Do roka a do dne...
Před několika dny mi telefon rozezněl hovor z neznámého čísla. Vážný ženský hlas mne požádal o popovídání. Žena byla zmatená z vleklé porozvodové tahanice o děti a "kávičku" se mnou jí doporučil kdosi, komu se můj (prý) věcný přístup líbil. Na schůzku jsem šla s rozpaky. Neformální svépomocná skupinka rodičů se někdy kolem Vánoc rozpadla, já sama jsem ztratila poslední zbytky víry ve světskou spravedlnost a přijala fakt, že opatrovnický systém je něco jako přírodní živel. Nepředvídatelný, neočekávatelný, nečitelný. A že zájem dětí a jejich klidu a bezpečí je nejspíš to poslední, co dokáže řešit. Není to, dle mého názoru, vina jednotlivců, ti se často opravdu snaží. Ale komplikovaností systému a jeho přísnou vázaností na veřejnou správu. Ve složitém zacyklení, zasypanosti papíry a výkazy, obavou ze stížností, přetížeností a zejména nedostatkem skutečných kompetencí. Složitou legislativou, která nepodporuje lidi, kteří se snaží postarat se o sebe a své rodiny sami. A ještě... a ještě... ale to by bylo na zcela samostatný článek.
Šla jsem na schůzku a přemýšlela, jak budu užitečná s tím pomyslným batohem skepse, který sebou vláčím....
------
Bude právě teď rok, co si Slečna, manželova dcera, přenesla pár věcí, které pro ni měly nějaký význam, k matce. Pak bez rozloučení odešla. Utekla. Ten způsob byl zbytečný, věděla, že když se bude chtít vrátit k mámě, promyslíme to a najdeme způsob, jak to udělat, aniž by si za sebou práskla dveřmi. Ale to prásknutí bylo nejspíš důležitou součástí celého postupu.
Nejspíš dodnes netuší, že naše dohodnutá strategie byla, že děti doprovázíme. Doprovázíme je, protože se svým otcem (a tedy i se mnou) být chtějí, že si to přejí. Vždycky s ním chtěly být v kontaktu, a to i tehdy, když ho měly intenzivně zakazovaný mámou. Když kvůli tomu Slečna nakonec ani nechodila do školy, aby se s tátou nemohla setkat. Když k nám přišel tehdy téměř patnáctiletý Teenager (syn), plačící, zbitý, ztracený. Když řekl, že chce u nás zůstat. Postupně se k nám přesunula i Slečna. Nic jednoduchého to nebylo. Snažili jsme se být rádci, pomocníky, průvodci. Ladili jsme si způsob, jak děti podporovat, aby na ně měl otec dostatek času. Přehodnotili jsme životy, stále si vědomi toho, že situace je velmi křehká. Slečna se uměla mile dožádat naší pozornosti a času. Herečka, tanečnice, talentovaná dívka. Po dvou letech odešla.
Na dlouhé procházce a po dlouhém povídání jsme se s manželem rozhodli vrátit se ke způsobu života, který jsme si plánovali předtím, než přišla. Žít pro sebe, žít po svém a přijmout rozhodnutí dětí. Z Teenagera velmi zvolna roste rozvážný, už dospělý, mladý muž. Příští rok ho čeká maturita. U nás má už své, pevně zapuštěné, kořeny. Slečna si vybrala životní styl své matky. Do její dospělosti je ještě velký kus cesty. Uvidíme.
Za ten rok proběhla dvě překvapivá jednání soudu. Na prvním vydal soud předběžné opatření, jímž svěřil Slečnu do péče matky. Důvod? Vlastně nevíme. Snad, že u nás musela uklízet? Dnes už nad "proč" nepřemýšlím. Na druhém pak stejně překvapivě zrušil návrh matky na svěření do péče. Slečna si totiž svým setrváním u matky nebyla jistá. Od té doby se neděje nic.
Dohoda o čemkoliv je nemožná a odmítaná, otec nemá s dcerou téměř žádný kontakt, pokud nepočítám řídká setkání trvající většinou hodinu. Soudy mlčí.
Žijeme po svém. Začali jsme si plnit sny, Náš čas patří nám a našim rozhodnutím, jak s ním naložíme. S obavou sledujeme životy starších sourozenců Slečny a Teenagera. Mělo by nám být asi jedno, že soud o svěření do péče se stále nekoná a nekoná. Ale po zkušenostech posledních sedmi let a zcela nepředvídatelných rozhodnutích, které našimi životy doslova smýkají ze strany na stranu, nám to jedno není. Už bychom rádi měli jasno. A klid.
