Toňas Kaliba
http://i.idnes.cz/05/112/cl/TONf0570_veznic2.jpg
I.
Škubnu sebou, když za mnou zavržou dveře a než se stihnu otočit, na lavici dosedne Tonda starší. Chvilku mlčíme. Tonda se plácne do stehen: "Zmlátil ji. Prostě chytil tu židli a majzll ji." Naprosto pitomě se ptám jakou židli. Jako by to byla smysluplná informace. "Prostě po něm hodila židli a on ji chytil a praštil ji."
Toňas? Nejde mi to do hlavy. Toňas je chodící klid. Až příliš. Setrvale mne tím vytáčí. Před chvílí se přehoupla půlnoc. Skončil lichý pátek. Začala lichá sobota. Obvyklý den klidu. Myšlenky se mi vrátí o pár hodin zpět.
II.
Páteční večer. Ten lichý byl náš oblíbený. Tonda pomohl dětem s věcmi a odvezl je k jejich mámě. Já naložila pračku. A už nic víc. Fakt nic. Jen dobrý film a sklenička vína. Někdy Tonda snesl i trochu vážné muziky. Někdy já jeho rockové pecky. Dnes byl na programu tramín červený a Atlas mraků. Poslední decinku vína jsme dopili na zahradě. Žádná těžká romanťárná, žádný kýč. Prostě ticho a relax na houpačce pod hvězdami.
Telefon zavibroval v okamžiku, kdy se Tonda dotkl mého ramene. V tom pohlazení byl příslib. Otočila jsem se po stolku. "Kašli na to", špitl Tonda. Zavrtěla jsem hlavou a otočila k sobě mobil. "Toňas?", řekla jsem to s otazníkem. Toňas nikdy nevolá. Už vůbec ne mně. Přijala jsem hovor. "Je s tebou táta? Můžete pro nás přijet?"
Mlčky startujeme auto. Řídím, Tonda sedí s hlavou v dlaních. "Kam nejdřív?", ptám se. Tonda vrtí hlavou. Neví. Zastavuji před vysokým panelákem, vystupujeme, zvoním. Paní Krásná nás pouští do obýváku. Toňas sedí v křesle. Tedy nesedí. Jeho bez centimetru dvoumetrové tělo je tam zborcené. Nebrečí. Už. Letmým pohledem uvidím Tomáška. Usnul na gauči vedle. Je přikrytý růžovou dekou.
Chytne se mne volnou rukou: "Zabil jsem ji?" Ve vší té hrůze se musím usmát: "Ne, už je při vědomí." Toňas se podívá na brášku: "Až půjdu do pasťáku, vezmete si Malýho k sobě?" Vysloví to i s tím velkým "M". Vrznou dveře, na Tondu kývne paní Krásná s telefonem v ruce. Vidím, jak neslyšně artikuluje: "Po-li-ci-e." Zůstaneme v místnosti sami. Je ticho. Toník se viditelně roztřese a rozbrečí.
A najednou skoro neslyšně, prapodivně pomalu, jako gramofonová deska puštěná na nižší rychlost, mluví. Mluví o posledním konfliktu. O tom, jak byl na tréninku, někde v tělocvičně ztratil sluchátka a šel si za kapesné koupit jiná. Jak s sebou vzal bráchu aby nebyl pořád doma sám. Jak šli do nákupního centra přes hřbitov a zpátky taky. Jak koupili svíčky, takové ty černé, levné, obyčejné a rozsvítili je babičkám. Jak to doma Tomík povídal mámě a máma se zas začala vztekat. Že Toňas ztratil sluchátka, že zbytečně utrácí, že je stejný kretén jako otec. Že nemá co Tomíka tahat do toho morbidního prostředí. Že tam nemají žádné babičky a jestli myslí tu smajdavou matku ženy jeho fotra, tak tam dával svíčku naposledy. O tom, jak se mu ta šmajdavá matka zaryla do vědomí, protože babička si s ním vždycky povídala tak dlouho, jak potřeboval a vždycky měla čas. Jak na ni zakřičel, ať už je proboha zticha. Zakřičel poprvé v životě a matka vzala tu židli a hodila ji po něm. Poněkolikáté už. Tentokrát ji ale zvedl a hodil zpátky. A matka spadla na hranu desky stolu, ztratila vědomí a všude byla krev. Jak nevěděl co má dělat a jen tak tam stál a Tomík začal ječet a zazvonila sousedka paní Krásná. Sanitku už volala ona.
III
Druhou čát zpovědi už poslouchá i paní Krásná a Tonda. Vidím, jak svírá hranu křesla tak pevně, až mu bělají klouby. Je mi jasné, co se mu hodní hlavou. Varování psycholožky "Měděnky". Obava, že i mírný člověk se, když je dlouho zaháněný do kouta, může uchýlit k násilí, a že spouštěcím momentem už může být naprostá drobnost.
Paní Krásná nás vyprovází ke dveřím: "Řve po nich pořád, měli jste je vzít od ní už dávno." Mlčím, nemám sílu nic vysvětlovat. Vezu Tondu na policii, Měděnka přijíždí těsně za námi. Oba mizí za dveřmi kanceláře. Čekám na chodbě a je mi zima. A najednou mám v rukách velký hrnek čaje a poslouchám rozhovor Tondy a Měděnky. Baví se o osobnostních profilech. O tom, že se zítra sejdnou na policii a sociálce. O tom, že vezmeme kluky k nám. O tom, že to mohlo skončit hůř. Hůř? Před očima vidím Toňase. Kluka, který chtěl chránit malého bráchu, než skončí roky se táhnoucí soud.
Ukládám Tomíka, který se cestou domů sotva probere. Tonda a Toňas si tiše povídají u kuchyňského stolu. Uvařím čaj a přisednu si k nim.
Co asi přinese zítřek?
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Pád zhýralého náměstka otřásl Moskvou. Pod Šojguem se houpe židle
Premium Ruskou politickou scénu rozvířil největší korupční skandál od začátku války. Zatčení náměstka...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Nejvyšší soud USA se poprvé zabývá otázkou, zda mají bývalí prezidenti absolutní imunitu vůči...
Trvalo to měsíc. Baltimore otevřel kanál pro lodě uvězněné po zřícení mostu
Měsíc po zřícení přístavního mostu proplula nově otevřeným plavebním kanálem v Baltimoru první loď....
Chcete peníze? Máme otázky! Jourová jménem Bruselu griluje Ficovu vládu
Nikdo si nepřeje, aby Slovensko přišlo o peníze z evropských fondů, řekla ve čtvrtek...
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.