Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rozbité střevíčky Popelčiny

3. 10. 2016 23:13:21
Znáte ji. Tu kouzelnou pohádku o dívce, kterou čekala odměna za těžké dětství a dospívání. Skleněný střevíček, do kterého přesně vklouzla její nožka. Střevíček, který přinesl princ úpěnlivě hledající právě a jenom ji. Popelku.

Miluji všechny pohádky, které zpracovávají "Popelkovské" téma, Popelka je prostě Popelka a tak jí odpustím cokoliv. Snad i proto, že zvonec zazvoní v pravý čas, aby oznámil dobrý konec. Svatbu. A jestli novomanželé neumřeli, žijí spolu šťastně až dodnes.

Jenže Popelčin příběh taky může být úplně jiný...

Naše Popelka je dnes žena ve středním věku. Vyrostla na malé vesnici s maminkou, třemi sourozenci a tátou, který za moc nestál. Krmila králíky a slepice, chodila na dřevo "do hory", na zábavy a život se jí zdál fajn. Když vyrostla, vyučila se prodavačkou. Prodávala v lahůdkách v blízkém městečku a čekala na svého prince. Když princ přijel (ano, takové věci se stávají), byla už těhotná. Tak nějak se jí to přihodilo. Ale princ se nedal odradit. Zamiloval se, uhranula ho ohnivým temperamentem a tak se zdvořile zdržel v domě, kterému se propadala střecha, prokličkoval mezi nepořádkem na dvorku, velkoryse přehlédl chaos v kuchyni a odvezl si Popelku do města. Kufřík jejích hadříků ani nevybalovali a ocitli se spolu v sedmém nebi. Popelka se v příjemném bytě mladého architekta cítila jako opravdová princezna a okukovala život rodiny svého prince. A tady máme ten šťastný konec. A taky začátek.

Rok se sešel se dvěma dalšími, Popelka porodila, znovu otěhotněla a znovu porodila a lesk jejího života začínal oslňovat až příliš. Měla hezký život, ale taky manžela, který hodně pracoval. Tchýni, která byla vyhlášená internistka se vždy dokonale upravenou zahradou a tchána, který byl váženým ředitelem místního gymnázia. Popelka poznala jiný svět. Bylo v něm pohodlí, bezpečí, divadlo, knihy, jídlo servírované na bílém porcelánu na stole s látkovým ubrusem. Bylo v něm léto na horách a zima na lyžích. Popelka chodila pravidelně ke kadeřnici a na kosmetiku a byla členkou místního kulturního klubu. A pak se objevil ON. Chlápek s náklaďákem, co rozvážel pečivo po okolí. A Popelka měla pocit, že našla sama sebe. Skleněné střevíčky ji začaly tlačit, chůze na podpatcích ji zmáhala. Přestalo ji bavit pořád uklízet a prát damaškové ubrusy, přestalo i bavit spěchat, aby stihla sklidit a zpracovat rajčata a ještě večerní divadlo. Přestalo ji bavit učit se s dětmi básničky a jezdit na kole. Skopla střevíčky z nožek, až se jim zlomily podpatky, dala si vlašák z papíru a utekla i s dětmi za chlápkem z náklaďáku. Občas se sice trochu napil, občas jí i jednu natáhl, ale pulsoval v tom život. A vůbec nevadilo, když do stejného hrnku vařila čaj tři dny. A po něm přišel ještě mužskej ze stavby a pak ještě...no, to je vlastně jedno.

Popelka chodívala kolem domu, kde žil princ a upřímně ho nenáviděla. To on byl příčinou všeho jejího neštěstí. Nenávist z ní přímo vyrážela v gejzírech. Občas u toho vedla za ruku Popelinku.

Popelinka vyrostla, odmaturovala na zdravotní škole a utekla z domu, kde se jí nelíbilo, do velké fakultní nemocnice. Nechtěla už se dívat na Popelku, která se tiše po večerech opíjela a už se jí nedařilo potkat prince ani krále. Ani králíčka. I ti chlápci už se jen občas objevovali a zas rychle mizeli. Popelinka si plánovala jinší budoucnost. A pak ji potkala v obchodě s barvami, kam si zašla pro plechovku balakrylu. Mladého Majitele uhranula ohnivým temperamentem tak, že hned jel požádat o její ruku. Velkoryse přehlédl chaos v malém bytě, lahev pod stolem a bez slova zaplatil pár složenek. Když přijeli do jeho bytu nad obchodem, kufřík hadříků Popelinky ani nevybalovali a ocitli se v sedmém nebi. Popelinka sledovala dění v rodinné firmě, kde otec a synové malovali, natírali a renovovali kde-co v širokém okolí a matka bděla nad ekonomikou firmy. Jejich pět zaměstnanců tak nějak patřilo do rodiny. Popelinka do roka porodila dvojčata a za postupně se začala zapojovat do rodinného i firemního života. Nejdřív ji to bavilo. Pak se snažila. A pak byla děsně unavené z každodenní práce. A když zavolala Popelce, dostalo se jí plné dávky lítosti a soucitu. Popelinka skopla skleněné střevíčky, sbalila děti a utekla zpět k mámě. V kuchyni se stolem bez ubrusu vyplakala konývku slz, kterou spláchla svoji minulost. Všechnu tu hroznou práci, všechno to ranní vstávání, všechnu tu péči o děti, všechno to vaření pro celou rodinu, všechno to čekání, až se manžel vrátí, všechno to trápení. Byla překvapená, když si uvědomila, že nemá z čeho žít a že nerada chodí bosa. Zkoušela klepat na dveře obchodu s barvami, ale jeho Majitel už se na ni ani neusmíval a nový skleněný střevíček jí nenabídl.

