Krakow v moll

Jsme "líní turisti". Takoví, kteří nepotřebují trhat rekordy v počtech viděných památek, padat únavou po uběhnutých kilometrech, stihnout tři města a dvoje hory za čtyři dny. Takoví, kteří si chtějí užít, dívat se kolem sebe, vychutnat si okamžik a mít radost z cest. Tentokrát jsme byli v Krakowě.

Krakowský Wawel večer

Objevili jsme kouzlo "pomalé (nebo taky líné) turistiky" a ani to nevěděli. Možná si líná turistika objevila nás. Jsme dvojice čtyřicátníků, kterou nebaví extrémy. Ale zas máme rádi zážitky. Dvojice, která nemá moc příležitostí k dlouhým dovoleným a tak pro sebe objevila ty krátké. Zas jich může být víc. Tu pomalou turistiku jsem si nevymyslela. Je to teď docela "moderní" pojem v cestovním ruchu. Pomalí turisté si chtějí užít místa do kterého přijedou. Většinou nevyhledávají davy. Chtějí trochu rozumně bydlet a v místě a okolí vidět, co se vidět dá, nasát jeho atmosféru. 

Tentokrát jsme si vyrazili do Krakowa. V době, kdy všichni kolem nás na poslední chvíli vymýšlejí, kde si ještě rychle pořádně zalyžovat, my míříme do města. Má to rozumný základ. Všichni turisti jsou na lyžích a nás minou fronty. Krakow nám naplánovalo "Ježíškovo konsorcium".  A naplánovalo dobře. 

Vyrostla jsem v polském pohraničí v době, kdy byly na obchodech dvojjazyčné nápisy a ve městě byla polská škola. Do Polska se jezdilo nakupovat. Látky, záclony a kdovíco všechno. Hranice zemí ani jazyků jsme moc neřešili, televizi přepínali z české na polskou a všichni jsme vyrostli tak nějak dvojjazyčně. Mámě se vždycky líbila polská dvornost. Ta mi byla srdečně ukradená. Horší bylo, že Tadeusz z polské třídy pokukoval po kamarádce Janě a ne po mně. Janě se nelíbil. Mně jo. První mezinárodní trápení - to mi bylo asi tak třináct.

Honza polštinu nezná a celou dobu se jí upřímně bavil. Ale zpět k cestě. Ve středu vyrážíme brzy ráno, abychom stihli prohlídku solných dolů ve Wieliczce. (čti Vjeličce). Ty jsou na Seznamu památek UNESCO a kdybyste z Polska neměli vidět nic, tohle určitě ano. Doly jsou neskutečné, nad množstvím lidské práce, která tady čiší z každé zdi, zůstává rozum stát. Všechno je tu ze soli. Zdi, sochy, lustry. Ano i lustry. Najdete tady všechno včetně naprosto dokonalé kaple. Dodnes jsou tu mše a prý moc hezké svatby. Z prostoru se tají dech. I péče o turisty je doslova příkladná. Všichni mluví anglicky, snadno najdete bezplatné toalety, všude, dokonce i přímo v dole, se můžete najíst a napít. Poláci v tomhle nepodcenili snad nic. Na výběr máte z turistické trasy a trasy hornické. My jsme si vybrali tu turistickou a v podzemí byli asi 2 hodiny. Postupně jsme sešlapali do 130 metrů. A viděli spoustu vytěžených "sálů", zjistili, jak probíhala těžba a jak to bylo s historií dolu. Nelze popsat slovy. Nutno vidět. Vřele doporučuji koupit si ke vstupence fotografování. Po "vyfárání" výtahem nebudete věřit vlastním vzpomínkám.

Den byl jako malovaný, na teploměru patnáct stupnů, obloha přímo červnová. Na začátek března exkluzivní počasí. Lidi se vyhřívali na lavičkách, v rukou kelímky s kávou a my vyrazili hledat hotel. Bydleli jsme v Krakowě přímo geniálně - na hlavní náměstí (Rynek Glowny) jsme to měli tak tři minutky pěšky kouzelnými uličkami starého města. Krakowu se říká "malá Praha" a to přirovnání docela sedí. Centrum je poměrně malé, ale je se na co dívat. Přímo na náměstí stojí nádherný kostel panny Marie. Kromě neuvěřitelné výzdoby, která doslova hýří barvami, je typický dvěma odlišnými věžemi. Když příjdete ve správný čas, můžete slyšet troubit trubače. Podle tradice tak ohlašoval nebezpečí, dneska jde o turistickou atrakci. Trubač nechává znělku nedokončenou a zmlkne vždy ve chvíli, kdy byl prý jeho dávný předchůdce zasažen šípem. Ani my jsme si tuhle událost nenechali ujít a v pravé poledne vyběhli "na trubače" od rozpité kávy. Na náměstí nevynechejte prohlídku tržnice. Říká se jí "Sukiennica" podle toho, že tam původně místní obchodovali s látkami. Dneska v obchůdcích (polsky sklepkach) najdete typické polské výrobky. Půvabné jsou třeba šperky z jantaru.

