Ona vždycky svítí

Jdeme ze slavnostního stužkování dvojčat. Uteklo to, fakt už budou maturovat. Přemýšlím nad tím, jak za chvilku začnou hysterčit a učit se. Jak udělají průvan v peněžence při nákupu šatů a jak to asi budou mít s vysokou. Myšlenky mi odběhnou k myčce. Teče, potvora. Blížíme se domů. Jako vždycky zvednu oči k jednomu z protějších domů. V patře se svítí. Zaskočí mne hlas mojí ženy: "Katka zase tak dlouho svítí v ložnici. Pořád čte." Neodpustím si soukromý úsměv. Katka skoro vždycky svítí.

http://fc03.deviantart.net/fs15/f/2007/077/7/e/my_red_hair_by_ga

Ženil jsem se hned po vysoké škole. Tenkrát to tak prostě bylo. Markétka byla těhotná. Narodil se nám syn a tři roky po něm jednovaječná dvojčata - holky. Žili jsme ve víru každodenního nestíhání. Markétka lítala okolo dětí a nemocné mámy. Podotýkám, že mojí. Já skákal z práce přímo do montérek - rekonstruovali  jsme dům a firma, kterou jsem založil, se teprve rozbíhala. Markéta si nestěžovala, ona je to holka do nepohody. Byl jsem rád, kdyby ještě přestala být spolehlivá ona, už bych se snad musel jít oběsit. Občas jsme se milovali. Tak nějak tiše a plaše, bráno z dnešního pohledu. Potmě, hlavně nenápadně a po-ti-chu. Markéta to tak chtěla a já to neřešil. Nikdy jsme o tom nemluvili. Nebyl čas. Nebyl důvod. Až do doby, než se rozsvítilo. Mně.

Katka je sousedka a sousedské vztahy se u nás na vsi pěstují. Potřebujeme se víc než lidé ve městě a dobře to víme. Měli jsme stejně staré děti. Katka byla čerstvě rozvedená a občas přišla s výměnným obchodem - ona buchty, já opravený protékající záchod. Jednou jsem jí takhle vyměňoval šňůru na lampě. Byla ten den zamyšlená, vypadala uplakaně, ale neměl jsem čas ani chuť se tomu věnovat. Prostě jsem měnil šňůru. Ptala se, jestli si dám kafe, ohlédl jsem se po ní přes rameno a najednou TO viděl. Zrzavé vlasy se jí uvolnily z gumičky a ramínko trička se svezlo skoro k lokti. Polkl jsem nasucho a vrátil se ke šňůře. Z mysli mi nemizel ten pramen vlasů, který nevyhnutelně a nutně musel spadat mezi její ňadra. Vstal jsem a obešel ji, abych se přesvědčil, že to tak je. Bylo. Vlasy se stočily na hraně tílka. Postavila konvici, kafe zavonělo, podívala se na mne a to, co přeskočilo, nebyla jiskra ale ohňostroj. Přísámbohu, vůbec nevím, jak jsme se v té posteli ocitli. Fakt mám tmu. Černo. Byla naprosto bez zábran a já nestih ty svoje včas aktivivovat. Byla hladová po dotecích a byla v tom okamžiku neuvěřitelně krásná. A hebká. A naprosto bez výhrad přijímající každý dotek, byla jako mořská voda - objímající, přizpůsobující se, ve vlnách vycházející vstříc. A nezhasínala. Ani světlo v ložnici. Ani svoji touhu. Ani tehdy. Ani jindy.

Jo, ani jindy. Vrátil jsem se od ní domů, u stolu v kuchyni si uvařil čaj a civěl do hrnku. Zní to teď cynicky, ale ono to nebylo kvůli Katce. Bylo to kvůli té zkušenosti, která mi naprosto zaplnila všechny smysly. Já ji měl v náruči. Topil jsem se v její vůni. Slyšel jsem ji. Viděl jsem ji. Její vlasy zářily, pokožka se matně leskla. Byla měkká. Čas běžel dopředu i pozpátku současně.

Byl jsem na sebe neskutečně naštvaný a zhoršilo se to, když jsem uviděl Markétku. Klidně spala. Jako vždycky voněla deštěm. Odjakživa voněla letním deštěm. Dodnes voní. Už za Katkou nikdy nezajdu.

Co vám mám povídat, šel jsem při první možné příležitosti. A ona nejenže nezhlasla, nejenže nezavřela oči, ještě mne nechala rozsvítit všechna světla. Byla neuvěřitelná, byla zázrak, byla ztělesnění všech mých sexuálních představ. Dodnes si pamatuji poslední společný večer. Byla Božská. A najednou seděla v posteli, zabalená do deky, oči jí temněly: "Už sem nechoď, jo? Jedině s dětma. Nebo tak. Sám ne." Kývl jsem. Tohle jsme nechtěli. Tohle se vymklo. "Dobře, Kati." Odešel jsem a tehdy jedinkrát jsem viděl její siluetu u okna. Stála tam ještě tehdy, když jsem mizel za rohem. Od té doby jsem se jí nedotkl. Už nikdy.

Nehnul jsem se z domova. Bylo pár dní do Vánoc, doma už se všechno chystalo, Markétka pekla cukroví. Babička si odvezla holky, bylo jim tehdy pět a jejich "pomoc" byla něco jako uragán. Stál jsem a Markétčiny kratičké vlasy klouzaly po šíji. Pomáhal jsem jí a ona voněla jako letní bouřka. Ten večer jsem poprvé nezhasl. A když se natáhla po lampičce, přišpendlil jsem jí zápěstí k polštáři.

Ani jsem vlastně netušil, jak je krásná.

Ani jsem vlastně netušil, jak umí být Moje.

Ani ona netušila.

