Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V protisměru stezkou vlčic - Mikuláš (povídka)

5. 12. 2016 19:57:46
Mimoběžky. I míjení někdy umí život způsobit. Míjení těch, kteří by se sobě ztrácet neměli. Není jich zas tak málo a jen zřídka porozumí svému osudu.

Zuzanu bolely nohy. Chodila po ulicích dlouhé hodiny, obutá v kozačkách nad kolena. V kozačkách na tenkém, vysokém podpatku. Na město padala tma, v domech se rozsvěcela okna. Občas se za některým mihla silueta postavy. Přestavovala si, jací asi jsou lidé, kteří se dotýkají vypínačů. Nešlo jí to. Fantazii nikdy neměla.

Ruku s dlouhými prsty si lehce opřela o břicho pod krátkou bundou a rychle, skoro polekaně ji stáhla. O jejím těhotenství nikdo nevěděl. A ona sama na ně odmítala myslet. Netušila, co si počne. Co udělá zítra, co za týden, za měsíc.

Pouliční lampa ozářila dlouhé tmavé vlasy stažené do volného copu. Zuzana přešla silnici a pomalu vstoupila do klidné vilové čtvrti. Advent byl tady skutečnější a vykukoval z předzahrádek jednou nazdobenými květináči, jindy svítícím stromkem a ještě jindy girlandami zářících vloček. Zvědavě se rozhlížela a čekala, jestli někde uvidí soba. Měla na mysli jednoho úplně konkrétního soba, co rozvážně pokyvoval hlavou. Toho soba, co odněkud přivezl táta a pak ho každý rok připevňovali drátem na balkon ve třetím patře, aby byl dobře vidět. To byla ještě hodně malá. Bylo to před tím, než se táta odstěhoval.

Zastavila se a nechala projít rozesmátého Mikuláše se dvěma čerty. Kdepak asi nechali anděla? Ráda by si s ním promluvila. S andělem. A pěkně z očí do očí si nechala vysvětlit, proč se na ni vykašlal.

Zamyšleně šla kolem domu s velkými okny. Za jedním z nich letmo zahlédla krb. Odlesk hořících polen ozářil okenního rám. Oranžový taneční rej. Znovu jí naskočil obraz otce. Jestli něco kromě svých dcer miloval, byl to živý oheň. Na chatě vybudoval krb a desítky minut se vydržel dívat do jeho plamenů. Dokonce si myslela, že skauty vede jen kvůli tomu, aby mohl organizovat pořádné táboráky.

Najednou nevěděla, kdy se jejich vztah vytratil. Už je to pár let. Tehdy se pekelně pohádala se svou sestrou, dvojčetem Sárou. Matně si pamatovala, že to bylo kvůli úklidu pokoje. Otec dal tehdy za pravdu Sáře a Zuzana práskla dveřmi. Šla rovnou k mámě. Tam ji čekalo pochopení. Máma ji držela za ruku, vyslechla ji a ukázala, který pokoj bude její, když zůstane. Může okamžitě. Obě si poplakaly a pak naplánovaly si, jaký klid a pohodičku budou mít. Zuzana uvěřila.

S tátou už se pak neviděla. Máma si to nepřála a ona ji nechtěla naštvat. Plány se postupně vytrácely. Klid a pohodičku tedy Zuzana většinou měla. Ani uklízet skoro nemusela. Vlastně nemusela vůbec nic.

Dřív se občas potkala se Sárou. Neměla s ní moc chuť mluvit, ze Sáry se stala nechutná šprtka a vůbec si nerozuměly. Ten její tanec, stáže a turnaje ji nezajímaly. Teď už ji ani nepotkává. Z facebooku pochopila, že Sára studuje v Praze. Netušila co. Už nechtěla nic vědět.

Zkusila si protáhnout bolavé nohy, zamyslela se, jestli má v kapse drobné na čaj. Nechtěla ještě domů. Nechtěla tam vůbec, ale neměla kam jinam jít. Nechtěla poslouchat neustálé poučování a otřepané vtipy. Nechtěla počítat lahve od vína, nechtěla do svého pokoje kličkovat mezi partičkou máminých dobrých kámošů, kteří jí budou strkat do ruky skleničku, budou jí chválit účes a pokoušet se sáhnout na zadek. Už dávno se jí to nezdálo ani srdečné ani veselé.

Blížila se k hospůdce, kde se chtěla ohřát a promyslet si, co udělá. Dnes, zítra, za týden, za měsíc.

Krátila si cestou ulicí s nízkými bytovkami. Před jednou z nich právě zastavilo auto. Zuzana se stáhla do stínu. Dveře řidiče se otevřely, z auta vystoupila povědomá postava jejího otce. Smál se a z kufru vytahoval obří tašku. „Proboha, Sáro, neříkej, že už se stěhuješ zpátky domů. Zkouškové teprve začíná, ne?“ Smál se něčemu, co její sestra protestujícím hlasem namítala, objal ji kolem ramen a vedl k domu: „Pojď do tepla, ať Tě nevezme čert.“.

Ať tě nevezme čert. Zuzka si přála, aby se ti dva propadli přímo do pekla.

