...a hrana zazvonila Zvonkové (fotoreportáž - Šumavská ohlédnutí)
Z mých předchozích minipozvánek na jih Čech se může zdát, že není lepší a laskavější kus světa. Je ale pravda, že jsem si některá témata schovala na "jindy" a "třeba-to-napíšu-později".
Vždycky, když se ocitnu v místech, kde je nějak "vyšší koncentrace" složitých lidských osudů, přinutí mne to zpomalit a zpozornět. Ztišit se. Na Šumavě je mnohde dávné neštěstí tisíců lidí dotaženo k absurdní dokonalosti. Obce, kde dříve žili lidé, kteří museli odejít tady často nezůstaly živými, i když "nemocnými" důkazy dávné prosperity. Prostě zanikly. Zmizely, nejsou. Někde je k vidění zbytek zdi. Někde narazíte na informační ceduli a marně hledáte další stopy života. Někde si najdete roztroušené skupiny ovocných stromů v místech bývalých zahrad. Někde...NIC. Šumava tak přišla o (přibližně) 226 obcí.
My jsme se v jedné takové obci zastavili cestou z výletu po rakouských rozhlednách.
Zvonková.
Obec, která leží, či spíše ležela poblíž Bližší Lhoty, kam se dostanete přes Lipenskou přehradu přívozem z Horní Plané.
Z "Vlastivědy politického okresu Krumlov", sepsané Thomasem Gallistem a vydané v roce 1903 jsou "výstřižky", kterými se dnešní návštěvník může vrátit do živé minulosti tohoto místa. Obec vznikla už v 17. století, postupně se rozrostla do 4 částí, vyrostl tady dřevěný kostel a škola. Když kostel lehl popelem, byl ve druhé polovině 19. století postavil zděný, novogotický a byl zasvěcen Sv. Janu Nepomuckému. Na přelomu 19. a 20. století byla také rozšířena škola, která měla už i svoji pobočku. Vesnici, která byla z větší části německá, se dobře dařilo.
A pak přišly nešťastné roky. 1. Světová válka, která odvedla na frontu mladé muže z obce. Řada z nich se nevrátila. 2. Světová válka, která (dívejme se, prosím, na lidské osudy pohledem obyčejným, nikoliv historicko-politickým) zasáhla snad všechny. Česká část obyvatelstva byla zasažena válkou, někteří obyvatelé skončili v koncentračních táborech. Nejznámější z nich, farář Engelmar Unzeitig, jehož kázání vyjadřoval nesouhlas s nacistickou ideologií, byl uvězněn v Dachau, kde se dobrovolně přihlásil k péči o nemocné vězně a nakonec i on sám nakazil tyfem. V závěru války tak "Anděl s Dachau", jak se mu říkalo, zemřel a na konci 20. století byl zahájen jeho kanonizační proces (v roce 2016 byl blahořečen).
Ve Zvonkové se dařilo i múzám. Při letmé lustraci internetu jsem narazila na půvabný popis Waltera Jungwirtha zveřejněný na webu Kohoutí kříž. V textu"Na nebi se zjevil zářící kříž - Poslední dny Zvonkové" popisuje své dětství a znamení kříže na nebi nad obcí, které podle něj (možná) varovalo před osudovým koncem vesnice.
Německá část obyvatelstva byla po 2. Světové válce odsunuta. A aby bylo neštěstí dovršeno, obec se ocitla v hraničním pásmu, v území nikoho a v místech, kde to po staletí žilo, se rozhostilo ticho a zachovány zůstaly jenom kamenné valy. Vlastně ne jenom ony. V místě zůstaly zachovány trosky kostela beze střechy, budova, kterou prorůstaly stromy. Zůstal také rozvalený, zničený a zcela zarostlý hřbitov.
V 90. letech minulého století bylo nedotknutelné hraniční pásmo zrušeno a do místa se vrátili lidé. Považuji za zázrak, že došlo k obnově kostela a kultivaci hřbitůvku. Díky tomu se tady dá zastavit a vnímat historická varování.
Z jednoho každého obyvatele Zvonkové se totiž stal hrdina, který o to nestál. Vojáci, vězni, vyhnanci, vykořenění lidé, kteří přišli o všechno. A není to tak dávno. Pamětníci ještě žijí.
Zajeďte si tam. Poseďte na hřbitovní zdi. Projděte staré fotky. Poslechněte volání dávných osudů...
---
Cestou ke Zvonkové nic, ale vůbec nic nenaznačuje dřívější čilý život.
V obci byla pošta a telegrafní úřad, působili tady dobrovolní hasiči, vojenští veteráni, podnikatelské družstvo, školní křížový spolek, spořitelna i družstvo pro chov býků. V roce 1023 tady byly k dispozici 5 hostinců, 3 obchody, 2 trafiky, mlýn a hamr, působili tady 4 krejčí, 3 řezníci, 3 obuvníci, kováři a řada dalších živností. To vše nenávratně, v osudové zkratce, zmizelo.
Na původní fotografie se můžete podívat na webu npsumava.cz
Já už vám mohu nabídnout jen současnou, zrekonstruovanou podobu kostela zvenčí.
