moc pěkně napsané

Moc pěkný článek.

A já myslela, že jste naivní paní, které utekly reálie světa, ale ono je to jinak.

Děkuji za návštěvu.

Hezké vyjádření vašeho postoje, který není o nic lepší, ale ani o nic horší od postoje lidí, co si chtějí lékařskou péči přizpůsobit svým požadavkům.

Předpokládám, že se u vás i elektrikář přizpůsobuje tomu, jaké chcete mít rozvody, nikoliv tomu, aby byly bezpečné i pro vaše okolí.

Můžeme se jistě ohlížet jen sami na sebe. Na samotě u lesa. Mějte se velespokojeně, Františku.

Otázkou je kdo z nás dvou je svobodnější :-).

Tento ústecký připad mi připomíná jednu neblahou (pro zasahujícího lékaře) událost, která se stala před pár lety v Brně. Rodička si při komplikacích u domácího porodu nechala zavolat záchranku. Přivolaný lékař dítě převezl do porodnice, která byla shodou okolností vzdálena pouze necelý kilometr. Jenomže rodiče si to nepřáli a lékaře zažalovali. Soudní tahanice lékař nepřežil. Dodnes je mi z toho smutno. Některé matky se budou bít za právo neoddělit dítě od matky za každou cenu. Zřejmě i za cenu života.

Ano, to si pamatuji. Doktor ze záchranky neměl neonatologickou specializaci a nebyl si stavem dítěte jist. Bylo sice jen podchlazené, ale on prostě nevěděl...výsledek tragický.

Dnešní individualismus a hra na práva jde často přes mrtvoly nejen pomyslně. Pokud ohrozíme jen svůj život, je to nejspíš naše právo ( i když u dětí je to k diskusi). Pokud ale ohrožujeme jiné, tam už jsem velmi, velmi proti.

Jani přesně, vozím zdravotnice každý den do práce, slyším to. Únava a někdy bezmoc, kdy ani medicína nepomůže. A právě proto bychom my "normální" rodinní příslušníci nebo i pacienti měli zůstat pokorní a nemluvit jim do toho, neplést se do něčeho, čemu nerozumíme a neumíme.

Děkuji, Ivi, za Tvůj čas i zamyšlení. Mám to podobně, jen, přiznávám, že se do léčby "pletu" a je to pro mne spíš partnerství. Klidně se zajedu poradit ještě i jinam, ptám se...ale k tomu všemu je pak potřeba respekt.

I tenkrát jsem si lékaře i postupy pečlivě vybírala. Ale pak holt nevyváděla, když jsem na lékaře, kterého jsme chtěli, čekala "jak blbá" tři hodiny v naprosto narvané čekárně, kde jsem ho jen občas zahlédla přeběhnout splaveného potem po chodbě, nebo když se odkládala operace, protože onemocněla "ta správná" anestezioložka...

A rodinní příslušníci, ti jsou "jen" podpora. Nerodinné pobíhačky s diktafonem prostě nebrat...

hezky si to napsala a popsala...a ur čitě daleko víc lidsky, než byl článek na který reaguješ.

Děkuji, že ses zastavil.

Moc hezky napsané. Na rozdíl od pana Jaroše myslím, že včetně titulku.

Děkuji Vám, Marie.

Přesně jste to napsala, úplně přesně.

Děkuji Dano, nějak mne to přinutilo. Beránek musel počkat...

Prosím, neurážejte Boha. Nikoliv, že Bůh nechce, nýbrž, že Bůh nezasahuje...

Jinak sdílím Vaši radost a samozřejmě pokroku a úspěchům medicíny Vivat!!!

Radku, omlouvám se, urážet jsem oravdu nechtěla. Jen jsem, nejspíš nešikovně,hledala návaznost na články o tom, jak se matka z Ustí nad Labem na JIRP neocitla....

Možná to nebylo šťastné, tak mi to promiňte.

Mimochodem, dnes se stejná vada léčí už zase jinak a zase šetrněji. A to je dobře. Tím víc - mějme rozum a nechme v těch akutních chvílích medicínu konat.

Děkuji, že jste napsal.