Pod povrchem - teto, já tedy děti mít nebudu

4. 01. 2019 16:33:53
Už hezkých pár měsíců přemýšlím, že bych se chtěla vrátit k tématu života v dlouholetém konfliktu bývalých partnerů. K tomu, jak se v tom žije a že věci jsou někdy jinak, než se navenek jeví...

...a tak teď ťukám článek, který by mohl být jakousi předehrou k tomuto návratu. Přímo to způsobila mladá žena, říkejme jí Kateřina. A její příběh, který má pro mne netušené "podzemí".

Kateřinu znám od malička. S její mámou Blankou jsme si byly hodně blízké. "Káča" tehdy mohla chodit tak do první třídy. Blance se rozpadalo manželství. Její muž nesmyslně žárlil a trápil ji, ke konci došlo i na vyhrožování a fyzické násilí. To vše samozřejmě i před malou Kačenkou a ještě menším Vojtou, který hrdě chodil do školky. Blanka po nějaké době váhání usoudila, že nefunkční manželství není dobré pro nikoho. Pro ni ani pro děti a tak manželovi postavila za dveře kufry. Věřila, že se celá situace brzy uklidní. Ve mně měla ucho. Trpělivou posluchačku, ať už u kávičky po práci nebo v dlouhých večerních telefonátech. Její trápení jsem dokázala doslova nahmatat.

Rozchodem její trable neskončily ani náhodou, úleva se nedostavila. Blanka si sice brzy (na mne až příliš) našla partnera, vztah ale dlouho nevydržel. Složitý rozvod se táhl, exmanžel jí dál působil řadu těžkostí. Chtěl, aby se vystěhovala z bytu, na děti platil mizerně a nepravidelně, když si je měl převzít tak neměl čas a když neměly čas oni, trval na kontaktu. Prostě roky trvající peklíčko. Bylo mi jí líto, vídala jsem ji zhroucenou. S jejím bývalým manželem jsem přerušila kontakty. Byl to pro mne darebák a necita a tak jsme se jen na službách potkávali na nemocničních chodbách. Když jsem pak odešla na mateřskou, ztratila jsem ho z očí úplně. Věděla jsem jen, že po několika málo letech navázal nový vztah a znovu se oženil. Jeho druhé manž elky mi bylo upřímně líto. Blance totiž peklo působil celé roky dál. Až do doby, kdy se najednou zcela odmlčel a o děti se přestal jakkoliv zajímat. Taky pěkná lumpárna, co si budeme povídat. To všechno Blance opravdu zničilo život a přes několikerou snahu navázat další vztah žije pořád sama, dnes už v jiném městě.

A teď se posuňme v čase zhruba o dvacet let. Je rok 2017 a mně v mailu přistane milé psaní. Ozývá se Kateřina - Káča, navazuje kontakt, mile prosí o podporu v nějakých pracovních věcech. Prý ji potěšilo, když jí na fakultě doporučili právě mne. Písmenko dalo písmenko, slovo slovo, párkrát jsme se setkaly, vyřešily, co potřebovala. Vyrostla z mladá žena krásná po mámě. Nakonec jsem se setkala i s jejím partnerem a zjistila, že se vlastně známe. Zrovna přišly Vánoce. Všechna ta přání a povídání o tom, jak jsme se kdo měli, fotky. Všimla jsem si, že na těch od Kateřiny není její matka, ale na nic jsem se nevyptávala. Tedy - zkusila jsem to, ale "Káča" téma obloukem obešla, čímž vymezila "tichou zónu" a tak už to zůstalo. Alespoň do doby, než jsem na společnou schůzku přišla se svou maličkou vnučkou. Káča si sní hrála. "Nikdy nebudu mít děti", řekla z ničeho nic a mne zamrazilo. Samozřejmě, že se mi do mysli a na jazyk draly otázky, ale nevypustila jsem je. Bylo to přece jen její soukromí, její život, její nemoc, její intimita.

Přesto, nebo možná právě proto, se časem rozpovídala. O svých důvodech a pohledech. O svých vlastních dějinách. Snad i proto, že se domnívala, že přesně vím, v čem vyrostla. No, to já jsem se domnívala taky. O to víc se teď divím.

