Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V protisměru stezkou vlčic - Mikuláš (povídka)

5. 12. 2016 19:57:46
Mimoběžky. I míjení někdy umí život způsobit. Míjení těch, kteří by se sobě ztrácet neměli. Není jich zas tak málo a jen zřídka porozumí svému osudu.

Zuzanu bolely nohy. Chodila po ulicích dlouhé hodiny, obutá v kozačkách nad kolena. V kozačkách na tenkém, vysokém podpatku. Na město padala tma, v domech se rozsvěcela okna. Občas se za některým mihla silueta postavy. Přestavovala si, jací asi jsou lidé, kteří se dotýkají vypínačů. Nešlo jí to. Fantazii nikdy neměla.

Ruku s dlouhými prsty si lehce opřela o břicho pod krátkou bundou a rychle, skoro polekaně ji stáhla. O jejím těhotenství nikdo nevěděl. A ona sama na ně odmítala myslet. Netušila, co si počne. Co udělá zítra, co za týden, za měsíc.

Pouliční lampa ozářila dlouhé tmavé vlasy stažené do volného copu. Zuzana přešla silnici a pomalu vstoupila do klidné vilové čtvrti. Advent byl tady skutečnější a vykukoval z předzahrádek jednou nazdobenými květináči, jindy svítícím stromkem a ještě jindy girlandami zářících vloček. Zvědavě se rozhlížela a čekala, jestli někde uvidí soba. Měla na mysli jednoho úplně konkrétního soba, co rozvážně pokyvoval hlavou. Toho soba, co odněkud přivezl táta a pak ho každý rok připevňovali drátem na balkon ve třetím patře, aby byl dobře vidět. To byla ještě hodně malá. Bylo to před tím, než se táta odstěhoval.

Zastavila se a nechala projít rozesmátého Mikuláše se dvěma čerty. Kdepak asi nechali anděla? Ráda by si s ním promluvila. S andělem. A pěkně z očí do očí si nechala vysvětlit, proč se na ni vykašlal.

Zamyšleně šla kolem domu s velkými okny. Za jedním z nich letmo zahlédla krb. Odlesk hořících polen ozářil okenního rám. Oranžový taneční rej. Znovu jí naskočil obraz otce. Jestli něco kromě svých dcer miloval, byl to živý oheň. Na chatě vybudoval krb a desítky minut se vydržel dívat do jeho plamenů. Dokonce si myslela, že skauty vede jen kvůli tomu, aby mohl organizovat pořádné táboráky.

Najednou nevěděla, kdy se jejich vztah vytratil. Už je to pár let. Tehdy se pekelně pohádala se svou sestrou, dvojčetem Sárou. Matně si pamatovala, že to bylo kvůli úklidu pokoje. Otec dal tehdy za pravdu Sáře a Zuzana práskla dveřmi. Šla rovnou k mámě. Tam ji čekalo pochopení. Máma ji držela za ruku, vyslechla ji a ukázala, který pokoj bude její, když zůstane. Může okamžitě. Obě si poplakaly a pak naplánovaly si, jaký klid a pohodičku budou mít. Zuzana uvěřila.

S tátou už se pak neviděla. Máma si to nepřála a ona ji nechtěla naštvat. Plány se postupně vytrácely. Klid a pohodičku tedy Zuzana většinou měla. Ani uklízet skoro nemusela. Vlastně nemusela vůbec nic.

Dřív se občas potkala se Sárou. Neměla s ní moc chuť mluvit, ze Sáry se stala nechutná šprtka a vůbec si nerozuměly. Ten její tanec, stáže a turnaje ji nezajímaly. Teď už ji ani nepotkává. Z facebooku pochopila, že Sára studuje v Praze. Netušila co. Už nechtěla nic vědět.

Zkusila si protáhnout bolavé nohy, zamyslela se, jestli má v kapse drobné na čaj. Nechtěla ještě domů. Nechtěla tam vůbec, ale neměla kam jinam jít. Nechtěla poslouchat neustálé poučování a otřepané vtipy. Nechtěla počítat lahve od vína, nechtěla do svého pokoje kličkovat mezi partičkou máminých dobrých kámošů, kteří jí budou strkat do ruky skleničku, budou jí chválit účes a pokoušet se sáhnout na zadek. Už dávno se jí to nezdálo ani srdečné ani veselé.

Blížila se k hospůdce, kde se chtěla ohřát a promyslet si, co udělá. Dnes, zítra, za týden, za měsíc.

Krátila si cestou ulicí s nízkými bytovkami. Před jednou z nich právě zastavilo auto. Zuzana se stáhla do stínu. Dveře řidiče se otevřely, z auta vystoupila povědomá postava jejího otce. Smál se a z kufru vytahoval obří tašku. „Proboha, Sáro, neříkej, že už se stěhuješ zpátky domů. Zkouškové teprve začíná, ne?“ Smál se něčemu, co její sestra protestujícím hlasem namítala, objal ji kolem ramen a vedl k domu: „Pojď do tepla, ať Tě nevezme čert.“.