A taky trochu zevnitř.
A pohled přes hřbitůvek na muzeum obce (snad domek kostelníka??)
Hřbitovu dali důstojnou podobu původní obyvatelé místa a jejich podporovatelé. Na místě totiž zůstali právě a jenom jejich zesnulí předkové.
Rozmařilost růží působila až nepatřičně....
...a celá Zvonková si nesla svůj kříž.
Chcete-li se o této části našich dějin dozvědět víc, mohu nabídnout odkazy z nichž jsem čerpala.
- Historické album Šumavy. Historické album Šumavy [online]. Národní park Šumava, 2008, 2008 [cit. 2018-07-12]. Dostupné z: http://www.npsumava.cz/cz/5781/sekce/historicke-album-sumavy/
- Na nebi se zjevil zářící kříž: Poslední dny Zvonkové. Kohoutí kříž [online]. České Budějovice: Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, 2018, 2001 [cit. 2018-07-12]. Dostupné z: https://www.kohoutikriz.org/autor.html?id=jungww
- Svatý ´Sudeťák´ - blahořečen 24.9.2016. Pastorace.cz [online]. s.l.: pastorace.cz, nedatováno [cit. 2018-07-12]. Dostupné z: http://www.pastorace.cz/clanky/svaty-sudetak-blahorecen-2492016
- VLK SAMOTÁŘ. Šumavské nostalgie IX: Přední a zadní Zvonková. Http://druidova.mysteria.cz/[online]. s.l: s.n., nedatováno, nedatováno [cit. 2018-07-12]. Dostupné z: http://druidova.mysteria.cz/MISTA_SILY/ZMIZELA_MISTA/Sumava9-Zvonkova.htm
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Jana Majová
V síti? V pasti? Kde jsme se to ocitli?
Obvykle se lepkavě aktuálním tématům na svém blogu vyhýbám. Sleduji je, dívám se, jak je jiní autoři obracejí ze všch stran. V případě sexuálních predátorů v internetu mi ale jeden úhel pohledu tak nějak chybí.
Jana Majová
Maceší blog - neviditelné dospělé dítě
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Mám intenzivní pocit, že není úniku. A spoustu různorodých zkušeností.
Jana Majová
Maceší blog - práva a povinnosti nematek
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - ze zákulisí života otce, který se nestýká se svým dítětem.
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - přijde někdy konec nespravedlností?
Dneškem začíná neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. A já tak zůstávám tou, která se zastává otců.
Jana Majová
Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe II ?
Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.
Jana Majová
Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe?
Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.
Jana Majová
Desatero pro rok 2020
Vykašlete se na půlnoční sliby a předsevzetí. Čeká nás fajn rok. A když použijete některá doporučení, ať už všechna nebo třeba jedno jediné, bude určitě báječný.
Jana Majová
Malý příběh o neobyčejné smrti
Žili, byli. Tak, jak to má být v životě i v pohádkách. Jen ta v pohádkách naznačená nesmrtelnost v jejich příběhu není. A já už za nimi na tu jejich samotu nezajedu. Odletěli.
Jana Majová
Sára (Ta, která nebude mít děti)
Nikdy nebudu mít dětí. Věta, která padala do Sářina kafe. Myslete si, co chcete o sobeckosti, lenosti nebo neodpovědnosti lidí, kteří se rozhodli zůstat bezdětní. Mít děti není povinné. (Varování: text je nebezpečně dlouhý.)
Jana Majová
Čas odečítání vah : Bílé džíny velikost 42
Tak nějak to roky přikapávalo. Nejdřív kila, pak otrávenost z nich. A pak jsem se vyspala do dne, který ráno vypadal stejně jako ty ostatní. Večer ale začal čas odečítání. Jídla, dekagramů i starostí.
Jana Majová
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze. Aneb "Babiprosímtěmohlabysmnetrochuposlouchat?Aspoňchvilkutřeba?"
Jana Majová
Malí velcí filharmonici - aneb kde múza o 106 líbá
Co se stalo? Hrálo se a zpívalo. Kde to bylo? Ve skleníku Květné zahrady v Kroměříži. Tak malí? Nebo velcí? OBOJÍ.
Jana Majová
Pes equinovarus - podpořte žlutou
Tenhle pes není žádný pes. Je to vrozená vada chodidel. Jedna z těch častějších, přesto málo známých. Tento týden je jí ale věnovaný. A tak si oblečte něco žlutého a pojďte se se mnou zamyslet.
Jana Majová
Ta, která se zastává otců - rukojmím rychle a navždy
Říká se, a já s tím skoro souhlasím, že ve sporech rodičů často lítají děti od jednoho k druhému jako špinavé prádlo. Už méně často máme příležitost si všimnout, že se otcové stávají rukojmím svých exmanželek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.
Seznam rubrik
- David a Genetický Goliáš
- Každodennosti
- Na kočičí svědomí
- Malé cestování
- O lidech
- Komentáře
- O seznamování a věcech okolo
- Miniprózy
- Virtuální pohádky
- Osobní
- Nezařazené