910 | Diskuse

Jana Majová

Davidova máma. O svalové dystrofii počtvrté.

Co Davida znám, ukotvilo se mi v mysli srovnání jeho každodenna s bájí, kde David poráží Goliáše. Svalová dystrofie se podobá genetickému Goliášovi. A je osudově neporazitelná. Dá se ale více či méně tlačit do kouta.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 820 | Diskuse

Jana Majová

Davidův svět. O svalové dystrofii potřetí.

Pokud máme své strážné anděly, tak ten Davidův je zvláště roztržitý a ochraňovat jeho svět zapomněl hned několikrát. Přesto ho péče téměř andělská doslova obklopuje.

19.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 25.79 | Přečteno: 671 | Diskuse

Jana Majová

David. O svalové dystrofii podruhé.

Mé setkání s Davidem bylo, jak už to v životě bývá, ovlivněno náhodou. Nebo náhody neexistují? Nevím. Pro tuto chvíli to stejně není podstatné.

16.8.2017 v 6:45 | Karma článku: 25.08 | Přečteno: 983 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Štěpánka Semecká

Nesuď člověka podle jeho Kliniky

Další nedělní glosa o tom, jak je jednoduché někoho zaškatulkovat a odsoudit ještě před tím, než bychom znali jeho příběh.

22.10.2017 v 20:46 | Karma článku: 7.80 | Přečteno: 458 | Diskuse

Jan Pražák

Jak Maruška potkala strašně hrubýho cikána

Jela jsem za mamkou. Bydlí sama v domku kousek za Příbramí a v pátek ráno mi volala, že si podvrkla kotník. Tak jsem hned po práci sedla Na Knížecí na autobus a vyrazila.

22.10.2017 v 20:35 | Karma článku: 19.72 | Přečteno: 643 | Diskuse

Most mezi námi

S Mistry na retro výstavě ve Slunečnici

Nezahálíme, jedeme naplno! V Domově seniorů Nová slunečnice se konala retro výstava Střípky našich životů III. Pro tuto příležitost jsme si připravili program, tentokrát v duchu poezie a francouzského šansonu.

22.10.2017 v 18:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 159 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Jaký bude další vývoj po volbách?

Volby dopadly tak, jak nikdo nečekal. Někteří sice tvrdí, že ano, ale to jsou jen takové pobitevně generálské řeči. Asi se dalo předpokládat vítězství ANO, ale že za sebou povleče ocas osmi slabých, a ještě slabších stran, to ne...

22.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 10.96 | Přečteno: 452 | Diskuse
Počet článků 243 Celková karma 23.14 Průměrná čtenost 953

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.