Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rozbité střevíčky Popelčiny

3. 10. 2016 23:13:21
Znáte ji. Tu kouzelnou pohádku o dívce, kterou čekala odměna za těžké dětství a dospívání. Skleněný střevíček, do kterého přesně vklouzla její nožka. Střevíček, který přinesl princ úpěnlivě hledající právě a jenom ji. Popelku.

Miluji všechny pohádky, které zpracovávají "Popelkovské" téma, Popelka je prostě Popelka a tak jí odpustím cokoliv. Snad i proto, že zvonec zazvoní v pravý čas, aby oznámil dobrý konec. Svatbu. A jestli novomanželé neumřeli, žijí spolu šťastně až dodnes.

Jenže Popelčin příběh taky může být úplně jiný...

Naše Popelka je dnes žena ve středním věku. Vyrostla na malé vesnici s maminkou, třemi sourozenci a tátou, který za moc nestál. Krmila králíky a slepice, chodila na dřevo "do hory", na zábavy a život se jí zdál fajn. Když vyrostla, vyučila se prodavačkou. Prodávala v lahůdkách v blízkém městečku a čekala na svého prince. Když princ přijel (ano, takové věci se stávají), byla už těhotná. Tak nějak se jí to přihodilo. Ale princ se nedal odradit. Zamiloval se, uhranula ho ohnivým temperamentem a tak se zdvořile zdržel v domě, kterému se propadala střecha, prokličkoval mezi nepořádkem na dvorku, velkoryse přehlédl chaos v kuchyni a odvezl si Popelku do města. Kufřík jejích hadříků ani nevybalovali a ocitli se spolu v sedmém nebi. Popelka se v příjemném bytě mladého architekta cítila jako opravdová princezna a okukovala život rodiny svého prince. A tady máme ten šťastný konec. A taky začátek.

Rok se sešel se dvěma dalšími, Popelka porodila, znovu otěhotněla a znovu porodila a lesk jejího života začínal oslňovat až příliš. Měla hezký život, ale taky manžela, který hodně pracoval. Tchýni, která byla vyhlášená internistka se vždy dokonale upravenou zahradou a tchána, který byl váženým ředitelem místního gymnázia. Popelka poznala jiný svět. Bylo v něm pohodlí, bezpečí, divadlo, knihy, jídlo servírované na bílém porcelánu na stole s látkovým ubrusem. Bylo v něm léto na horách a zima na lyžích. Popelka chodila pravidelně ke kadeřnici a na kosmetiku a byla členkou místního kulturního klubu. A pak se objevil ON. Chlápek s náklaďákem, co rozvážel pečivo po okolí. A Popelka měla pocit, že našla sama sebe. Skleněné střevíčky ji začaly tlačit, chůze na podpatcích ji zmáhala. Přestalo ji bavit pořád uklízet a prát damaškové ubrusy, přestalo i bavit spěchat, aby stihla sklidit a zpracovat rajčata a ještě večerní divadlo. Přestalo ji bavit učit se s dětmi básničky a jezdit na kole. Skopla střevíčky z nožek, až se jim zlomily podpatky, dala si vlašák z papíru a utekla i s dětmi za chlápkem z náklaďáku. Občas se sice trochu napil, občas jí i jednu natáhl, ale pulsoval v tom život. A vůbec nevadilo, když do stejného hrnku vařila čaj tři dny. A po něm přišel ještě mužskej ze stavby a pak ještě...no, to je vlastně jedno.

Popelka chodívala kolem domu, kde žil princ a upřímně ho nenáviděla. To on byl příčinou všeho jejího neštěstí. Nenávist z ní přímo vyrážela v gejzírech. Občas u toho vedla za ruku Popelinku.