Náš mikrosvět se změnil. Usínala mi v náručí i když byla unavená. Šeptala mi milostná slovíčka o tom, co bude zítra. A každý její dotek elektrizoval. A elektrizuje dodnes. Umíme to. 

Děti rostly, práci se dařilo, starosti jsme zvládali jako dobrý tandem. Markétka prostě vždycky byla holka do nepohody. Jiskřivá holka do nepohody.

Ale od té doby, vždycky když stojím v naší ulici, hledám pohledem okno Katčiny ložnice a vlastně jí v duchu děkuji. A Katka i dnes, po čtrnácti letech od těch vymknutých týdnů, svítí. Nějak si nechci připustit, že čte. 

 

Autor: Jana Majová | středa 16.10.2013 22:55 | karma článku: 14,13 | přečteno: 605x
  • Další články autora

Jana Majová

Stalker

Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.

18.9.2022 v 23:05 | Karma: 36,70 | Přečteno: 3533x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Marie Milá (Šípková)

Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.

3.2.2022 v 18:26 | Karma: 23,41 | Přečteno: 511x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...

David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?

26.10.2020 v 20:53 | Karma: 21,85 | Přečteno: 690x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

FAQ pro holky u šicích strojů

Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.

20.3.2020 v 20:39 | Karma: 24,48 | Přečteno: 1200x | Diskuse| Ona

Jana Majová

Když peče celá zem, fandím.

Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.

9.3.2020 v 18:41 | Karma: 27,29 | Přečteno: 687x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

V síti? V pasti? Kde jsme se to ocitli?

Obvykle se lepkavě aktuálním tématům na svém blogu vyhýbám. Sleduji je, dívám se, jak je jiní autoři obracejí ze všch stran. V případě sexuálních predátorů v internetu mi ale jeden úhel pohledu tak nějak chybí.

8.3.2020 v 11:07 | Karma: 30,37 | Přečteno: 1491x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - neviditelné dospělé dítě

1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Mám intenzivní pocit, že není úniku. A spoustu různorodých zkušeností.

20.2.2020 v 13:15 | Karma: 21,57 | Přečteno: 669x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - práva a povinnosti nematek

1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.

18.2.2020 v 19:20 | Karma: 29,25 | Přečteno: 1003x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - ze zákulisí života otce, který se nestýká se svým dítětem.

1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.

16.2.2020 v 20:57 | Karma: 26,76 | Přečteno: 1152x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - přijde někdy konec nespravedlností?

Dneškem začíná neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. A já tak zůstávám tou, která se zastává otců.

9.2.2020 v 17:59 | Karma: 26,23 | Přečteno: 810x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe II ?

Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.

19.1.2020 v 19:44 | Karma: 22,54 | Přečteno: 892x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe?

Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.

14.1.2020 v 22:46 | Karma: 31,00 | Přečteno: 1441x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Desatero pro rok 2020

Vykašlete se na půlnoční sliby a předsevzetí. Čeká nás fajn rok. A když použijete některá doporučení, ať už všechna nebo třeba jedno jediné, bude určitě báječný.

31.12.2019 v 13:12 | Karma: 20,89 | Přečteno: 520x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Malý příběh o neobyčejné smrti

Žili, byli. Tak, jak to má být v životě i v pohádkách. Jen ta v pohádkách naznačená nesmrtelnost v jejich příběhu není. A já už za nimi na tu jejich samotu nezajedu. Odletěli.

8.10.2019 v 1:37 | Karma: 22,54 | Přečteno: 640x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Sára (Ta, která nebude mít děti)

Nikdy nebudu mít dětí. Věta, která padala do Sářina kafe. Myslete si, co chcete o sobeckosti, lenosti nebo neodpovědnosti lidí, kteří se rozhodli zůstat bezdětní. Mít děti není povinné. (Varování: text je nebezpečně dlouhý.)

5.9.2019 v 20:47 | Karma: 27,26 | Přečteno: 1361x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Čas odečítání vah : Bílé džíny velikost 42

Tak nějak to roky přikapávalo. Nejdřív kila, pak otrávenost z nich. A pak jsem se vyspala do dne, který ráno vypadal stejně jako ty ostatní. Večer ale začal čas odečítání. Jídla, dekagramů i starostí.

25.7.2019 v 21:23 | Karma: 29,00 | Přečteno: 1069x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze

O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze. Aneb "Babiprosímtěmohlabysmnetrochuposlouchat?Aspoňchvilkutřeba?"

3.7.2019 v 16:27 | Karma: 26,18 | Přečteno: 764x | Diskuse| Ona

Jana Majová

Malí velcí filharmonici - aneb kde múza o 106 líbá

Co se stalo? Hrálo se a zpívalo. Kde to bylo? Ve skleníku Květné zahrady v Kroměříži. Tak malí? Nebo velcí? OBOJÍ.

9.6.2019 v 17:44 | Karma: 19,24 | Přečteno: 335x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Pes equinovarus - podpořte žlutou

Tenhle pes není žádný pes. Je to vrozená vada chodidel. Jedna z těch častějších, přesto málo známých. Tento týden je jí ale věnovaný. A tak si oblečte něco žlutého a pojďte se se mnou zamyslet.

4.6.2019 v 21:03 | Karma: 21,60 | Přečteno: 557x | Diskuse| Ona

Jana Majová

Ta, která se zastává otců - rukojmím rychle a navždy

Říká se, a já s tím skoro souhlasím, že ve sporech rodičů často lítají děti od jednoho k druhému jako špinavé prádlo. Už méně často máme příležitost si všimnout, že se otcové stávají rukojmím svých exmanželek.

2.6.2019 v 21:08 | Karma: 39,68 | Přečteno: 3049x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 324
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 961x
Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.