Popelinka našla útěchu v náruči staršího muže. Je tam chladno, ale trocha bezpečí. Hledá ale dál svého prince a občas má krátký pocit, že ho našla. Často chodívá kolem domu s obchodem. Nenávidí jeho mladého Majitele a ta nenávist z ní přímo sálá.

Za ruku přitom často vodí další Popelku.

Autor: Jana Majová | pondělí 3.10.2016 23:13 | karma článku: 16.53 | přečteno: 281x

Další články blogera

Jana Majová

Davidův svět. O svalové dystrofii potřetí.

Pokud máme své strážné anděly, tak ten Davidův je zvláště roztržitý a ochraňovat jeho svět zapomněl hned několikrát. Přesto ho péče téměř andělská doslova obklopuje.

19.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 23.17 | Přečteno: 414 | Diskuse

Jana Majová

David. O svalové dystrofii podruhé.

Mé setkání s Davidem bylo, jak už to v životě bývá, ovlivněno náhodou. Nebo náhody neexistují? Nevím. Pro tuto chvíli to stejně není podstatné.

16.8.2017 v 6:45 | Karma článku: 22.94 | Přečteno: 754 | Diskuse

Jana Majová

O genetické ruletě – svalová dystrofie

Žijí mezi námi. Nenápadní, často nevidění. Lidé se svalovou dystrofií. Znáte je? Pokud bydlíte ve městě, které má více než 3000 obyvatel, nějaký poblíž vás (statisticky vzato) nejspíš bude.

13.8.2017 v 13:27 | Karma článku: 30.26 | Přečteno: 1790 | Diskuse

Jana Majová

Maličkost o chlebu.

Mám ráda malé obchody. Když do nich chodíte často, stáváte se někým jiným, než je to v anonymním obchoďáku.

10.8.2017 v 7:30 | Karma článku: 23.44 | Přečteno: 617 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Stanislav Jahoda

Kdy se u nás začnou strhávat sochy Karla IV.? Aneb Sorosův boj proti bělošskému rasismu

V USA se strhávají sochy. Prý se tím bojuje proti běloškému nadřazenectví a rasismu. Ve skutečnosti jde o snahy zničit národní kulturu. Podobné snahy se dají očekávat i u nás.

23.8.2017 v 5:55 | Karma článku: 30.63 | Přečteno: 490 |

Libuse Palkova

Lišáci na vinici

Muž který vám posílá kvetiny, kupuje drahé šperky a zve na večeři do luxusních restaurací je vlk převlečený do liščího kožichu.

22.8.2017 v 23:30 | Karma článku: 7.43 | Přečteno: 295 | Diskuse

Jarka Jarvis

Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?

Většinou tam, kde maminka snesla vejce. Jenže, podobně jako v mnoha jiných případech, i tady existují výjimky, a tak se v apartmánu rodiny orla bělohlavého z čista jasna ocitla dvě holátka jestřába červenoocasého.

22.8.2017 v 22:01 | Karma článku: 8.96 | Přečteno: 162 | Diskuse

Olga Pavlíková

Svatý otec? Vypadá to, že pochází z pekla

Dnes druhý blog – výjimečně. Po přečtení článku o tom, že papež František tvrdí, že zájmy uprchlíků jsou důležitější než národní bezpečnost, jsem paf.

22.8.2017 v 21:21 | Karma článku: 38.44 | Přečteno: 1374 | Diskuse

Libuse Palkova

Androgyn - mizí rozdíl mezi pohlavími?

Někdy to vypadá, že rozdíl mezi mužem a ženou se pomalu stírá, nejen co se společenského postavení a rolí týká, ale i vizuálně. A to rozhodně není dobře. Muž by měl zůstat mužem, a žena by neměla ztratit nic ze své ženskosti

22.8.2017 v 18:21 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 534 | Diskuse
Počet článků 241 Celková karma 20.05 Průměrná čtenost 948

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.