Popelinka vyrostla, odmaturovala na zdravotní škole a utekla z domu, kde se jí nelíbilo, do velké fakultní nemocnice. Nechtěla už se dívat na Popelku, která se tiše po večerech opíjela a už se jí nedařilo potkat prince ani krále. Ani králíčka. I ti chlápci už se jen občas objevovali a zas rychle mizeli. Popelinka si plánovala jinší budoucnost. A pak ji potkala v obchodě s barvami, kam si zašla pro plechovku balakrylu. Mladého Majitele uhranula ohnivým temperamentem tak, že hned jel požádat o její ruku. Velkoryse přehlédl chaos v malém bytě, lahev pod stolem a bez slova zaplatil pár složenek. Když přijeli do jeho bytu nad obchodem, kufřík hadříků Popelinky ani nevybalovali a ocitli se v sedmém nebi. Popelinka sledovala dění v rodinné firmě, kde otec a synové malovali, natírali a renovovali kde-co v širokém okolí a matka bděla nad ekonomikou firmy. Jejich pět zaměstnanců tak nějak patřilo do rodiny. Popelinka do roka porodila dvojčata a za postupně se začala zapojovat do rodinného i firemního života. Nejdřív ji to bavilo. Pak se snažila. A pak byla děsně unavené z každodenní práce. A když zavolala Popelce, dostalo se jí plné dávky lítosti a soucitu. Popelinka skopla skleněné střevíčky, sbalila děti a utekla zpět k mámě. V kuchyni se stolem bez ubrusu vyplakala konývku slz, kterou spláchla svoji minulost. Všechnu tu hroznou práci, všechno to ranní vstávání, všechnu tu péči o děti, všechno to vaření pro celou rodinu, všechno to čekání, až se manžel vrátí, všechno to trápení. Byla překvapená, když si uvědomila, že nemá z čeho žít a že nerada chodí bosa. Zkoušela klepat na dveře obchodu s barvami, ale jeho Majitel už se na ni ani neusmíval a nový skleněný střevíček jí nenabídl.

Popelinka našla útěchu v náruči staršího muže. Je tam chladno, ale trocha bezpečí. Hledá ale dál svého prince a občas má krátký pocit, že ho našla. Často chodívá kolem domu s obchodem. Nenávidí jeho mladého Majitele a ta nenávist z ní přímo sálá.

Za ruku přitom často vodí další Popelku.

Autor: Jana Majová | pondělí 3.10.2016 23:13 | karma článku: 16.53 | přečteno: 291x

Další články blogera

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 910 | Diskuse

Jana Majová

Davidova máma. O svalové dystrofii počtvrté.

Co Davida znám, ukotvilo se mi v mysli srovnání jeho každodenna s bájí, kde David poráží Goliáše. Svalová dystrofie se podobá genetickému Goliášovi. A je osudově neporazitelná. Dá se ale více či méně tlačit do kouta.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 820 | Diskuse

Jana Majová

Davidův svět. O svalové dystrofii potřetí.

Pokud máme své strážné anděly, tak ten Davidův je zvláště roztržitý a ochraňovat jeho svět zapomněl hned několikrát. Přesto ho péče téměř andělská doslova obklopuje.

19.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 25.79 | Přečteno: 671 | Diskuse

Jana Majová

David. O svalové dystrofii podruhé.

Mé setkání s Davidem bylo, jak už to v životě bývá, ovlivněno náhodou. Nebo náhody neexistují? Nevím. Pro tuto chvíli to stejně není podstatné.

16.8.2017 v 6:45 | Karma článku: 25.08 | Přečteno: 983 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Štěpánka Semecká

Nesuď člověka podle jeho Kliniky

Další nedělní glosa o tom, jak je jednoduché někoho zaškatulkovat a odsoudit ještě před tím, než bychom znali jeho příběh.

22.10.2017 v 20:46 | Karma článku: 7.79 | Přečteno: 458 | Diskuse

Jan Pražák

Jak Maruška potkala strašně hrubýho cikána

Jela jsem za mamkou. Bydlí sama v domku kousek za Příbramí a v pátek ráno mi volala, že si podvrkla kotník. Tak jsem hned po práci sedla Na Knížecí na autobus a vyrazila.

22.10.2017 v 20:35 | Karma článku: 19.72 | Přečteno: 643 | Diskuse

Most mezi námi

S Mistry na retro výstavě ve Slunečnici

Nezahálíme, jedeme naplno! V Domově seniorů Nová slunečnice se konala retro výstava Střípky našich životů III. Pro tuto příležitost jsme si připravili program, tentokrát v duchu poezie a francouzského šansonu.

22.10.2017 v 18:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 159 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Jaký bude další vývoj po volbách?

Volby dopadly tak, jak nikdo nečekal. Někteří sice tvrdí, že ano, ale to jsou jen takové pobitevně generálské řeči. Asi se dalo předpokládat vítězství ANO, ale že za sebou povleče ocas osmi slabých, a ještě slabších stran, to ne...

22.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 10.96 | Přečteno: 452 | Diskuse
Počet článků 243 Celková karma 23.14 Průměrná čtenost 953

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.