vytížená Popelka

No...kdybych to psala po desáté hodině... Jo. Vytížená.

Díky.

Hezká /ne/pohádka. Ach ta genetika. Tobě, Jani, samozřejmě karma

Děkuji moc.

Moc pěkně napsané, Jani! Připomnělo mi to jednu mou deváťandu s ohnivým temperamentem, která mne často přivádí k nepříčetnosti a občas mne i rozpláče, aby pak o přestávce hledala odpuštění doslova v mé náruči. Dnes na mne řvala, že se mi na nějakou rodinnou výchovu může vy..., že já tam jsem od toho, abych jim předávala informace, a ne od toho, abych po nich chtěla, aby uvažovali nad problémy a diskutovali. Kdosi prohlásil, že jí to dojde, až bude mít vlastní děti... Možná to zdánlivě úplně nesouvisí, ale podle toho, co už o sobě a své rodině přes nechuť k diskusi prozradila, je to velmi podobný koloběh.

bude jich takových pěkná hromádka.

Vlastně jsme takoví všichni, dědíme po předcích. Jen asi jde o to, co se dědí...Popelky to mají těžké.

A tak pořád dokola... Je tak snadné zopakovat úlety svých rodičů... (Vlastní zkušenost.)

to jsou ty červené nitky...někdy dobré, někdy špatné...díky Klárko.

Popelkovská rodinná zátěž. Dobře jsi to popsala.

Liduško děkuji, od Tebe si toho zvláště cením. To bylo to, co se napsat "musí", jak se tak všude vnucuje. Míváš to taky tak?

Ano, život Popelek často není jako z pohádky. Jani, pěkně napsáno

Děkuji, A stejně na ty Popelky pořád věřit budu :)

Ano, Jani, to je o skutecnych Popelkach. Hezky jste to napsala. A smutne, jak uz to zivot umi.

Děkuji, Honzo, cením si, že se vrhnete i na takové "babské" čtení.

Toto je horror na motivy Popelky...

Ještě, že to není skutečnost!

Ale napsané je to jako obvykle. Dobře.

Popelčí horror? No i tak se to dá brát. Díky, že jsi dočetla.