Pipi a Pepek - 5. díl

Pohádka o Pepkovi a Pipi má dva konce. To aby si mohl každý vybrat ten svůj. To jsou ty výhody virtuálního světa. První z nich se právě otvírá. Ten, co je možná trochu méně pohádkový. A kdo ví? Třeba častější ve světě lidí.

Asi týden to Pipi nechávala běžet. Pepek byl ze začátku milej a tak si říkala, že je třeba jen palice paličatá, co potřebuje delší dobu, aby mu došlo, že chovat se jak pirát nemá cenu a že ona je proste Pipi a nikdo jiný. Bylo jí to trochu líto, ale už se aspoň nešklebila na Karkulku, protože věděla, že ta by Pepka spořádala raz-dva. Když se viděli, nechala téma řeči na něm a tak se dozvěděla, že měl v přívoze kontrolu na záchranný vesty a že spravuje komín a tak. Jen jednou jí připomněl, že spolu byli na procházce a on jí donesl ten špenát, a že ona za ním nepřišla, tak se podívala na zabedněnou branku a tak nějak to celý nepochopila, ale neřešila.

Pepkovi to asi hlavou trochu vrtalo, protože si říkal, že ty holky jsou fakt divný. Přišlo mu, že se Pipi zbytečně rozčiluje a málo snaží a hlavně, že je to úplně stejný jako s Malou mořskou vílou vloni a Ájou o předloňských Vánocích, a že to teda celý nechápe. A že ty ženský si za to, že jsou samy, teda asi fakt můžou samy a tak jim teda třeba. Jen mu nějak uniklo, že Malá mořská víla si nedávno otevřela na břehu řeky krámek s vodníkem Volšovečkem a pro rohlíky chodí ruku v ruce a netušil, že Ája se dala nedávno dohromady s Cínovým vojáčkem, který je fakt gentleman a zrovna spolu odjeli na čundr po stopách soubojů s draky, aby se poznali a Ája se o něm něco dozvěděla.

Pepkovi se ale zdálo, že holky jsou fakt hrozný a tak si radši hleděl svého špenátu a bylo mu tak dobře.

Jednoho dne se ale potkal s Pipi v městečku a dal se s ní do řeči. Pipi si s ním povídala, vypadalo to nadějně, Džin nikde, tak z toho třeba něco vypadne. Jenže pak se Pepek zeptal, proč teda nepřišla ona za ním a Pipi mu zdvořile odpověděla, že ji nikdy nepozval, tak jak by mohla přijít, přece mu nebude skákat přes branku a nepoleze mu do domečku, když je celkem normální, že se lidi zvou. A to už se Pepkovi dělala boule na rameni a tak zmlkla a jen čekala, co bude.

Ale Džin už se probudil a Pepek začal Pipi vysvětlovat, že je smutná, nešťastná a ufňukaná a vyčítá a hádá se a vůbec – s takovou zůstane sama.

A Pipi, té se to najednou nechtělo poslouchat. Když si chce Pepek dštít oheň a síru a nadávat jí a nad sebou nepřemýšlet, ať se klidně čertí. Ona u toho být nechtěla. Řekla „ahoj“ a „měj se hezky“ a odcapala. Stavila se v obchůdku u Arabely, trochu si jí postěžovala, Arabela jí uvařila hrnek mátového thé na dobré myšlenky a řekla jí, že zrovna dneska přivezly Tři přadleny troje nové šaty a ty jedny by se mohly Pipi fakt líbit. Pipi byla pořád trochu smutná, snad pro tu ztracenou naději, ale máta to celé tak nějak tišila. A pak si vyzkoušela ty šatičky a ony jí krásně slušely k culíkům, schovaly ty trochu křivý nohy a samou radostí jí i pihy tak nějak zezlátly do roztomila. A tak pohodila hlavou, nechala si šaty zabalit, obula si kolečkové brusle a mazala domů. Ještě se stihla s Arabelou domluvit, že si teda v sobotu zajedou do kina na tu fantasy o lidech a že si to užijou.

A bylo……

Stará chytrá makovice to všechno pozorovala z výšky. Je to dobrý konec? Je to špatný konec? Nikomu se nic nestalo. Ale taky se nic dobrého nestalo.  Je to prostě takový lidský konec, usoudila nakonec vážně, ostatně už to viděla mockrát a moc se jí to nelíbilo, protože kluci mají být s holkama a holky s klukama a ne každý zvlášť.  No jenže…to by si museli dát poradit a taky se tomu druhému trochu věnovat.Nasypala pár kouzelných máčků Pipi pod nohy, to aby náhodou přece jen nebulila, zamyslela se nad Pepkem, ale tam už máku pro zamyšlení naházela snad kilo, jenže mezi špenátem se Pepkovi ztratil. A pak už jenom zvedla oči k oblakům...

…a zazvonil zvonec…  

P.S

Pozor, pozor, svět za zrcadlem je jen jedním možným koncem naší pohádky.Ještě tu máme svět pohádkový. A tak, kdo má rád cesty k dobrým příběhům, stačí si ještě maličko počkat... ...a pak si vybrat svůj "správný konec" pohádky... Ještě, že máme tu Afroditu :-).