Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zapleteno do vánoček - Jakovský pes

26. 12. 2016 9:43:02
Kynuté těsto chce čas. A když celá kuchyně voněla dva dny těstem a vánočkami, když zabíraly čas i prostor, byl i čas projít se vlastní myslí. A teď, když je upečeno, je čas psát. A třeba vzpomínat.

Objevil se u nás náhle a překvapivě. Pes. Nikdo se mne neptal, jestli se může nastěhovat. Poctivě ale uznávám, že taky nikdo nechtěl, abych ho venčila a starala se o něj.

Prostě u nás najednou byl. Snídali jsme, sedala jsem si ke stolu a dcera začala třepat rukama tak, až jí vypadl rohlík. U stolu se totiž objevil pes. A to, prosím, přímo na mé židli, kde spokojeně spal. Byl unavený, protože si předtím dlouho hrál. Aspoň tak mi to velmi naléhavě vysvětlovala asi tříletá dcera. To ona byla "paničkou" Psa a ona jediná ho viděla. A tak se k nám na nějakou dobu nastěhoval. Časem jsme zjistili, že jde o psa velikánského (asi jako ona). Psa, který za ni dojídá maso (jak jinak si vysvětlit ty kousky házené ze stolu), psa, který umí úplně všechno, co se zrovna ten den hodí. Psa, který rozhazuje hračky po pokoji a nechce je uklízet.

Začali jsme mu říkat Jakovský. To když ho neviděli lidé v autobuse nebo na náměstí a malá přijala myšlenku, že je pro ostatní neviditelný. Že lidé mu nechtějí ubližovat, jen ho prostě nevidí. Prostě to byl pro ostatní pes "jako". Doma jsme týdny a měsíce dávali pozor, kam si sedáme a stoupáme, nechávali otevřené dveře od pokojů, aby Jakovský nekňučel na chodbě. Na návštěvách jsme se shovívavým souhlasem hostitelů ustýlali dcerce kromě postýlky ještě pelíšek. Jakovský totiž nechtěl spát na zemi.

Jakovský s námi chodil nakupovat (samozřejmě s košíkem a držel se dál od regálů s pečivem), jezdil s námi vlakem a celou cestu pěkně spal pod sedadlem, uměl roztočit kolotoč na dětském hřišti, klouzat se na klouzačce, jen houpačky neměl rád. Možná to byl dalmatin a možná ne. Docela se to měnilo.

Jednoho dne zmizel a my jsme si po několika týdnech zvykli, že už se dcerky nemusíme ptát, jestli na židli (gauči, posteli, ve vaně, přede dveřmi nebo za dveřmi) neleží Jakovský.

Asi odešel k jiným malým dětem. Tak kdyby ho někde některé z dětí ve vašem okolí znalo, vyřiďte mu od nás pozdrav.

Autor: Jana Majová | pondělí 26.12.2016 9:43 | karma článku: 14.21 | přečteno: 223x

Další články blogera

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 910 | Diskuse

Jana Majová

Davidova máma. O svalové dystrofii počtvrté.

Co Davida znám, ukotvilo se mi v mysli srovnání jeho každodenna s bájí, kde David poráží Goliáše. Svalová dystrofie se podobá genetickému Goliášovi. A je osudově neporazitelná. Dá se ale více či méně tlačit do kouta.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 820 | Diskuse

Jana Majová

Davidův svět. O svalové dystrofii potřetí.

Pokud máme své strážné anděly, tak ten Davidův je zvláště roztržitý a ochraňovat jeho svět zapomněl hned několikrát. Přesto ho péče téměř andělská doslova obklopuje.

19.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 25.79 | Přečteno: 671 | Diskuse

Jana Majová

David. O svalové dystrofii podruhé.

Mé setkání s Davidem bylo, jak už to v životě bývá, ovlivněno náhodou. Nebo náhody neexistují? Nevím. Pro tuto chvíli to stejně není podstatné.

16.8.2017 v 6:45 | Karma článku: 25.08 | Přečteno: 983 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Štěpánka Semecká

Nesuď člověka podle jeho Kliniky

Další nedělní glosa o tom, jak je jednoduché někoho zaškatulkovat a odsoudit ještě před tím, než bychom znali jeho příběh.

22.10.2017 v 20:46 | Karma článku: 7.80 | Přečteno: 462 | Diskuse

Jan Pražák

Jak Maruška potkala strašně hrubýho cikána

Jela jsem za mamkou. Bydlí sama v domku kousek za Příbramí a v pátek ráno mi volala, že si podvrkla kotník. Tak jsem hned po práci sedla Na Knížecí na autobus a vyrazila.

22.10.2017 v 20:35 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 647 | Diskuse

Most mezi námi

S Mistry na retro výstavě ve Slunečnici

Nezahálíme, jedeme naplno! V Domově seniorů Nová slunečnice se konala retro výstava Střípky našich životů III. Pro tuto příležitost jsme si připravili program, tentokrát v duchu poezie a francouzského šansonu.

22.10.2017 v 18:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 159 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Jaký bude další vývoj po volbách?

Volby dopadly tak, jak nikdo nečekal. Někteří sice tvrdí, že ano, ale to jsou jen takové pobitevně generálské řeči. Asi se dalo předpokládat vítězství ANO, ale že za sebou povleče ocas osmi slabých, a ještě slabších stran, to ne...

22.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 10.96 | Přečteno: 452 | Diskuse
Počet článků 243 Celková karma 23.14 Průměrná čtenost 953

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.