Dvacet minut pro Kamilu

Vlasy do culíku, sundat brýle, nasadit kontaktní čočky. Nesnáším tu chvilku, kdy nevidím. Batoh na záda, sedám na kolo a jedu cvičit. Zcela nenápaditě do místního fitka. Potřebuji vypnout hlavu. Potřebuji trochu času pro sebe.

http://adoptionvoicesmagazine.com/wp-content/uploads/2012/06/Par

Vlastně jsem nikdy moc necvičila. Jen tančila. Ale to zase roky, ještě jako máma dvou dětí. Holky se už jako batolata motaly u zrcadel v sukýnkách s kanýry. Ta starší tančí dodnes. Je skvělá, začala snad s prvním krokem.

No a já jsem začala tak nějak z musu cvičit.  Potřebovala jsem vyplavit z hlavy smetiště starostí. Pomáhalo plavání a spinning. Spolušlapky na spinningu se v šatně občas bavily o tom jak toho, kdo je naštval, přejely. Já všemu naopak ujížděla. Trápení, starostem, napětí v práci, prázdnému bankovnímu účtu i tomu, že jsem nemilovaná. Po hodině jsem spadla z kola a sprcha všechno odplavila kamsi do čističky. Snad tam čistí i od bolestí duše. 

A pak se objevil On. Tonda. Objevil se právě na spinningu. Potkali jsme se na maratonu. Na jediné sportovní události, kde jakž-takž snesu focení. Fotil. Dali jsme se do řeči a já ho vyhecovala - na poslední hodinu sedl na spinner a přidal se. Vydržel půlku. A když jsem vyšla z haly, čekal tam. A šel se mnou a tak nějak zůstal. Tedy, aby bylo jasno, znali jsme se. Tak nějak letmo, jak člověk běžně zná lidi v malém městě. Dvoumetrový kliďas, grafik. Pár let rozvedený s celkem malými dětmi, kterým se vždycky krásně věnoval. Milovník dobrého jídla v pravém slova smyslu.

Začali jsme spolu tančit. Začali jsme spolu bydlet. Vzali jsme se. 

A pak to všechno začalo. S Tondou začala bojovat máma jeho dětí. Drsně. Tonda jen překvapeně odrážel útoky. Sílily. Mizel humor i ironie. Nakonec i ten černý. Černo naopak zůstalo. Pro Tondu černo obav, co bude s jeho dětmi. Věděl o defilé strýčků. Věděl o stoupajícím tlaku. Znal sešup jejich školních výsledků. Černě ho doháněla jejich budoucnost. Co si taky myslet, když se děti u stolu sázejí, kdy si táta najde milenku? Co si myslet, když se prťavá Tušenka promenuje v tričku na ramínka a hlásí, že takhle se klofaj pracháči? Co si myslet, když děti uhýbají před prudkým pohybem v jejich blízkosti? O strachu se rozhodnout třeba i v maličkostech? O nespavosti a nočních můrách? Těch témat bylo a je...tolik. Černá, černá, černá...

Mluvil o tom všude, kde si myslel, že by to mělo profesionály zajímat. Příležitostí bylo dost. Žijeme ve středu pozornosti všech možných institucí. A pak se něco zvrtlo a začala jsem černě vidět i já. Svoji přítomnost. Svoji budoucnost. Svoje možnosti. Dvířka z pasti, kterou Tondovi upředl vztah k dětem. Jejich láska. Jeho starost.

Tehdy jsem začala běhat. V polích, ale hlavně na běhacím páse. Právě tam jsem totiž mohla přivřít oči a jen mechanicky odpovídat na program pohybem. Vlasy do culíku. Zvýšit rychlost. Nastavit úhel "kopce". Nastavit čas. Sluchátka do uší. Běžet. Utíkat všemu, vzdalovat i blížit se rozhodování. Nechat mozek, aby si neřízeně přebral a seskupil informace posledních dní. 

Tonda. Muž, který je moje druhé já. Muž, s nímž je tiše slastné dělat téměř cokoliv. Muž s nímž strašně ráda snídám. Muž, který při usínání proplétá své prsty s mými v neměnném, kouzelném rituálu. Muž, který za mnou přišel s tichou prosbou: "Necháme si Toňase? Můžu?". Pohladil mne po ramenou pohybem, který miluji. Pak už zase věcný Tonda mi nastínil svůj plán. Kdo nám poradí. Kdo nám pomůže. Kde by mohly být záplaty na klukovskou duši. Krčím rameny.

Nevím. A tak jdu běhat. 

Toňas. Sešité čelo a duše zahnaná do kouta jeho vlastní třinácté komnaty. Toňas a odmítání komunikace s každým a o všem. Toňas, který není schopen sám vstát do školy. Toňas, který s intelektem a schopnostmi gymnazisty propadá. V devítce. Jak velký je to průšvih? Toňas, který není schopen přijít včas. Toňas, hodný kluk, který si neví rady snad s ničím. Toňas, který chce zůstat. 

Běžím. Nevím.

Proč, do háje, zase já?

...