Každá životní situace má svůj vývoj, každá nás provází, ovlivňuje a mění. Mne zkušenost s opatrovnickým systémem, který je v naší zemi masivní a zasahující do každého sporu o děti (tedy i do těch, kde se rodiče věcně domlouvají) a současně neschopný řešit situace složité vede k pocitu, že by si systém zasloužil masivní transformaci.
-----
Šla jsem na schůzku a přemýšlela, jak budu užitečná s tím pomyslným batohem skepse, který sebou vláčím....
Tentokrát to bylo snadné. Povídaly jsme si s utahanou ženskou, která si jen nevěděla rady s novou životní situací. S těžkým rozchodem, s obavou, že přijde o děti. Povídaly jsme si o mém příběhu i o tom, že kvůli dětem má smysl i nadále sdílet, i nadále se domlouvat. Že to jednou ocení. A jí že dohoda dá klid. Že je dobré i nadále věřit, že muž, s nímž má děti, je rád jejich dobrým otcem. Objevily jsme společné zájmy domluvily si další kávičku. Vyrazíme na ni na koloběžkách. Budeme mít obě čas. Já už ho mám tolik, kolik sama chci a ona pošle děti k tátovi. Věřím, že to bude slunečný den.
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Jana Majová
V síti? V pasti? Kde jsme se to ocitli?
Obvykle se lepkavě aktuálním tématům na svém blogu vyhýbám. Sleduji je, dívám se, jak je jiní autoři obracejí ze všch stran. V případě sexuálních predátorů v internetu mi ale jeden úhel pohledu tak nějak chybí.
Jana Majová
Maceší blog - neviditelné dospělé dítě
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Mám intenzivní pocit, že není úniku. A spoustu různorodých zkušeností.
Jana Majová
Maceší blog - práva a povinnosti nematek
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - ze zákulisí života otce, který se nestýká se svým dítětem.
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - přijde někdy konec nespravedlností?
Dneškem začíná neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. A já tak zůstávám tou, která se zastává otců.
Jana Majová
Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe II ?
Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.
Jana Majová
Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe?
Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.
Jana Majová
Desatero pro rok 2020
Vykašlete se na půlnoční sliby a předsevzetí. Čeká nás fajn rok. A když použijete některá doporučení, ať už všechna nebo třeba jedno jediné, bude určitě báječný.
Jana Majová
Malý příběh o neobyčejné smrti
Žili, byli. Tak, jak to má být v životě i v pohádkách. Jen ta v pohádkách naznačená nesmrtelnost v jejich příběhu není. A já už za nimi na tu jejich samotu nezajedu. Odletěli.
Jana Majová
Sára (Ta, která nebude mít děti)
Nikdy nebudu mít dětí. Věta, která padala do Sářina kafe. Myslete si, co chcete o sobeckosti, lenosti nebo neodpovědnosti lidí, kteří se rozhodli zůstat bezdětní. Mít děti není povinné. (Varování: text je nebezpečně dlouhý.)
Jana Majová
Čas odečítání vah : Bílé džíny velikost 42
Tak nějak to roky přikapávalo. Nejdřív kila, pak otrávenost z nich. A pak jsem se vyspala do dne, který ráno vypadal stejně jako ty ostatní. Večer ale začal čas odečítání. Jídla, dekagramů i starostí.
Jana Majová
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze. Aneb "Babiprosímtěmohlabysmnetrochuposlouchat?Aspoňchvilkutřeba?"
Jana Majová
Malí velcí filharmonici - aneb kde múza o 106 líbá
Co se stalo? Hrálo se a zpívalo. Kde to bylo? Ve skleníku Květné zahrady v Kroměříži. Tak malí? Nebo velcí? OBOJÍ.
Jana Majová
Pes equinovarus - podpořte žlutou
Tenhle pes není žádný pes. Je to vrozená vada chodidel. Jedna z těch častějších, přesto málo známých. Tento týden je jí ale věnovaný. A tak si oblečte něco žlutého a pojďte se se mnou zamyslet.
Jana Majová
Ta, která se zastává otců - rukojmím rychle a navždy
Říká se, a já s tím skoro souhlasím, že ve sporech rodičů často lítají děti od jednoho k druhému jako špinavé prádlo. Už méně často máme příležitost si všimnout, že se otcové stávají rukojmím svých exmanželek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.
Seznam rubrik
- David a Genetický Goliáš
- Každodennosti
- Na kočičí svědomí
- Malé cestování
- O lidech
- Komentáře
- O seznamování a věcech okolo
- Miniprózy
- Virtuální pohádky
- Osobní
- Nezařazené