Říkám si pořád, že Advent by měl patřit dobrý věcem a dobrým lidem. A po kratičkém setkání zprostředkovaném pořadem Hyde Park Civilizace jsem přesvědčena, že právě k takovým patří pan profesor Milan Šamánek.
Nebudu vám, milí čtenáři, kteří jste narazili na tento blog tvrdit, že jsem si díl Hyde Parku Civilizace věnovaný profesorovi Milanovi Šamánkovi, předem vyhlédla a zodpovědně včas usedla soustředěně k televizi. Realita je prozaičtější. Prostě jsem s hadrem a úklidovým sprejem pochodovala obývacím pokojem a ono "to" hrálo. A tak jsem s tím hadrem a úklidovým sprejem v ruce stála opřená o dveře. Prach na policích zůstal nedotčený, zato mně se v mysli cosi uklidilo.
Pan profesor Šamánek je zakladatelem dětského kardiocentra Motolské nemocnici. Bylo to první pracoviště svého druhu nejen v tehdejším Československu, ale na celém světě. On a jeho tým byli těmi, kdo stáli u začátku rychlé léčby kritických srdečních vad, kdo prosazovali a prosadili jejich diagnostiku ještě v období těhotenství. Přemýšlím, kolik asi zachránil lidských životů. Kolik úlevy a radosti přinesl jejich rodinám.
Panu profesorovi je letos 85 let a v televizi jsem neviděla "velkého frajera", ale člověka s myšlením, které mu nejspíš mnozí můžeme jen závidět, s neustálou radostí ze života a potěšením z každé věci, která se povedla a daří, člověka, pro kterého je pořád život "úžasný".
V závěru jsem to kouzlo možná pochopila. To když mu někdo děkoval za záchranu života a on odpověděl, že to nebyl on, že život mu zachránil jeho tým.
Dost se mi teď chce použít všechna ta velká slova, která jsou mi obvykle cizí, ale raději si, milý čtenáři, prostě ten Hyde Park Civilizace na adresehttp://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10441294653-hyde-park-civilizace přehraj a nalej si k němu sklenku vína. I to má totiž profesor Šamánek rád a propaguje jeho střídmé užívání jako lék.
Hezký advent všem.
(Můj profesní život začal v jedné porodnici na severní Moravě. Vyšetření nenarozených dětí pomocí sona bylo tenkrát v počátcích, ale rychle se rozvíjelo. A nikdy nezapomenu na první novorozeně, které mi zemřelo doslova pod rukama. Mělo kritickou srdeční vadu. Holčička jménem Klárka. Dnes už by téměř jistě přežila. Snad i pro tuhle zkušenost se tak hluboce skláním.)
