Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V protisměru stezkou vlčic - Mikuláš II. (povídka)

6. 12. 2016 18:09:17
Mimoběžky. I míjení někdy umí život způsobit. Míjení těch, kteří by se sobě ztrácet neměli. Není jich zas tak málo a jen zřídka porozumí svému osudu.

Sára si nacpala mikinu za krk a záda, odhodlaná si na chvilku zdřímnout. Vlak se po kolejích posouval, jakoby lehce zakopával. Vzdaloval se Praze. Sára se vzdalovala ráda. Nezvykla si na neklid velkoměsta, na velikost všeho, na desítky a stovky překvapujících novinek. Vždycky byla ta rozvážná a opatrná. Ta-S-Tím-Dlouhým-Vedením.

Usmála se při vzpomínce, jak se balila na kolejích a s rozmyslem skládala do tašek vše, co potřebovala doma nebo naopak nepotřebovala v Praze. Mozek jí přehrál obrázek jejího pracovního koutku. Dneska tam táta určitě položil adventní kalendář a zarovnal ho s okrajem stolu. Nedělal to z pořádkumilovnosti, ale z lásky. Dlouho trvalo, než to pochopila. Stejný kalendář položil určitě i do knihovničky. Kalendář pro její dvojče Zuzanu. To kdyby se stavila. Kolik jich tam už vlastně leží?

Sára nevěděla, promnula si bolavý zátylek a přivřela oči. Zuzana. Její talentovaná, schopná, dokonalá sestra. Nemluvily spolu od Sářiny maturity. To ji Zuzana poslala do háje. Sára ani nevěděla, po kolikáté se to stalo. Co se Zuzka odstěhovala k matce, změnilo se všechno.

Se zavřenýma očima přemýšlela, co všechno ji doma čeká. Co potřebuje stihnout. Co stihnout chce. Vždycky byla velmi systematická a velmi věcná. Občas s molekulou černého humoru říkávala, že při její pomalosti jí nic jiného nezbývá. Otec o ní říkal, že je rozvážná. Zuzana, že je želva. Netušila, co říká máma.

Dřímota ji obcházela obloukem natolik velkým, že neusnula a natolik malým, že jí únavou těžkla ramena a tak ji potěšila zpráva od táty. Psal, že ji počká na nádraží, ať se sama netáhne přes celé město. Ve velké tašce byly pečlivě uložené dvoje taneční šaty. Čekala ji vánoční exhibice. Těšila se. Měla ráda ty chvíle, kdy s partnerem ovládli parket a kdy se nebodovalo. Kdy tanec končil úklonou a potleskem. Plánovala, že pak založí bivak na posteli a bude se učit. Její první zkouškové období se blížilo. Obávala se ho. Byla přece Ta-S-Tím-Dlouhým-Vedením.

Stewardka prošla vagónem a podala jí dávno objednaný černý čaj. Sára ho měla ráda horký a hodně sladký. Prázdný kelímek vyhazovala až na parkovišti před nádražím, zatímco její otec ukládal obří tašku do kufru auta. Za zatáčkou krátce otočila hlavu směrem k malému domku ve kterém bydlela její matka a sestra. A další děti matky. V oknech se svítilo. Otec zachytil pohyb: "Myslíš na Zuzanu?", zeptal se věcně. Přikývla.

Nikdy její odchod nepochopila. Prostě se sebrala a šla. Kvůli neutřenému prachu. Sára si myslela, že bude do neděle zpátky, ale Zuzana se už v jejich pokoji nikdy neukázala. Když s otcem skládali její věci do krabic, bylo jí divně. Druhý den se se sestrou hlasitě pohádala ve škole a matka požádala o Zuzanino přeložení do jiné třídy.

Od pololetí pak Zuzka, největší talent oddílu, přestala tančit a Sára jezdila na tréninky sama. Po měsících si zvykla, že Zuzana nepřijde, nenaruší klid jejího pokoje svým věčným štěbetáním a poskakováním. Vídala ji ve skupinkách vrstevníků, s různými lidmi, v objetí kluků a záviděla jí, jak snadno se stává středem pozornosti. To tiché, přemýšlivé Sáře nešlo. Jinde, než na parketu, nedokázala rozdávat úsměvy.

