Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zapleteno do vánoček - když muž rozum bere.

29. 12. 2016 12:42:37
Kynuté těsto chce čas. A když celá kuchyně voněla dva dny těstem a vánočkami, když zabíraly čas i prostor, byl i čas projít se vlastní myslí. A teď, když je upečeno, je čas psát. A třeba se ohlédnout.

Kolik to vlastně máme doma těch dětí? Smí se přiznat, že proměnlivo? Vlastně je jedno, jestli smí, prostě to tak je. Byly dvě, tři i čtyři. Teď se počet ustálil na třech. A dneska se do pramenů vánočky nejvíc zaplete ten nejmladší.

Byl den pečení a vaření. Na jednom plechu odpočívaly dvě vánočky bez rozinek. Jedna z mých dcer je nemá ráda. Druhá ano, ale zas je vydloubává její manžel. A tak se pekly vánočky sesterské, stejné s jednoznačně objednaným obsahem.

To manželův synek objednává jenom množství. Momentálně je likvidátor jídla všeho druhu a množství. Jestli jsou ve vánočce rozinky, mandle nebo ořišky je jedno. Hlavně, když je jí dost a jeho neohrožuje prudká smrt vysílením po půlhodinovém hladomoru. Občas nevím, jestli pohádku o Otesánkovi nepsal někdo, kdo taky krmil rychle rostoucího teenagera. To víte, já, zvyklá na slečny, které se s příchodem puberty začaly nimrat i v jogurtu, jsem neustále jako v Jiříkově vidění.

Za pár dní budeme mít tříleté výročí. To takhle večer přišel, o ty tři roky a nejméně dvacet centimetrů menší, sedl si na gauč a řekl, že u nás bude bydlet. Tak bydlí. Přišel a s ním plný rozkvět všemoudré slečny puberty. Na jeho židli sedával Všechnovím, u stolu Všechnoznám a v posteli s ním spával Tátaprudí. Ti všichni se s ním přesouvali k počítači, kde taky společně a družně trávili veškerý čas zavrtaní kdesi ve virtuálním světě. V té době jsem objevila, kde máme v domě pojistky. Jiný způsob, jak upoutat pozornost teenagerovu, než zčernalý monitor, jsem totiž nenašla.

Prožili jsme spolu pár náročných zlomů. A on se svým nezničitelným (ač zdánlivým) klidem a rozvahou postupně zabojoval jako lev (jo, lev dost sedí, ten "náš" taky nejraději zařve a lehne) sám za sebe a vlastně i za nás. Za společné soužití, za klid, za naději.

Letos jsem se začala rozhlížet pozorněji. Jakoby doma chyběl Všechnovím, Všechnoznám i Tátaprudí. Možná jen usnuli někde pod postelí a možná už tady nebydlí. Budu to muset chvilku pozorovat. A možná na ně téměř dospělý mladý muž už mezi tím, co pro sebe objevil, nemá tolik času. Sportuje, začíná jako rozhodčí těch nevážnějších turnajů maličkých florbalistů, cvičí, tančí. Vzal (po svém) na milost školu a vlastně i nás. A nejjasněji mi to dal najevo právě v den pečení vánoček. Bylo už pozdě večer, když jsem ho volala, aby mi "naposledy s něčím pomohl". Upřímně, to naposledy bylo nejméně posedmé. Čekala jsem obranné postavení a nasazení útočných slovních střel krátkého doletu připravena se nebránit, protože by měl pravdu. Jenže se nic takového nestalo. Beze slova vstal (jasně, od počítače) a v jeho pohledu jsem nezachytila naštvanost, ale lehké pobavení. Rozesmáli jsme se oba. Večer končil mile. Společným čajem a vědomím, že ty Vánoce budou letos fajn.

A byly. A Všechnovím s Všechnoznámem a Tátaprudím jsou pořád nezvěstní.

Autor: Jana Majová | čtvrtek 29.12.2016 12:42 | karma článku: 15.43 | přečteno: 326x

Další články blogera

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 910 | Diskuse

Jana Majová

Davidova máma. O svalové dystrofii počtvrté.

Co Davida znám, ukotvilo se mi v mysli srovnání jeho každodenna s bájí, kde David poráží Goliáše. Svalová dystrofie se podobá genetickému Goliášovi. A je osudově neporazitelná. Dá se ale více či méně tlačit do kouta.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 820 | Diskuse

Jana Majová

Davidův svět. O svalové dystrofii potřetí.

Pokud máme své strážné anděly, tak ten Davidův je zvláště roztržitý a ochraňovat jeho svět zapomněl hned několikrát. Přesto ho péče téměř andělská doslova obklopuje.

19.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 25.79 | Přečteno: 671 | Diskuse

Jana Majová

David. O svalové dystrofii podruhé.

Mé setkání s Davidem bylo, jak už to v životě bývá, ovlivněno náhodou. Nebo náhody neexistují? Nevím. Pro tuto chvíli to stejně není podstatné.

16.8.2017 v 6:45 | Karma článku: 25.08 | Přečteno: 983 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Štěpánka Semecká

Nesuď člověka podle jeho Kliniky

Další nedělní glosa o tom, jak je jednoduché někoho zaškatulkovat a odsoudit ještě před tím, než bychom znali jeho příběh.

22.10.2017 v 20:46 | Karma článku: 7.80 | Přečteno: 458 | Diskuse

Jan Pražák

Jak Maruška potkala strašně hrubýho cikána

Jela jsem za mamkou. Bydlí sama v domku kousek za Příbramí a v pátek ráno mi volala, že si podvrkla kotník. Tak jsem hned po práci sedla Na Knížecí na autobus a vyrazila.

22.10.2017 v 20:35 | Karma článku: 19.72 | Přečteno: 643 | Diskuse

Most mezi námi

S Mistry na retro výstavě ve Slunečnici

Nezahálíme, jedeme naplno! V Domově seniorů Nová slunečnice se konala retro výstava Střípky našich životů III. Pro tuto příležitost jsme si připravili program, tentokrát v duchu poezie a francouzského šansonu.

22.10.2017 v 18:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 159 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Jaký bude další vývoj po volbách?

Volby dopadly tak, jak nikdo nečekal. Někteří sice tvrdí, že ano, ale to jsou jen takové pobitevně generálské řeči. Asi se dalo předpokládat vítězství ANO, ale že za sebou povleče ocas osmi slabých, a ještě slabších stran, to ne...

22.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 10.96 | Přečteno: 452 | Diskuse
Počet článků 243 Celková karma 23.14 Průměrná čtenost 953

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.