Když bylo Kateřině patnáct, přestěhovala se k babičce. Bylo tam víc místa, bydlela blíž ke škole, pomáhala babičce, která v té době byla po operaci kyčle. A hlavně - odešla, či možná dokonce utekla, od matky. (Prosím? Od té matky, která jí zcela obětovala život??) V sedmnácti se pokusila navázat kontakt s otcem a začali se vídat. Po dramatickém konfliktu pak kontakt s matkou ukončila zcela (A znovu můj údiv. Prosím? Něco tak neslušného od dítěte, jehož matka žila jen pro něj??) Pak Kateřina přerušila vysokou školu, přestěhovala se do Prahy, začala pracovat, našla si partnera a znovu se vrátila do školy.

Nikdy nebude mít děti. Nejspíš je mít může. Neví a nehodlá po tom pátrat. Nebude mít děti, aby jim nezkazila dětství a život tak, jako zkazila matka dětství jí i Vojtovi. Vydíráním, zakazováním kontaktu s otcem, který Kateřině velmi chyběl a nepomáhalo ani, když Kateřina brečela a prosila, když společně s Vojtou za tátou odešli přímo ze školy. Nepomohla otcova snaha o domluvu, o stanovení kontaktu, o to, aby jim zajistil lyžování a nakonec selhal i jeho pokus získat děti do péče. Blanka nebyla podle obecných měřítek společnosti špatná matka, děti byly v pořádku, dobře se učily. Zbytek nikdo neviděl. Ani já, která jsem s nimi byla téměř denně. A tak žila Kateřina pod postupně sílícím tlakem, který vyvrcholil někdy kolem jejího třináctého roku, když začala Blanka dětem vyhrožovat svou smrtí, pokud s otcem odjedou na dohodnuté lyžování o jarních prázdninách. Tehdy se Káča zhroutila a přestala se všemi komunikovat. Zhoršila se ve škole (ne moc, to nedovolil její přirozený intelekt), oholila si hlavu, pořídila několik piercingů a tetování.(No jo, těžká puberta.) Po devítce nastoupila na průmyslovku a chtěla se věnovat designu. Přestěhovala se k babičce a postupně se nadechla. A nadechovala se tak dlouho, než zjistila, že máma má být po kom. Podobně jako máma nenáviděla babička svého bývalého manžela, Káčina dědečka. Mámu obdivovala a litovala, vysvětlování dětí ji nezajímalo. Po maturitě si Káča sbalila věci a přesunula se na kolej...

A dál už to znáte. Nastoupila do školy, přerušila, pracovala, znovu se vrátila do školy. Žije s mužem, který (zatím) akceptuje to, že nechce mít děti. Že jim nechce zkazit život, až se v ní probudí máma. Tvrdí, že jediný způsob, jak bludný kruh přerušit, je nepřivést na svět další děti... A tak dnes studuje speciální pedagogiku. Chce se věnovat aspoň cizím dětem. Dobře, odborně a zaujatě. Aby nechala na světě dobrou stopu.

Jak mi z toho je? No mizerně. Mělo mne to napadnout, zpětně totiž vidím celou řádku indicií. Nenapadlo, nepátrala jsem. Blanka u mne vždycky měla dveře otevřené a uši připravené k naslouchání. Dneska zůstala sama, bez dětí. A nejspíš ji někdo v jejím okolí zase naslouchá, zase ji chápe a upřímně lituje.

Nejspíš bych se měla jejím dětem i jejich otci omluvit. V duchu tak denně činím.

Autor: Jana Majová | pátek 4.1.2019 16:33 | karma článku: 36.46 | přečteno: 2569x

Další články blogera

Jana Majová

Stalker

Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.

18.9.2022 v 23:05 | Karma článku: 36.70 | Přečteno: 3532 | Diskuse

Jana Majová

Marie Milá (Šípková)

Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.

3.2.2022 v 18:26 | Karma článku: 23.41 | Přečteno: 511 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.70 | Přečteno: 348 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 291 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 511 | Diskuse
Počet článků 324 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 959

Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...