Radíte nám, abychom se od " takových" drželi co nejdál a zároveň dáváte odkazy na jeho články. Pan Klušák je nešťastný, zahořklý, já četla asi dva články a vykašlala jsem se na to. Tady má zasáhnout sociálka, příbuzní, lékař ... My zde rozhodně nejsme soudci a ani adekvátní rádci. Odpověď PROČ - je nemocný, divím se, že jste to nepoznala. Tenhle článek jsem vůbec nepochopila .

Ano, tomu věřím. Nicméně díky.

Koukám, že Klušák to vyřešil po svým - a tentokrát má článek rovnou bez možnosti diskuze. Asi ho to mazání unavovalo ....

Prolítla jsem to ráno... a myslela na to, že bych, být jeho dítě, asi taky dohady o výživné vzdala. Asi bych neunesla ty neustálé komplikace a argumenty...ostatně, když měl můj otec po mé maturitě jakýsi náznak nespokojenosti, že bych měla jít studovat a on platit, prostě jsem nešla, abych to nekomplikovala mamince. Ale příjde mi to šílené - pohnula bych nebem a zemí - nebo alespoň setsakra hýbu "svým zadkem", aby holky studovaly, protože chtějí a jde jim to, vědí proč studují to co si vybraly. Kdybych se měla hádat kvůli patnácti stovkám, asi bych se sama na sebe nemohla ani podívat... zvláštní srovnání.

test

Paní Majová, nedá mi to, abych se Vás nezeptal, i když to s dnešním tématem souvisí jen vzdáleně. Dobře víme, že na svém dalším blogu se zastáváte otců, kteří bojují o střídavou péči nebo o péči otce. Sama s tím máte ve své rodině zkušenost, zde je asi otec dobrý a dětem přínosný, takže chápu. 

Ale právě tady je zrovna příležitost si uvědomit, že nejsou všichni otcové v pořádku. V názoru na pana Klušáka se tady všichni shodneme a s Vašimi názory mohu jen souhlasit. Co kdyby ale zrovna on byl jedním z bojovníků otců? Jeho děti mají sice štěstí, že nemá zájem, ale klidně by mohl. Jak byste se k tomu postavila? Přesto všechno, jaký je, je jako otec přínosem svým dětem a má právo je polovinu času vychovávat a předávat jim svoje názory do života, jako každý rodič? Je prostě otec a nedá se nic dělat a děti mají smůlu? Nebo byste pro pana Klušáka udělala výjimku? A jestli ano, uvědomujete si, že Klušák není jediný na světě? Že takového Klušáka může mít v zádech třeba maminka, která se brání střídavé péči a on si stěžuje, že s ním "nekomunikuje"? Poradila byste jí, jak s takovým komunikovat v zájmu dětí? Jestli víte jak, jste dobrá. Ale jak vidím, ani Vám se to moc nedaří.

Neberte to jako útok, ale když vidím, jak jste sama teď přišla do kontaktu s jedním otcem čtyř dětí a máte dokonalý vhled do duše vyšinutého člověka, jak píšete v článku, prostě mi to nedá. Mnohokrát jsme na to téma spolu diskutovali a já jsem Vám chtěl jen vysvětlit, že se tyto věci dějí, nechtěla jste rozumět. Tady ho máte jak na podnose. Co Vy na to?

Cestou domů jsem přemýšlela, jestli Vám odpovídat, ale..budiž. Tak tedy malé shrnutí. Jsem matka, která od rozvodu vychovávala své děti úplně sama. Otec se na ně po nějaké době velmi dobré komunikace (ač v zásadě neplatil) vykašlal a šel si svou cestou. Soudy mi tenkrát nebyly schopny pomoci a ani se o to nikdo v zásadě nesnažil. Dnes mé dcery studují, aniž by na tom měl jejich táta sebemenší zásluhu. Nebyl zlý, jen se prostě v nějaké životní etapě "splašil" a šel si za svým dobrodružstvím. To je věc, která mne hodně ovlivnila. 

x

Na druhou stranu vím, že existují otcové, kteří nechtějí žít bez rozumného kontaktu se svými dětmi a víkend jednou za dva týdny doplněný pravidelným exportem výživného jim prostě nestačí. Chtějí své děti ovlivňovat, vychovávat, chtějí se s nimi učit značky chemických prvků a sekat dřevo. Nevidím na tom nic špatného.

x

Nejsem zastánkyní ani otců ani matek, snad i proto, že znám problém z obou stran a už jsem v té oblasti i vzdělaná. Jsem zastánkyní rovnocenného rodičovství a stejných práv pro matky i otce. A rovněž zastánkyně změny systému tak, aby opatrovnické soudnictví fungovalo rychle a efektivně. Aby mělo lhůty a jasnější pravidla. Aby sociální pracovníci (ideálně fungující mimo úřady) skutečně řešili problémy dětí a nebáli se rozhodnout, protože by je čekala nekončící papírová válka. Jsem velkou zastánkyní toho, aby byl "trestán" nekomunikující rodič, nikoliv děti dlouhým procesem. Oni totiž zdaleka nejsou podivíni jen mezi muži, ve stejné míře je najdete i mezi ženami. A od rozpoznání, kdo je z rodičů konfliktní je soud a jeho nástroje. Oni to totiž vědí. Jen prostě nekonají. A měli by poskytnout ochranu před "Klušáky" i "Klušákovými". Obojí je totiž nebezpečné nejen pro děti, ale pro celé jejich zázemí.