Na náměstí stojí radniční věž, v prostoru náměstí je "volně pohozená" rotunda. Poláci prostě svoje církevní stavby opatrují. Věřících, kteří se soustředěně modlí, najdete ve všech kostelích spoustu. Lidé všeho věku sedí, klečí, často se se zavřenýma očima propadají do světa víry. Nejsou výjimkou teenageři na kolenou na tvrdých dlaždicích. Portrét Jana Pavla II. najdete snad na každém kroku. Víra Krakowem (a ostatně celým Polskem) doslova prorůstá.

Krakow je město kouzelných kavárniček do kterých nakukujete okny z ulice a jedna je lákavější než druhá. Je to město čokolády a cukrárniček. Všechny přímo volají, abyste si na chvilku sedli a v Krakowě bych klidně mohla být kavárenskou povalečkou. Zahrádky jsou v provozu celoročně, na náměstí prodávají květináři kytky všeho druhu a všude je plno holubů. V nejmenší továrně na výrobu bombónů jsme se divali neuvěřitelně rychlým cukrářkám přímo pod ruce.

Královskou cestou dojdete k zámku Wawel. Ten byl sídlem polských králů a poláci jsou na něj nesmírně hrdí. My jsme tam strávili značnou část druhého dne svého pobytu. Prošli jsme reprezentativní prostory, kde se prochází individuálně a v každé z místností najdete její popis v polštině a angličtině. Potkávali jsme také turisty s průvodcem, snad se dá najmout v místních infocentrech. Dá se taky půjčit audioprůvodce v několika jazycích. To jsme nevyužili - moje polština stačila a češtinu stejně neměli. Druhá trasa, kterou jsme absolvovali, byla po soukromé části zámku. Zapálená průvodkyně líčila minulost zámku, kdy se zámek za Jagelonců leskl zlatem a stříbrem a byl pověstný okázalostí. Honza dostal průvodce ve slovenštině a průvodkyně rychle zaregistrovala, že mu překládám a přizpůsobila tempo. Upozorňovala na důležité části výkladu. Nás na zámku nejvíc okouzlily dřevěné, bohatě vykládané stropy. Skoro jsem se nedívala dolů.

V zámku taky můžete vidět originál geniálního portréru Leonareda Da Vinciho "Dáma s hranostajem". Obrázek je poměrně malý, umístěný ve zvláštní místnosti a dovnitř vás doprovodí ochranka. Nicméně jsme před "pravým Da Víncim" postáli rádi a zaujatě a stejně rádi si přečetli poměrně rozsáhlou informaci. Ta byla ale jen v polštině.  

Prohlédli jsme si katedrálu, vynechali hrobky polských panovníků a věž se zvonicí. Místní zvon prý rozhoupávalo 8 silných chlapů a jeho zvuk bylo slyšet 20 kilometrů daleko. A nepodařilo se nám najít draka, který pod hradbami chrlí oheň. Draky jsme prostě viděli jen plyšové.

Taky jsme neviděli známou židovskou čtvrť Kazimierz, která za vidění určitě stojí. Tak snad příště.

Pro tentokrát jsme si taky odpustili výlet do Osvětimi, kam ale plánujeme vyrazit jindy - s dětmi, protože jsme přesvědčeni, že na některé etapy historie by se zapomínat nemělo.

Krakow za viděnou určitě stojí. Má svou atmosféru, která Vás rychle pohltí, poláci jsou milí, holky hezky oblečené, ve vlasech i na kabátech měly barevné kytky a rozveselovaly tak podmračený druhý a třetí den našeho výletu. Zaujala mne polská zdvořilost, služby pro turisty (po městě jezdí takové miniuatobusíčky, které s vám objedou část města a dopřejí výklad, můžete se projet kočárem nebo využít služeb průvodce, v hotelu a kavárnách vypadají, že čekají jen na vás). Ceny jsou podobné českým. 

Tak - budete-li někdy také "turisticky líní", Krakow je dobrá volba. A není to zas tak daleko (při cestě po dálnici budete platit mýto přímo cestou v polských zlotých nebo v eurech, pohonné hmoty jsou nepatrně levnější než u nás). V plné sezóně ale rozhodně doporučuji objednat si vstupy do solného dolu i na prohlídky Wawelu v předstihu. Městem projdou ročně více než 2 miliony turistů a v létě je tam určitě nával.

Pro mne byl pobyt v Krakově tak nějak sentimentálně usazený v mollových akordech. Jedna z těch, kdo nám výlet darovali, členka "Ježíškova konsorcia", už si totiž neprohlédne fotky a nevyslechne naše líčení výletu. Už s námi není a to prázdno po ní je dechberoucí. Stesk se neustále vnucoval a nedal se moc  zaplašit. Večer před odjezdem jsme byli na báječné večeři (byla součástí Ježíškova balíčku) a rozmazlovali se dobrotami v krásném prostředí. A pak, při výběru kávy, se najednou z rádia ozval jeden z hlavních motivů Labutího jezera. Její melodie. Takové kratičké pohlazení s křehkou vzpomínkou. U samotné kávy se mi pak v hlavě vynořila myšlenka přidat na blog výletní témata. Pomalá povídání pro další líné turisty.

Mějte svůj Krakow samozřejmě v jásavých tóninách.

Pro doplnění najdete pár náladových fotek v tomto příspěvku:  Obrázky z Krakowa