Kde jsme vzali čas lenošit? No přece v Táboře. (Fotoreportáž)

5. 07. 2018 18:58:37
V Táboře je misto, kde je času dost. Ukážu vám ho. Když mi slíbíte, že si to necháte pro sebe. To aby na nás zbylo pro příště. (Jinak další z mých letních dovolenkových blbinek.)

Z Moravy do jižních Čech je cesta dlouhá a tak jsme si naplánovali zastávku v Táboře. Přece jen je to město starobylé, s bohatou a divokou historií, tedy na malé zastavení jako dělané.

A tak jsme řekli navigaci, ať nás zavede do centra a ona tak zodpovědně učinila. Křivolakými, úzkými uličkami, kde jsem se bála pohnout volantem, abych někomu nesrazila muškáty z okna, jsme se dobrodružně dostali až na náměstí a tam překvapeně zaparkovali. Uf. My, zvyklí z hanáckých rovin na prostor a symetrii jsme chvilku lapali po dechu a pak půvabu centra města podlehli. Uličkám, kde jste se obou stran mohli dotknout rozpaženýma rukama, průchodů, kde musí (skoro - pro mne to neplatí) každý sklonit hlavu, atmosféře zvláštně protkané uměním s galeriemi a tvořivostí na každém kroku. Jen ten sud se zlatem jsme hledali marně. Nakonec jsme usoudili, že jsme přišli pozdě a husité jsou pryč. V propadlišti dějin.

Fotky z tohoto města si určitě krásně najdete sami, já to zase pojmu lehkým pohledem svého mobilu. Ale abyste věřili, že jsme tam opravdu byli, jedna z náměstí.

(Aktualizace 6. 7.) Aniž bych to tušila, vyfotila jsem, kromě okouzlujícího kostela Proměnění Páně na hoře Tábor (kostely mám opravdu ráda, tak to jsem si přečetla), taky stromy, které mají svůj příběh. Ten se pro mne vynořil v diskusi, ale je tak hezký, že určitě patří přímo pod tento obrázek

"Před děkanským kostelem jsou dva jírovce maďály, které mají svou historii. Byly vysazeny roku 1854 u příležitosti sňatku císaře Františka Josefa I. s císařovnou Alžbětou (Sissi). Oba stromy staré 164 let, nesoucí jméno František a Alžběta, jsou nedílnou součástí koloritu náměstí, i když věk a zimní chemický posyp se už na jejich mohutných korunách neblaze podepsaly. (Spoluautorkou článku se tak v této chvílí stává Leona Blahová - děkuji :-) ).

Tady je ještě jedna z uliček, která k náměstí vede. Takových tam je...ani jsem se nedokázala zorientovat.

Ale pozor, jednoduché to tam není a na žádnou anarchii a nebezpečí nejsou Táborští zvědaví. Když se nevejdeš, tak nikam nepojedeš. A když je na vjezdu do uličky červená, tak se prostě čeká.

Ucapkaní a ukoukaní jsme usudili, že nastal čas na kávičku a jali se hledat kavárnu v jednom z (prý) nejstarších domů. To abychom byli styloví. Jenže, pak mi cestou padl náhodou zrak...

...na záhadnou vitrínu plnou pokladů, která si určitě přála být námi objevena a přitáhla si nás přímo tajemnou magií.

Ta byla upevněna v okamžiku, kdy Potomek pohlédl nad ni. Na nádoby plné líně se míchající čokolády.

No, nemyslete, na obrázku je jich ani ne polovina. Další druhy vrtěly míchátky za pultem. Potomek byl ztracen. Mléčnou? Bílou? Hořkou? A kterou???

To já už jsem mezitím fascinovaně sledovala stěny plné budíků. Byly jich tam stovky a byly všude.

Souboj čokolád vyhrála mléčná s medvidky, zatímco já jsem se naprosto marně snažila spočitat budíky. Však se podle nich kavárna jmenovala. Budík.

Čas stál v různých obdobích. Po ránu, v poledne i v noci, každý si mohl vybrat ten svůj a nechat ho stát libovlně dlouho.

"Nespěchejte, u nás je času dost", usmála se paní za pultem, když jsme chtěi platit. A tak jsme si nechali zabalit trochu času na lenošení a on nám tady pomalu odkapává do dnů dovolené. Ubývá ho. Škoda. Ale i tak je to moc povedený čas.

No a pak jsme s tím dobrým pocitem z čokolády a kávy šli zase na náměstí, nesli si ten balíček "času lenošivého" a bavili se tím, že v Táboře se tvoří pořád a všude a že i odpadové hospodaření mají takové veselé a podepsané kryty ke kanálům. Však se podívejte.

Nakonec jsme i ty husity potkali.

Přeji všem taky lenošivý čas.

Autor: Jana Majová | čtvrtek 5.7.2018 18:58 | karma článku: 24.10 | přečteno: 384x

Další články blogera

Jana Majová

Stalker

Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.

18.9.2022 v 23:05 | Karma článku: 36.70 | Přečteno: 3532 | Diskuse

Jana Majová

Marie Milá (Šípková)

Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.

3.2.2022 v 18:26 | Karma článku: 23.41 | Přečteno: 511 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Od prvního jarního dne k Velikonočním svátkům

Rovnodennost, první jarní den, úplněk a brzy poté velikonoční svátky. Obrazové dojmologie ... ... ...

28.3.2024 v 15:39 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 85 | Diskuse

Jaromír Šiša

Auto moto veteráni všude možně i jinde.

Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.

28.3.2024 v 10:03 | Karma článku: 33.66 | Přečteno: 1473 | Diskuse

Petr Široký

Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

28.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 14.22 | Přečteno: 146 | Diskuse

Martina Pazourová

Po dešti......

Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)

25.3.2024 v 23:00 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 212 | Diskuse

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 156 | Diskuse
Počet článků 324 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 959

Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...