x A mé "nedaří se" nijak nesouvisí s dětmi. Kde si asi myslíte, že by se u nás bralo tolik ponožek? :-)

Chápu. Na ten blog jsem narazila též náhodou. Myslela jsem, že to bude o něčem jiném, pán užívá silné názvy a pak název neodpovídá obsahu. Postupně se začal ukazovat jako omezený, buranský a prolhaný, neschopný vidět vlastní chyby, on se líčí jako skvělý, vláčí celou rodinu blogem, pranýřuje je a u sebe nikdy nevidí, kde chyboval. Pomlouvá, nadává, maže, vyhrožuje. Celkem se i divím, že mu admini ten blog trpí, když tam píše jasné lži, propírá tam osobní věci jiných lidí, tj. poškozuje jejich dobré jméno. Ani jeho nářky nejsou originální, už má svůj web, kde pere špinavé prádlo rodiny na veřejnosti, pomlouvá  a líčí se v barvách úžasných. Nechci si představovat, jak se cítí jeho bývalá žena  a děti, kterým se snaží uškodit a samo, chce mít co nejmenší zodpovědnost a co nejmenší výživné. Asi mi to smažou, ale doufám, že si to stihnete přečíst. Ten člověk je lidský odpad. Největší trest pro něj bude, když na něj nebudeme reagovat a necháme ho vyhnít v jeho vlastní zlobě a "dokonalosti"

Víte, zdaleka není jediný, ale je jediný, o kom vím, kdo takto píše. A to je zajímavé číst. V jednom z článků (v té změti se mi to nechce hledat) je to moc hezky popsáno. Je tam nějaké soudní líčení - a pan Klušák popisuje, co se domnívá, že se stane a jak ho soud pochopí a ocení. A pak příjde realita - a je to jinak. A to je to zajímavé. Vnitřní svět. Proto bych to dala jako povinnou četbu. Protože prostý popis mi tohle nikdy nezprostředkoval, to prostě žádná skripta nedovedou.

x

Ale jinak to musí být šílené, kdyby mi můj muž přišel fotit hromadu špinavého nebo nevyžehleného prádla, byť jednou, asi bych mu už v životě nedala jedinou ponožku.

Jano, právě byl smazán váš odkaz na tento blog z diskuse v blogu pana Klušáka. Ale byl tam překvapivě dost dlouho.

Omlouvám se, šlo o jiný váš příspěvek, beru zpět (občas se v té diskusi ztrácím) 

 Pan K je opravdu "velmi zvláštní sociopat" :) Ale co se týká věnování článků ...srovnala jsi skore :) 

A ta promazaná diskuze...zdá se, že někoho urážel a byl sám smazán, tak se rozhodl pro mstící kobercový nálet 

Kdybych těch palců měla víc, byly by Vaše, napsala jste to moc dobře. :-)

děkuji :-)

Výborně ... ovšem máte kliku, že Vám Klušák nemůže smazat blog

vítejte :-)

Jano, píšete jako člověk, za jehož slovy jsou vlastní prožitky, bolesti a slzy. A toho si velmi cením. Váš pohled není laciné pohrdání názorovým oponentem.

Přesto si dovolím mírně nesouhlasit s vaším pohledem na pana Klušáka argumetací podloženou vlastními zkušenostmi. Pana Klušáka vidíte velmi realisticky, ale jeho hendikep je neštěstím nejen pro jeho (ex)rodinu, ale snad ještě více pro něj samotného. Toho člověka je mi velmi líto i s ohledem na to, že vlastně nevím, co tak narušilo jeho osobnost. Důvody mohou být různé, ale zřídka lze vinit pouze nositele hendikepu. Ono se totiž klidně může stát, že třeba jeho syn ve své budoucí rodině převezme nevědomně vzorce chování svého otce.

Problém mnoha patologických způsobů chování je v tom, že jejich nositelům chybí schopnost sebereflexe, uvědomění si vlastní temné stránky. A pramálo to souvisí s inteligencí.

S takovými lidmi se těžko diskutuje a skutečně je možné jim pomoci teprve až sami chtějí. Mohou stát nad propastí, ale kdyby jim to tisíc hlasů potvrdilo, sami to nespatří a neuvěří. Mohou velmi ubližovat druhým v domnění, že pro ně dělají to nejlepší. A v tom je jejich prokletí. Přistupujme k nim tedy s vědomím této skutečnosti.

souhlásím s vámi že je možné pana Klušáka litovat ovšem tak zcela nesouhlasím z vašim přístupem k němu, ano chybí mu sebereflexe a tu lze navodit různými způsoby,  mnoho z nich bolí bolí psychicky,  on takový člověk musí být také občas tvrdě postaven před realitu toho co si o něm jiníé myslí jinak ve své mysli si řeknou " vždyť mi nikdo nic neříká že se chovám jako ........... (doplňte si sám)" proto se chovám správně, tahle myšlenka je v blozích onoho zahradníka obsažena mnohokrát