 

 

Autor: Jana Majová | pátek 17.1.2014 20:28 | karma článku: 19,04 | přečteno: 1339x
  • Další články autora

Jana Majová

Stalker

Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.

18.9.2022 v 23:05 | Karma: 36,70 | Přečteno: 3533x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Marie Milá (Šípková)

Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.

3.2.2022 v 18:26 | Karma: 23,41 | Přečteno: 511x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...

David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?

26.10.2020 v 20:53 | Karma: 21,85 | Přečteno: 690x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

FAQ pro holky u šicích strojů

Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.

20.3.2020 v 20:39 | Karma: 24,48 | Přečteno: 1200x | Diskuse| Ona

Jana Majová

Když peče celá zem, fandím.

Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.

9.3.2020 v 18:41 | Karma: 27,29 | Přečteno: 687x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

V síti? V pasti? Kde jsme se to ocitli?

Obvykle se lepkavě aktuálním tématům na svém blogu vyhýbám. Sleduji je, dívám se, jak je jiní autoři obracejí ze všch stran. V případě sexuálních predátorů v internetu mi ale jeden úhel pohledu tak nějak chybí.

8.3.2020 v 11:07 | Karma: 30,37 | Přečteno: 1491x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - neviditelné dospělé dítě

1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Mám intenzivní pocit, že není úniku. A spoustu různorodých zkušeností.

20.2.2020 v 13:15 | Karma: 21,57 | Přečteno: 669x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - práva a povinnosti nematek

1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.

18.2.2020 v 19:20 | Karma: 29,25 | Přečteno: 1003x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - ze zákulisí života otce, který se nestýká se svým dítětem.

1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.

16.2.2020 v 20:57 | Karma: 26,76 | Přečteno: 1152x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - přijde někdy konec nespravedlností?

Dneškem začíná neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. A já tak zůstávám tou, která se zastává otců.

9.2.2020 v 17:59 | Karma: 26,23 | Přečteno: 810x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe II ?

Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.

19.1.2020 v 19:44 | Karma: 22,54 | Přečteno: 892x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe?

Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.

14.1.2020 v 22:46 | Karma: 31,00 | Přečteno: 1441x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Desatero pro rok 2020

Vykašlete se na půlnoční sliby a předsevzetí. Čeká nás fajn rok. A když použijete některá doporučení, ať už všechna nebo třeba jedno jediné, bude určitě báječný.

31.12.2019 v 13:12 | Karma: 20,89 | Přečteno: 520x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Malý příběh o neobyčejné smrti

Žili, byli. Tak, jak to má být v životě i v pohádkách. Jen ta v pohádkách naznačená nesmrtelnost v jejich příběhu není. A já už za nimi na tu jejich samotu nezajedu. Odletěli.

8.10.2019 v 1:37 | Karma: 22,54 | Přečteno: 640x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Sára (Ta, která nebude mít děti)

Nikdy nebudu mít dětí. Věta, která padala do Sářina kafe. Myslete si, co chcete o sobeckosti, lenosti nebo neodpovědnosti lidí, kteří se rozhodli zůstat bezdětní. Mít děti není povinné. (Varování: text je nebezpečně dlouhý.)

5.9.2019 v 20:47 | Karma: 27,26 | Přečteno: 1361x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Čas odečítání vah : Bílé džíny velikost 42

Tak nějak to roky přikapávalo. Nejdřív kila, pak otrávenost z nich. A pak jsem se vyspala do dne, který ráno vypadal stejně jako ty ostatní. Večer ale začal čas odečítání. Jídla, dekagramů i starostí.

25.7.2019 v 21:23 | Karma: 29,00 | Přečteno: 1069x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze

O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze. Aneb "Babiprosímtěmohlabysmnetrochuposlouchat?Aspoňchvilkutřeba?"

3.7.2019 v 16:27 | Karma: 26,18 | Přečteno: 764x | Diskuse| Ona

Jana Majová

Malí velcí filharmonici - aneb kde múza o 106 líbá

Co se stalo? Hrálo se a zpívalo. Kde to bylo? Ve skleníku Květné zahrady v Kroměříži. Tak malí? Nebo velcí? OBOJÍ.

9.6.2019 v 17:44 | Karma: 19,24 | Přečteno: 335x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Pes equinovarus - podpořte žlutou

Tenhle pes není žádný pes. Je to vrozená vada chodidel. Jedna z těch častějších, přesto málo známých. Tento týden je jí ale věnovaný. A tak si oblečte něco žlutého a pojďte se se mnou zamyslet.

4.6.2019 v 21:03 | Karma: 21,60 | Přečteno: 557x | Diskuse| Ona

Jana Majová

Ta, která se zastává otců - rukojmím rychle a navždy

Říká se, a já s tím skoro souhlasím, že ve sporech rodičů často lítají děti od jednoho k druhému jako špinavé prádlo. Už méně často máme příležitost si všimnout, že se otcové stávají rukojmím svých exmanželek.

2.6.2019 v 21:08 | Karma: 39,68 | Přečteno: 3049x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 324
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 961x
Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.