"Neuvažuješ, že by ses o Vánocích ozvala mámě"? Otcův hlas byl klidný a věcný jako každý rok, když jí kladl tuto otázku. Sářino NE ho nepřekvapilo, krátce pokývl hlavou a stočil auto do ulice, kde bydleli. "A víš co? Dáme zas letos na terasu soba, jo?" Sára se s úlevou rozesmála. Soba s kývající hlavou milovala od dětství.

Procházela domem a na obvyklá místa ukládala vánoční ozdoby. Svícny, lampy, anděly. V kuchyni chystala pro tátu a sebe punč. Pili zřídka a málo. Sára alkohol nesnášela. Byla přesvědčena, že právě on jí zkazil dětství a ovlivnil celý život. Byla si jista, že ona si ho dokáže udržet od těla. Možná si toho od těla dokázala držet až zbytečně moc.

"Tak jsem rozsvítil soba, dívej", zavolal na ni táta a ona mu šla naproti. V každé ruce držela sklenku horkého punče. Otáčela hlavou stejně jako sob. Na chvilku ji překvapil pocit, že u plotu stojí s fascinovaným výrazem ona sama. Nebo to byla Zuzana? Zatřásla hlavou, aby zaplašila představu, kterou si asi přivolala svým přáním.

"Hezkého Mikuláše, tati."

Autor: Jana Majová | úterý 6.12.2016 18:09 | karma článku: 14.08 | přečteno: 242x

Další články blogera

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 910 | Diskuse

Jana Majová

Davidova máma. O svalové dystrofii počtvrté.

Co Davida znám, ukotvilo se mi v mysli srovnání jeho každodenna s bájí, kde David poráží Goliáše. Svalová dystrofie se podobá genetickému Goliášovi. A je osudově neporazitelná. Dá se ale více či méně tlačit do kouta.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 820 | Diskuse

Jana Majová

Davidův svět. O svalové dystrofii potřetí.

Pokud máme své strážné anděly, tak ten Davidův je zvláště roztržitý a ochraňovat jeho svět zapomněl hned několikrát. Přesto ho péče téměř andělská doslova obklopuje.

19.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 25.79 | Přečteno: 671 | Diskuse

Jana Majová

David. O svalové dystrofii podruhé.

Mé setkání s Davidem bylo, jak už to v životě bývá, ovlivněno náhodou. Nebo náhody neexistují? Nevím. Pro tuto chvíli to stejně není podstatné.

16.8.2017 v 6:45 | Karma článku: 25.08 | Přečteno: 983 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Filip Rychly

Satori v Podolí

Na plavecký stadion v Podolí docházím více či méně pravidelně již sedmnáct let. Za tu dobu se tam toho moc nezměnilo - nové šatní skříňky, místo kovových zámků čipy, z restaurace s výhledem na plavecký bazén posilovna.

23.10.2017 v 0:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Vojtěch Fišera

V rukojeti

Aarskogův-Scottův syndrom je vzácné onemocnění, u kterého dochází k narušení vývoje některých částí lidského těla. třeba abnormální vzhled, oči daleko od sebe, divný nos,krátký krk, malý vzrůst, vlastně to ani nesouvisí s článkem.

22.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 6.80 | Přečteno: 119 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Rolling Stones a jejich cesta ke hvězdám v obraze

Pětice kluků tvořící legendární Rolling Stones začínala tak, jako mnoho jiných kapel 60. let. Přesto se velmi rychle ukázalo, že právě oni se od většiny něčím odlišují.

22.10.2017 v 8:01 | Karma článku: 7.19 | Přečteno: 121 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XVII.

Nezapomínejte, že málokdy a máloco je doopravdy tak, jak to na první pohled vypadá. A pak - každý má svou pravdu.

21.10.2017 v 19:00 | Karma článku: 9.73 | Přečteno: 339 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Čest a sláva Rudé armádě

aneb urban sketcherovo mlhavé sobotní ráno nad Prahou. Zdá se, že podzim už začíná být melancholický.

21.10.2017 v 16:46 | Karma článku: 14.09 | Přečteno: 559 | Diskuse
Počet článků 243 Celková karma 23.14 Průměrná čtenost 953

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.