Ať tě nevezme čert. Zuzka si přála, aby se ti dva propadli přímo do pekla.

Polykala horký, hodně oslazený čaj a přemýšlela, proč má právě ona takovou smůlu. Nenáviděla Sáru. Nenáviděla je všechny. Ručičky hodinek překročily osmou, na další čaj neměla peníze. Rozhodla se jít domů.

Uhnula před Mikulášem, který k ní natahoval ruku s půllitrem fernetu. Přešla na druhou stranu ulice a rozpačitě vstoupila mezi nízké bytovky. V okně pokoje, který býval i její, svítil bílý anděl. Zůstala na několik okamžiků stát. A právě v té chvíli se na okraji terasy rozsvítil bílý sob.

V uklizeném obývacím pokoji rozsvěcela Sára svíčky. Na její stůl táta nachystal adventní kalendář. Sára vyloupla první čokoládky do misky a letmo se podívala do knihovny. Na hromádku Zuzaniných kalendářů přibyl šestý. Kolik jich ještě bude?

„Tak jsem rozsvítil soba, dívej“, tátův hlas zněl vesele. „Děcka z ulice budou mít radost. Zas budou stát u plotu a mávat na něj jako vy, když jste byly malé.“ Podíval se z okna a zdálo se mu, jakoby u plotu ve tmě zahlédl stín. Zatřásl hlavou.

Zuzana stála jako očarovaná. Možná je sob znamení, že má zazvonit? V okně pokoje, který býval i její, se pohnula záclona. Zuzka se rychle pustila plotu a zamířila k osvětlené hlavní silnici. Vracela se domů.

Co je to vlastně domov, Mikuláši? Pomyslela si, když vytahovala z kapsy klíče.

Autor: Jana Majová | pondělí 5.12.2016 19:57 | karma článku: 13.87 | přečteno: 258x

Další články blogera

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 910 | Diskuse

Jana Majová

Davidova máma. O svalové dystrofii počtvrté.

Co Davida znám, ukotvilo se mi v mysli srovnání jeho každodenna s bájí, kde David poráží Goliáše. Svalová dystrofie se podobá genetickému Goliášovi. A je osudově neporazitelná. Dá se ale více či méně tlačit do kouta.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 820 | Diskuse

Jana Majová

Davidův svět. O svalové dystrofii potřetí.

Pokud máme své strážné anděly, tak ten Davidův je zvláště roztržitý a ochraňovat jeho svět zapomněl hned několikrát. Přesto ho péče téměř andělská doslova obklopuje.

19.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 25.79 | Přečteno: 671 | Diskuse

Jana Majová

David. O svalové dystrofii podruhé.

Mé setkání s Davidem bylo, jak už to v životě bývá, ovlivněno náhodou. Nebo náhody neexistují? Nevím. Pro tuto chvíli to stejně není podstatné.

16.8.2017 v 6:45 | Karma článku: 25.08 | Přečteno: 983 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Filip Rychly

Satori v Podolí

Na plavecký stadion v Podolí docházím více či méně pravidelně již sedmnáct let. Za tu dobu se tam toho moc nezměnilo - nové šatní skříňky, místo kovových zámků čipy, z restaurace s výhledem na plavecký bazén posilovna.

23.10.2017 v 0:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Vojtěch Fišera

V rukojeti

Aarskogův-Scottův syndrom je vzácné onemocnění, u kterého dochází k narušení vývoje některých částí lidského těla. třeba abnormální vzhled, oči daleko od sebe, divný nos,krátký krk, malý vzrůst, vlastně to ani nesouvisí s článkem.

22.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 6.80 | Přečteno: 119 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Rolling Stones a jejich cesta ke hvězdám v obraze

Pětice kluků tvořící legendární Rolling Stones začínala tak, jako mnoho jiných kapel 60. let. Přesto se velmi rychle ukázalo, že právě oni se od většiny něčím odlišují.

22.10.2017 v 8:01 | Karma článku: 7.19 | Přečteno: 121 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XVII.

Nezapomínejte, že málokdy a máloco je doopravdy tak, jak to na první pohled vypadá. A pak - každý má svou pravdu.

21.10.2017 v 19:00 | Karma článku: 9.73 | Přečteno: 339 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Čest a sláva Rudé armádě

aneb urban sketcherovo mlhavé sobotní ráno nad Prahou. Zdá se, že podzim už začíná být melancholický.

21.10.2017 v 16:46 | Karma článku: 14.09 | Přečteno: 559 | Diskuse
Počet článků 243 Celková karma 23.14 Průměrná čtenost 953

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.