Polykala horký, hodně oslazený čaj a přemýšlela, proč má právě ona takovou smůlu. Nenáviděla Sáru. Nenáviděla je všechny. Ručičky hodinek překročily osmou, na další čaj neměla peníze. Rozhodla se jít domů.

Uhnula před Mikulášem, který k ní natahoval ruku s půllitrem fernetu. Přešla na druhou stranu ulice a rozpačitě vstoupila mezi nízké bytovky. V okně pokoje, který býval i její, svítil bílý anděl. Zůstala na několik okamžiků stát. A právě v té chvíli se na okraji terasy rozsvítil bílý sob.

V uklizeném obývacím pokoji rozsvěcela Sára svíčky. Na její stůl táta nachystal adventní kalendář. Sára vyloupla první čokoládky do misky a letmo se podívala do knihovny. Na hromádku Zuzaniných kalendářů přibyl šestý. Kolik jich ještě bude?

„Tak jsem rozsvítil soba, dívej“, tátův hlas zněl vesele. „Děcka z ulice budou mít radost. Zas budou stát u plotu a mávat na něj jako vy, když jste byly malé.“ Podíval se z okna a zdálo se mu, jakoby u plotu ve tmě zahlédl stín. Zatřásl hlavou.

Zuzana stála jako očarovaná. Možná je sob znamení, že má zazvonit? V okně pokoje, který býval i její, se pohnula záclona. Zuzka se rychle pustila plotu a zamířila k osvětlené hlavní silnici. Vracela se domů.

Co je to vlastně domov, Mikuláši? Pomyslela si, když vytahovala z kapsy klíče.

Autor: Jana Majová | pondělí 5.12.2016 19:57 | karma článku: 13.55 | přečteno: 230x

Další články blogera

Jana Majová

Na beton!

Byla to povedená sobota. Čtyři ženské a beton. Míchaly jsme, máčely, natahovaly, rovnaly, motaly a mačkaly. A domů jsem si přinesla zjištění, že (navzdory známému úsloví) se do betonu hodí úplně všechno.

29.5.2017 v 19:30 | Karma článku: 13.27 | Přečteno: 394 | Diskuse

Jana Majová

Malí velcí filharmonici

Jsou různé způsoby, jak trávit volný čas. Můžeme sedět na gauči, na rybách, v hospodě. Můžeme číst, vyšívat, malovat, pěstovat kytky, chodit, jezdit, běhat. A taky se můžeme stát součástí velkého a barvitého světa hudby.

23.5.2017 v 22:33 | Karma článku: 16.15 | Přečteno: 304 | Diskuse

Jana Majová

Zamyšlení nad porody doma – aneb kdy dítě získává právo na ochranu svého života?

Mám hluboko v sobě zakořeněný respekt ke svobodě rozhodování jednotlivců o svém vlastním životě, na straně druhé ho mám ale vyvážený podmínkou povinnosti nést odpovědnost. Kdo ale nese odpovědnost za doma se rodící dítě?

23.4.2017 v 20:54 | Karma článku: 35.52 | Přečteno: 2465 | Diskuse

Jana Majová

Kamélie pro Marii II. (fotoreportáž)

Fotoreportáž z výstavy "Kamélie, královna plesových květin", tentokrát s potěšujícím setkáním s plesovými maskami. Skoro jsem nevěděla, kam dřív oči a objektiv namířit. A na závěr? Kočičí tečka.

26.2.2017 v 20:14 | Karma článku: 14.29 | Přečteno: 222 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Babor

Chtěl bych jeřáb, tati

Nedávno jsem si prohlížel staré fotky, já jako batole, já ve školce, já se ségrou, já s tátou a maminkou, já na zahradě a tak dál. A pak jsem narazil na jednu fotku kde jsem smutný, zklamaný a téměř zoufalý.

28.6.2017 v 6:49 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 234 | Diskuse

Liběna Hachová

Zmeškaný závod

Všechno v našem životě se děje z nějakého důvodu. Co se jednou stane... Však víte! Čas už nikdo nevrátí.

27.6.2017 v 21:11 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 322 | Diskuse

Michal Pohanka

O lásce a zločinu - 5. kapitola

Hořkovtipný román o vztazích, zamilovanosti, zločinu, Češích a dvou potrhlých kriminálnících plný smíchu a zajímavých postřehů o životě

27.6.2017 v 16:02 | Karma článku: 3.55 | Přečteno: 81 | Diskuse

Petr Švarc

A tuhle zas v rádiu...,

že dle jakéhosi výzkumu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku o jejíž existenci nemá většina z nás ani tušení vyplynulo...

27.6.2017 v 10:25 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 566 | Diskuse

Jiří Turner

EU se mstí státům "Visegrádu" i ve fotbale

Že ne? Ale ano, naposledy to mohli poznat na ME ve fotbale hráčů do 21 let Slováci. Vždyť už se taky kvůli tomu nerozčiluje jen trenér, ale i premiér Fico. Nepřijali jste utečenecké kvóty? Merkelová zavolala Gentilonimu a bylo to.

27.6.2017 v 10:22 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 646 | Diskuse
Počet článků 233 Celková karma 21.65 Průměrná čtenost 955

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.